Užití sladkovodních řas k regeneraci se stalo v dnešní době velkým fenoménem. Má ale i daleko širší rozpětí a účinnost. Často se používá v kombinaci i s jinými doplňky stravy. Sladkovodní řasy jsou spojovány v různých souvislostech se zdravým životním stylem, zdravou stravou, regenerací, očišťováním organismu i redukcí.

Sladkovodní řasy v sobě totiž obsahují zajímavé účinné látky, které jsou velmi prospěšné pro organismus. Řasy se zpracovávají různými metodami, přičemž jako nejlepší se jeví zpracování s minimálním zásahem člověka a bez přidávání jakýchkoliv jiných látek.

Historie

Nejen sladkovodní řasy jsou tak staré jako lidstvo samo a ještě starší. Právě řasy napomáhaly vzniku složitějších organismů, a to především díky jejich funkci fotosyntézy, tedy přetvářet oxid uhličitý za slunečního záření na kyslík. Každá řasa je organismus buněčný- některé řasy jsou jednobuněčné, jiné mají složitější strukturu a jsou vícebuněčné, ale všechny jsou rostlinného typu, tzn. mají již výše zmíněnou funkci zelených rostlin- fotosyntézy.

Velké objevy, co se řas týče, zprostředkoval až mikroskop v první polovině 17. století, což je významný mezník. Do té doby se o řasách smýšlelo různě, ale rozhodně nebyly považovány za přínosné organismy pro lidské tělo, ba naopak. Až v 19. a počátkem 20. století se studiu řas, a hlavně sladkovodních, začaly vědci více věnovat a postupně tak i objevovat jejich blahodárné účinky.

Pěstování

Pěstování sladkovodních řas není příliš náročné nebo nákladné. Její pozdější sběr, zpracování do tablet a distribuce jsou mnohem náročnější. Právě sběr a zpracování si žádá ruční práci a velkou péči. Společnost Green Ways na svých oficiálních webových stránkách k úpravě řas uvádí, že jsou zpracovávány metodou sprayového sušení.

Obecně vzato potřebují sladkovodní řasy k dobrému pěstování příznivé podmínky. Jsou jimi sluneční svit a ne příliš kyselá voda, nejvíce řasám vyhovuje voda zásaditá. Pěstují se téměř po celém světě, zvláště díky jejich nezdolným vlastnostem. Mezi nejznámější a nejrozšířenější lokality pro pěstování sladkovodních řas patří na prvním místě Thajsko a dále pak USA nebo i Afrika (pro zajímavost v Čadu se řasa sklízí až po období dešťů a jde o výlučně ženskou práci, jejíž techniky se dědí z generace na generaci, tudíž je tato práce laikům utajená, a tak je i velmi ceněná). Řasy lze pěstovat i v ČR, ale bohužel tu pro jejich pěstování nejsou tak kvalitní a vhodné podmínky, navíc zpracování i distribuce by byla nákladnější než je tomu ve velkých pěstírnách, resp. pěstovacích oblastech.

Nutriční látky

Jak již bylo zmíněno výše, ve sladkovodních řasách se vyskytuje vysoká koncentrace a množství lidskému organismu prospěšných látek. A to nejen bílkovin, ale důležitou složku tvoří také aminokyseliny a vitamíny. Pro představu na 100g tvoří bílkoviny ve zpracované formě řas, resp. v tabletách, 57,5g bílkovin, což je tedy více než polovina a uvádí se, že je to dvakrát více než bychom zkonzumovali v luštěninách. Další složky tvoří např. sacharidy (6,4g), tuky (11,6g), vláknina (11,5g) aj. Z aminokyselin převažuje (vše v množství v poměru na 100g): kyselina glutamová (6,6g), kyselina asparagová (5,3g), leucin (5g), alanin (4,9g) a arginin (3,5g). Co se týče vitamínů obsažených v tabletách řas (na 100g), převažuje vitamín B12, vitamín D, vitamín A a vitamín H, ačkoliv je jich obsaženo ještě daleko více. Další důležité látky, které jsou například obsaženy, jsou: železo, vápník, hořčík, zinek, karoteny, sodík aj.

Tyto hodnoty se pohybují ve všech tímto způsobem zpracovávaných sladkovodních řasách buď ve stejném, nebo velmi podobném množství. Z tohoto výčtu je tedy možné pozorovat a deklarovat na něm přínosný vliv pro lidský organismus. V tato koncentrovaném množství dodává do těla ty nejdůležitější prvky.

Užívání sladkovodních řas v různých podobách:

A) ZEVNÍ: Využití sladkovodních řas (nejen) v kosmetice

Velkým boomem se zejména v posledních několika letech stala kosmetika obsahující právě řasy jak mořské, tak sladkovodní. Využívá se z nich pro tyto účely mnoho prvků, ale nejčastěji jsou to chlorofyl, elastin a kolagen z důvodu jejich vlastností. Jejich potřebné využitelné části se dají dobře oddělit, pojí se výborně s vodou, hydratují pokožku a snadno se absorbují. Využívají se tedy jako pojiva, zahušťovadla a také jako zdroj antioxidantů.

Lze říci, že obecně tělo prvky řasy přijímá velmi dobře, málokdy se objevují vedlejší reakce nebo komplikace s jejich užíváním. Ba naopak se dokonce řasy v kosmetice doporučují citlivějším lidem, případně i lidem s dalšími přidruženými onemocněními apod.

V kosmetice je možné se se sladkovodní řasou setkat nejběžněji v krémech (denních, nočních, hydratačních, proti příznakům stárnutí aj.) či sérech na obličej (nejčastěji na nejjemnější kůži pod očima), v hydratačních maskách na pleť i ve vyživujících maskách na vlasy a také v šampónech. Dále jsou také přísadami ve speciálních krémech na ruce a dokonce v pleťových čistících vodách a pleťových mlékách nebo olejích.

Biologický peeling

Ne příliš známé je rozšíření sladkovodních řas v dermatologii, resp. k využívání biologického peelingu, i když tato metoda dosahuje famózních výsledků a je daleko šetrnější než metoda chemická, která může mít velmi špatné (nejen) estetické důsledky dlouhodobého ražení a také se častěji vyskytují negativní reakce organismu po aplikování chemické metody. Tímto biologickým způsobem se nejčastěji léčí akné, především opravdu těžké akné v pokročilém stádiu, dále pak pigmentové skvrny, růžovka, ale i známky stárnutí. Lze tedy tuto metodu považovat za univerzální, co se možností využití týče.

Použití biologického peelingu spočívá v předešlém „nahřátí“ pleti, resp. uvolnění pórů na obličeji pomocí vodní páry, a následném ručním vyčištění ucpaných pórů mazem. Poté se aplikuje řasa (v tekuté formě obsahující hrubé částečky) a intenzivně se s ní pracuje na obličeji jejím roztíráním. V tuto chvíli dochází k samotnému peelingu. Povrch pleti je narušen a po pár dnech (zhruba 2 dny) se vytvoří nová vrstva epitelu, která vytlačí starou narušenou, tudíž se začne samovolně olupovat. To znamená, že se kůže rychleji regeneruje, k tomu je zapotřebí právě již zmíněná řasa a její aplikace. V tom spočívá celé tajemství biologického peelingu. Po častém a intenzivním opakováním se brzy začne zmírňovat nejen akné, ale i další výše zmíněné onemocnění či pleťové nedostatky.

Co se týče kosmetiky, která je vhodná pro tyto metody peelingu i další ošetřování, jde o značku Osaine, která se vyrábí v Itálii a její hlavní složky jsou řasy a mořská voda.

B) VNITŘNÍ: Doplňky stravy aj.- chlorella, spirulina,..

Dnešním čím dál tím častějším trendem je zdravý životní styl spojovaný se zdravou stravou a pohybem. Především u mladých lidí nabývá zdravý životní styl velké popularity. A tak jsou častými vyhledávanými prostředky i doplňky stravy, kterých je na trhu k dispozici velká nepřeberná škála.

Chlorella

Řasa chlorella, resp. Chlorella pyrenoidosa, se stává velmi známou, společně se často užívá s nápojem z mladého ječmene (usušený výtažek z malých rostlinek ječmene- viz dále). Chlorella je vhodným potravinovým doplňkem pro všechny lidi bez omezení a pro jakoukoliv věkovou kategorii, je vhodný tedy i pro děti.

            Už původ slova je zajímavý, z řečtiny „chloros“ znamená zelený a latinsky „ella“ je přípona značící malý. Samotná řasa je stará okolo 2,5 milionu let, ale objevena a popsána byla až r. 1890.          Účinné látky byly zmíněny již v kapitole výše. Mezi nejdůležitější ale patří: růstový faktor CGF, jenž podporuje buněčný růst a napomáhá tedy i urychlení hojení ran. Dokonce v sobě řasa obsahuje přírodní antibiotikum- chlorellin. Chlorofyl je látka, u níž je prokázáno, že se podílí na zlepšování krevního obrazu. Vysoce detoxikační látkou obsaženou v chlorelle je spollerin.

Účinky na lidský organismus jsou zjevné. Co se zubního lékařství týče, chlorella je vítaným doplňkem, který napomáhá při léčbě zánětu dásní a jiných běžnějších problémů jako jsou afty nebo opary. Dále se pozorují účinky na zvyšování imunity a celkové obranyschopnosti a užívá se i k detoxikaci těla a dokonce snižuje cholesterol v krvi. Navíc podporuje trávení, stimuluje totiž funkci střev. Ovlivňuje energetické dráhy sleziny, tlustého střeva, žlučníku, jater atd.  Chlorella je důležitá i v oblasti boji proti rakovině. Právě díky jejím detoxikačním účinkům ji lidé používají buď jako prevenci proti rakovině, nebo i během rakoviny, ozařování a následného léčení. Detoxikace se v případě užívání chlorelly projevuje následně také na kvalitě pleti, která je viditelněji zdravější a navíc pomáhá zmírňovat akné díky svým čistícím účinkům. V neposlední řadě se mluví také o pozitivních dopadech chlorelly na psychiku člověka- zdravější člověk má větší sklony myslet pozitivně.

Obecně se doporučuje užívat chlorellu několikrát denně v různých menších dávkách s celkovým užitím 20 tablet/den. Ženy by měly užívat o něco méně tablet než muži (nespecifikováno blíže). V případě nemoci nebo zvýšené únavy apod. se mohou dávky zvýšit. Předávkovat se chlorellou nelze.    

Ječmen

Jak bylo zmíněno výše, nápoj z ječmene se také často doporučuje konzumovat spolu s řasami. Sice se neřadí k řasám, ale je vhodné ho na tomto místě alespoň stručně zmínit.

Mladý ječmen o výšce rostlinky maximálně 20cm se sklízí, výtažky se suší, dehydratují a vysoce koncentrovaný prášek pak stačí zalít vodou (studenou či vlažnou, aby se nezničily účinné látky), zamíchat a vypít. Tento produkt se vyznačuje tím, že obsahuje živé enzymy, které dokáže uchovat díky krátkému šetrnému sušení, suší se totiž stejně jako řasa chlorella, tedy krátce (cca 1 minutu) a při velmi mírné teplotě (kolem 30°C). Tento typ sušení se označuje jako sprayové sušení (viz výše).

Opět obsahuje stejně jako chlorella mnoho účinných a prospěšných látek: bílkoviny, sacharidy, vlákninu, chlorofyl, kyselinu glutamovou, kyselinu asparagovou, arginin, leucin, vápník, hořčík, draslík, mangan, křemík, vitamíny skupiny B, beta karoten aj.

Doporučené užívání je 2x denně na lačno nebo alespoň 2 hodiny po jídle, ale samotné dávkování je spíše individuální a záleží na potřebách a zvyklostech daného uživatele. Předávkovat se nápojem z ječmene nelze.

Spirulina

Spirulina neboli Arthrospira je sinice, která se vyskytuje nejčastěji v tropických jezerech Afriky, ale pěstuje se i v Americe a Japonsku. Její blahodárné účinky začaly vědci objevovat pozvolna, ale dnes už se řadí k potravinám s označením superfoods, vyznačuje se totiž vysokým obsahem bílkovin, stejně jako řasa chlorella. I ostatní živiny jsou velmi koncentrované a především lehce stravitelné, což je základ těchto potravin, resp. doplňků stravy.

Účinné prospěšné látky jsou obdobné jako u chlorelly. Jak bylo zmíněno výše, obsahuje spirulina nejvíce bílkovin, dále pak vitamíny skupiny B, zvláště pak B12, vitamín C, A, D a E, karoteny, 8 základních aminokyselin, minerály a buněčné soli.

Doporučuje se používat v případě potřeby posilnění imunitního systému, zlepšení problémů s pletí, při vysoké únavě nebo nepravidelném stravování (v případě práce na směny apod.). Dále se také doporučuje jako doplněk stravy při boji s obezitou- má stejné stimulační účinky trávení jako chlorella. Dokonce je možno spirulinu užívat při anémii a ke snižování cholesterolu v krvi.

Spirulina se užívá na podobné bázi jako chlorella, tedy v lisovaných tabletách, přičemž je šetrně zpracována. V užívání opět nejsou žádná omezení. Spirulina je vhodná i pro těhotné ženy nebo vegetariány, či lidi s celiakií a jakoukoliv věkovou kategorii.

Vypracoval: Jiří Pečenka

Ročník, obor: 2., Zubní lékařství

Akadem. rok: 2013/2014

Vláknina je polysacharid, který tvoří důležitou nestravitelnou složku stravy rostlinného původu. Tyto balastní látky snižují resorpci sacharidů, příznivě ovlivňují metabolismus tuků a cholesterolu a navazují také pocit sytosti, působí proti zácpě a preventivně proti divertikulóze a kolorektálnímu karcinomu.

Dělení vlákniny: podle účinku dělíme vlákninu na

• rozpustnou: pektin, inulin, některé hemicelulózy, rostlinné slizy, gumy, resistentní škroby
• nerozpustnou: lignin, celulóza.

Rozpustná vláknina zpomaluje rychlost pasáže trávicím traktem, v tenkém střevě omezuje absorpci některých živin a zpomaluje rychlost resorpce glukózy, čímž se snižuje strmost vzestupu glykémie. Má rovněž hypocholesterolemický účinek.

 Nerozpustná vláknina zvyšuje objem stolice, čímž snižuje koncentraci toxických látek, a zkracuje tranzitní čas stolice tlustým střevem. Tak omezuje kontakt a zároveň i vstřebávání toxických látek buňkami tlustého střeva.

Bobtnavé vlákniny se v poslední době využívají v léčbě obezity. Již mnoho let se zkouší výtažky mořských řas. Kyselina alginová je extraktem z mořských řas a karboxymetylceloloza se získává z přírodní celulózy. Efekt na redukci hmotnosti byl obvykle mírný a přechodný. Zkouší se i další vlákniny, například známé pallium, guarová guma, přípravky z ovesných otrub

Glukomanan z hlízy zmijovce obecného další často používaná vláknina v dietologii. Je to rostlina, která se dá pěstovat i u nás. Přípravek je často také označován jako conjac nebo konjac. V potravinářství se užívá jako aditivum pod číslem E425. Nedávná studie, srovnávající tuto látku s placebem, zjistila u 200 osob s nadváhou a obezitou během 16 týdnů pokles hmotnosti o 4, 52 kg při podání 2krát denně, pokles o 4, 60 kg při podání 3krát denně a pokles hmotnosti o 0, 79 kg při podání placeba. Podávány byly 3 g vlákniny s glukomananem denně. Ve studii nebyl zaznamenán žádný efekt na HDL-cholesterol, glykémii, inzulinem, v orálním glukózovém tolerančním testu ani vliv na CRP.

Od února 2012 je v lékárnách dostupný Obesimed forte, který je v registrován jako volně prodejný zdravotnický prostředek. Ve vývoji jsou i další bobtnavé  sacharidy. Látka používaná v tomto přípravku se v literatuře označuje jako viscous fibre blend (VBF), někdy i jako polyglykoplex (PGX). Viskozita této vlákniny je měřitelná a je vyšší než u jiných vláknin. Důležité je, že se viskozita neztrácí v kyselém prostředí žaludku ani v alkalickém prostředí střeva. VBF výrazně zpomalují vyprazdňování žaludku. Pokles hmotnosti během 4 týdnů je kolem 6 kilogramů. V praxi je VBF podáván ve směsi s velmi různými konkrétními jídly. Dochází k významnému poklesu glykemického indexu, a to nejen u potravin s vysokým glykemickým indexem, ale i při běžné stravě. Ve střevu je pak VBF tráven a pravděpodobně působí nebioticky. Jako viskózní polysacharid pak zvyšuje exkreci žlučových kyselin stolicí, což může rovněž působit antidiabeticky.

Co obsahuje nejvíce vlákniny? Je to především ovoce, zelenina, luštěniny, celozrnné pečivo, brambory.

Kolik vlákniny denně? V každodenní stravě by mělo být 30 až 40 g vlákniny

Obsah vlákniny ve 100 g potravin

Ovesné vločky 17,3 g

Graham chléb 5,9 g

Těstoviny 5,1 g

Pšeničný chléb, pečivo 4,3 g

Cornflakes 3,4 g

Fazole černé 23,4 g

Sojové boby 15,4 g

Špenát 3,9 g

Kapusta růžičková 3,8 g

Zelené fazolky 3,0 g

Zelí 2,9 g

Pórek 2,8 g

Mrkev 2,6 g

Papriky 1,9 g

Brambory 1,6 g

Rajčata 1,3 g

Květák 1,0 g

Banán 3,1 g

Jablka 2,2 g

Jahody 2,0 g

Meruňky 1,9 g

Grep 1,6 g

Švestky 2,3 g

Veronika Kalašová – všeobecná sestra kombinovaná forma

V dnešní době je odstraňování nežádoucího ochlupení na denním pořádku skoro každé ženy i muže. Společnost nám určuje trend, že chloupky na nohou či v podpaždí jsou nevzhledné a ideálem krásy se stala dokonalá žena s hladkýma a lesklýma nohama. U mužů se také upřednostňuje čistý vzhled oholeného obličeje, často v práci je to vítáno, ne-li vyžadováno. U žen nezůstává jen u nohou a podpaždí, chloupky nejsou žádoucí skoro nikde na těle. Dnešní ženy pravidelně podstupují depilaci třísel a to obzvášť v létě. Holí si dokonce ruce a i obličej.

Ráda bych v této seminární práci pojednala o tom, jak se žena či muž mohou zbavit nežádoucích chloupků. Máme mnoho způsobů a každému může vyhovovat něco jiného.

Ženy jsou přímo závislé na svém vzhledu a přirozeně tíhnou k trendu holení. Mají však problém s citlivou pokožkou a proto ne každé ženě vyhovuje se holit často. Představím zde všechny způsoby zbavení se ochlupení a zaměřím se na výhody a nevýhody každé metody.

Nejrychlejším a nejlevnějším způsobem odstraňování chloupků je použití pěny či gelu na holení a žiletky. Gel na holení je více šetrný k pokožce, takže kdo má problémy s citlivou pokožkou, ať upřednostní gel před pěnou. Žiletky mohou být mnoha typů. Buď máme jednorázové, žiletky s vyměnitelnými hlavicemi nebo depilační strojky s vyměnitelnými žiletkami. Tento způsob holení není časově náročný, je levný a žiletky a pěny jsou jednoduše dostupné v každé drogerii. Má však i své nevýhody. Je poměrně nešetrný k pokožce, oholení vydrží pouze pár dní a navíc chloupky po oholení rostou silnější a ostřejší.

Dalším, už méně rozšířeným způsobem jsou depilační pásky. Fungují na principu mírného nahřátí třením v rukou, pak se přilepí na místo stranou pásky s voskem, nechají se asi 15 sekund zaschnout a pak se rychle strhnou. Jde o velmi účinný systém, pokud víme, jak na něj. Důležité je nechat chloupky trošku narůst. Nemůžu tímto způsobem depilovat chloupky pod 0,5cm dlouhé. Dostatečně by se nepřilepily k vosku a oholení by nebylo zdaleka dostačující. Velkou nevýhodou je bolest. Strhávání voskové pásky z citlivého místa může být velmi nepříjemné a bolestivé. Na druhou stranu po určité době používání si zvykneme a už nás to nebude vůbec bolet. Hladké oholení nám vydrží déle než kdybychom se oholily žiletkou, protože vosk chloupky vytrhne i s kořínkem a trvá déle než znovu narostou. Pokud nám tedy nevadí, že musíme vždy nechat chloupky narůst před dalším holením, je to ideální způsob. Vzhledem k citlivé pokožce, tento způsob je velmi nešetrný a mnoho žen si na něj na intimních místech, která jsou velmi citlivá kvůli četným nervovým zakončením, nikdy nezvykne. Voskové pásky jsou k dostání levně v každé drogerii a jejich použití je jednoduché a levné.

Pokud raději investujeme trochu více peněz do dokonalého oholení v salonu, máme také pár možností. Buď se oholení provádí rozehřátým voskem nebo cukrovou pastou. Depilace rozehřátým voskem se provádí tak, že se nahřeje miska vosku, ten se namaže na místo a pak se na to dají papírové pásky a po zaschnutí se strhávají. Opět je to způsob velmi nešetrný k pokožce, ale oholení vydrží až měsíc! Chloupky musí být trochu delší, aby se do vosku chytili.

Depilace cukrovou pastou je novým způsobem, jak být dokonale oholená. Provádí se vytrháváním trochu povyrostlých chloupků roztíráním a následným strháváním pasty. Chloupky se ke kousku pasty přilepí a vytrhneme je i s kořínkem. Velkou nevýhodou je bolestivost. Musí se překonat prvních pár sezení, která jsou velmi nepříjemná, než si tělo zvykne. Cukrová pasta narozdíl od vosku není tolik necitlivá k pokožce. Na depilaci cukrovou pastou se chodí většinou 1 za měsíc, ale může to být individuální. Někomu rostou chloupky rychleji a někomu pomaleji.

Depilace prováděné v salonech mají podstatně delší účinek ale na druhou stranu jsou o hodně dražší a také časově náročnější.

Dále je tu leserová depilace. Jde o velmi nákladný způsob, který nás zbaví chloupků na velmi dlouhou dobu, až několik měsíců. Laser vypálí chloupek I s kořínkem a s lůžkem kořínku. Navíc velkou výhodou je, že po laserové depilaci nám chloupky budou růst o něco méně.

Existuje ještě jeden způsob odstraňování nežádoucího ochlupení, který je ale více specifický a můžeme ho aplikovat jen na malá místa jako například na obličeji, kde nechceme poškodit nebo podráždit pokožku žiletkou nebo voskem. Jde o pastu, která se jednoduše nanese, uvolní kořínek chloupku během několik minut působení a potom se jednoduše setře špatchlí. Jde o způsob, který je výborný pokud si nepřejeme, aby nám postupně chloupky začali růst silnější a hrubší. Ideální například na jemné chloupky v okolí úst.

Ženy oproti mužům jsou velmi nakloněné novým nápadům a způsobům a myslím, že je dobře, si vyzkoušet vše a vybrat si na základě vlastní zkušenosti, co mi vyhovuje.

Oproti ženám muži neradi tráví příliš mnoho času úpravami svého vzhledu. Chtějí vypadat dobře, ale chtějí to bezbolestně a rychle. Proto u většiny mužů nepřipadá bolestivá depilace voskem v úvahu. Většina mužů nenavštěvuje žádné salony a holí se sami doma. Tam mají pouze dvě možnosti.

Mohou použít žiletku a pěnu nebo gel. Je to jednoduché a naprosto vyhovující pro většinu z nich.

Na obličej si muži často potrpí o něco více a nebo jim žiletka může po častém používání dráždit pokožku na obličeji a krku. Proto si pořizují holící strojky a dbají na ostrost žiletek. Čím je ostřejší žiletka, tím šetrnější je oholení vousů. Ovšem je potřeba dbát zvýšené opatrnosti. Tvar obličeje a krku nám občas způsobí, že se omylem řízneme.

Jak si nejlépe poradit s pořezáním se žiletkou? Každému z nás se to určitě někdy přihodilo. Říznutí ostrou žiletkou způsobí odříznutí vrchní vrstvy kůže, která je bohatě prokrvená, a proto rána velmi hodně a velmi dlouho krvácí. Je dobré ránu vydezinfikovat nanesením buď přímo do rány nebo přes vatičku 3% roztok peroxidu vodíku. Nejenže ránu dezinfikuje, ale napomáhá také zastavení krvácení. Pak už jen stačí nechat chvíli působit, vysušit a zalepit náplastí.

Boj s nežádoucím ochlupením je nekonečný. Neexistuje způsob, který by nás tohoto problému zbavil navždy. Každý jsme zvyklí na určitý způsob depilace a já doufám, že jsem Vám poskytla nějaké nové informace a že jsem Vás inspirovala k vyzkoušení nového způsobu zbavování se chloupků. Přeju hodně zdaru!

Karolina Janoutová

2013/2014

2. ročník ZUBL, kruh 2102

5.4.2014

Přístrojová technika v regeneraci a estetické medicíně

Původ Červené Řepy

Červená řepa pochází z oblasti Středomoří. Před 3000 lety, se ve starém Římě využívala nejen k jídlu, ale zároveň i jako lék. Je známá v celé Evropě, Asii a dalších zemích. Její červené zbarvení pochází od buněčné šťávy, nicméně jsou známé i odrůdy jiných barev. Červenou řepu rozdělujeme do třech skupin, podle tvaru: kulaté neboli zaoblené, špičaté neboli protažené a oválné neboli zploštělé. Pěstuje se u nás a je tak běžně dostupná na našich trzích.

Použití Červené Řepy

Červená řepa je silně zásaditá potravina, zvyšuje imunitu a posiluje tělo. Dokáže potlačit viry, bakterie a účinně bojuje i s mykózami. Pokud je správně pěstovaná, obsahuje vysoké množství selenu a dalších minerálních látek, čímž se řadí mezi silné antioxidanty. Díky obsahu antokyanů, které likvidují volné radikály ji lze doporučit jak výborný prostředek prevence vzniku rakoviny. Vzhledem k vysokému obsahu křemíku působí pozitivně na stav vlasů a nehtů, zpomaluje proces stárnutí a obnovuje buňky v těle. Vědecké výzkumy potvrdily, že betainy a betakyany (rostlinné pigmenty) mají výrazný povzbuzující účinek, který pozitivně ovlivňuje buněčné dýchání, které dokáže zvýšit až na jeho desetinásobek a zvyšuje tak celkovou odolnost organismu vůči různým spouštěčům zhoubného buněčného bujení. Je vhodná na prevenci, podpůrnou léčbou onemocnění rakoviny, ale i pro celkovou rekonvalescenci. Má protisklerotické účinky, působí pozitivně na nervový a oběhový systém, zároveň pozitivně ovlivňuje i tvorbu inzulínu – přesto by ji však diabetici a pacienti s onemocněním močových cest měli užívat s opatrností, případně se před pravidelným používáním měli poradit se svým ošetřujícím lékařem. Z nejdůležitějších vitamínů obsahuje vitamín A, komplex vitamínů B, C, D a E, K, zároveň obsahuje spoustu minerálních prvků, jako například vápník, železo nebo draslík, selen, měď a jiné. Je výborným zdrojem kyseliny listové a je tak prospěšná i v době těhotenství. Podporuje funkci žaludku, jater a střev a má močopudné účinky. Vylučuje z těla sůl, střeva zbavuje škodlivých látek a čistí krev, upravuje cholesterol v krvi.

Při konzumaci červené řepy dochází k vylučování červeného barviva, může tak dojít k obarvení moči nebo stolice. Není potřeba se tímto stavem znepokojovat, znamená to pouze, že ledviny správně pracují.

Výborné detoxikační účinky nabízí její šťáva. Příprava je snadná, stačí z kořene červené řepy v syrovém stavu vylisovat šťávu. Vylisovanou šťávu je dobré ředit pitnou vodou, zároveň se může vylepšit její chuť např. šťávou z mrkve. Toto doporučení je především proto, že játra nemusí zvládnout takové množství koncentrované šťávy zpracovat, což v důsledku může vést k migréně, točení hlavy, či nevolnosti.

Bulva z červené řepy je nasládlé chuti s obsahem přírodních cukrů a vysokého množství vlákniny. Je možné ji konzumovat buď v syrovém, nebo vařeném stavu. Za syrova z ní lze připravit spoustu chutných salátů například salát z červené řepy, křenu a mrkve případně přidat jiné zajímavé a zdravé potraviny, jako je například kozí sýr. Saláty z červené řepy je vhodné zařazovat do jídelníčku co nejčastěji, především pak v období viróz a nachlazení.

Přesto pro její výraznou zemitou chuť ji raději lidé konzumují ve vařeném či pečeném stavu. Ve vařeném stavu se používá jako přísada do polévek, pomazánek nebo třeba zapečená se sýrem. Pokud se zmíníte o červené řepě a jejím využití, většinu z nás napadne jako první ruský boršč. Můžeme ji však využít i jako součást směsi zeleniny na polévku, kde nebude nijak výrazná, ale doplní potřebné vitamíny a minerály. Nebo si můžeme například připravit polévku jen z červené řepy, tzv. Řepačku, zde červenou čepu jistě nepřehlédneme, polévka je výrazná vůní i chutí po řepě, prohřeje a v době onemocnění skvěle povzbudí. Vynikající je i pomazánka z červené řepy, díky její nasládlé chuti získá pomazánka na atraktivnosti a určitě ji nikdo neodolá.

Pokud však chceme červenou řepu správně připravit tak aby nepřišla o cenné látky, je potřeba vědět jak s ní pracovat. Pokud neplánujeme použít řepu do zeleninové polévky, ale chceme ji uvařit vcelku, je potřeba vložit ji do vroucí osolené vody, které musí být tolik, aby byla červená řepa celá ponořená. Vaříme ji přibližně hodinu až hodinu a půl. Pak teprve do řepy píchneme vidličkou, abychom zjistili, zda je již měkká. Díky osolení, zůstává ve vodě iontová rovnováha, to způsobuje minimální ztráty na minerálech. Do vody můžeme též přidat bobkový list, anýz a fenykl, které mají taktéž velmi dobré antibakteriální účinky. Dále pak postupujeme podle toho, co máme s červenou řepou v plánu, zda ji nakrájíme do salátu nebo rozmixujeme. Další z variant je použít sušenou řepu, v podobě prášku. V takové to formě je vhodná na dobarvení pokrmů,zároveň, ti jež její výraznou chuť nemusejí, ale chtějí využít jejích účinků, mohou tímto způsobem také přispět k regeneraci organismu.

Pokud se člověk rozhodne pro hubnutí, regeneraci nebo detoxikaci s červenou řepou, je dobré ji do jídelníčku zařadit po dobu jednoho týdne. A to ať už v syrovém stavu nebo vařeném. V obou případech má zachováno vysoké množství nutričních živin. Zároveň si může člověk připravit i šťávu z červené řepy, a vypít denně cca 150ml šťávy. Jak již bylo řečeno, je dobré jí míchat s jablečnou nebo mrkvovou šťávou, aby nebyla příliš silná.

Jestliže by chtěl začít s dietou i nemocný člověk, je dobré ji konzumovat obezřetně. Dávky se postupně mohou zvyšovat, aby se neprojevily nežádoucí reakce organismu, jako je například migréna, rýma nebo jiné projevy. Nyní se podíváme na některé konkrétní recepty.

Nápoj pro povzbuzení krevního oběhu a zpevnění žil a cév

Budeme potřebovat 2dl vylisované šťávy z červené řepy, 2dl šťávy z agonie (též známa jako černá jeřabina, která je silným antioxidantem), dále 1dl šťávy z rakytníku a trochu citronové šťávy. Všechny uvedené přísady smícháme a denně popíjíme. Doporučená doba je cca 6 týdnů. Všechny tyto rostliny významným způsobem ovlivňují krvetvorbu, cholesterol a oběhový systém.

Koktejl na vyčištění krve

Zde budeme potřebovat opět 2dl šťávy z červené řepy, 1dl šťávy z kopřiv (jedná se o špičky mladých lístků, které je potřeba rozmixovat a odšťavnit) a 1dl mrkvové šťávy. Opět uvedené šťávy smícháme. Popíjíme po dobu přibližně 14 dní.

Detoxikační kúra

Zde budeme potřebovat 2dl šťávy z červené řepy, opět přidáme šťávu z kopřiv a doplníme jablečným octem. Uvedenou směs popíjíme po dobu 10 dní. Pokud bychom chtěli detoxikační účinky ještě posílit, je vhodné přejít na veganskou stravu. Důležité je však upozornění, že v případě, že náš organismus na tento typ stravy není zvyklý, mohou se dostavit nežádoucí účinky, jako je např. zácpa, bolesti hlavy, aj.

Nápoj pro prevenci a podpůrnou léčbu rakoviny

Potřebujeme 2 dl čerstvé šťávy z červené řepy, přidáme 1dl mrkvové šťávy, 1dl šťávy z čerstvého chřestu a 1 lžíci šťávy z rakytníku a arónie. Uvedené přísady smícháme a nápoj popíjíme 3x denně po malých douškách po dobu 3 měsíců. Důležité je následně udělat 14 denní pauzu. Pak je možné proces opakovat.

Zde bych ráda zdůraznila, že červená řepa zde má nezastupitelnou úlohu v podpoře činnosti jater. Betain v ní obsažený pomáhá vylučovat škodlivý tuk z jater. Zároveň je důležitý pro tvorbu esenciální mastné kyseliny Methioninu, která napomáhá játrům v detoxikaci. Toto je důležité především pro osoby, které jsou nuceny užívat chemické léky.

Nápoj pro podporu činnosti jater

Potřebovat budeme 2 dl šťávy z červené řepy, 1 dl šťávy z černé ředkve, 1 lžíci citrónové šťávy. Nápoj z těchto ingrediencí popíjíme 2x denně přibližně 2 měsíce.

Zde je důležitou surovinou černá ředkev. Díky vysokému obsahu fytoncidů má ředkev silné antibiotické účinky. Zároveň obsah síry, která ji dává štiplavou chuť má výrazný blahodárný účinek na naše játra. Společně s červenou řepou, která má silné bakteriostatický účinek, tj. dokáže ničit bakterie je tento nápoj skutečnou vzpruhou nejen pro játra ale celkově pro detoxikaci a podporu organismu.

 Závěrem, bych chtěla říci, že ačkoliv červená řepa není nejvyhledávanější zeleninou, je skutečně důležitým pomocníkem a domácím lékařem v boji se spoustou onemocnění. Její zařazení do jídelníčku vřele doporučuji, není potřeba jíst ji denně, ale několikrát v měsíci by se na našem talíři objevit určitě měla.

Lucie Chmelíková

Kosmetologie je nauka o teoretických základech kosmetiky. Kosmetika patří mezi prostředky lékařské regenerace. V kosmetice se z lékařských oborů uplatňuje plastická chirurgie s podoborem estetické chirurgie, korektivní dermatologie jako podobor dermatologie, oftalmologie a otorinolaryngologii.  Kromě lékařů mohou nabízet kosmetické produkty a zprostředkovávat kosmetické služby i osoby činné mimo medicínu v nelékařských živnostech. Můžeme tak vyčlenit i nelékařskou regeneraci.

V této práci se budeme zabývat pouze lékařskou regenerací a kosmetikou, protože ta nelékařská nepodléhá prakticky žádným etickým regulacím. Nejen reklama ale i praxe může být zcela klamavá a je jenom na potencionálním zájemci, aby se orientoval v nabídce „ zaručeně úspěšných zázračných mastí a procedur“, které mohou fungovat, nemusí fungovat a někdy mohou i škodit. Zde, jako v jiných oblastech obchodu, nemá potencionální kupec téměř žádné záruky. Vše je dovoleno, zákazník je chráněn pouze zákonem.

V první části této práce uvedeme stručně etiku v medicíně v medicínské reklamě, v druhé části rozebereme krátce reklamu a konkrétně falešnou a někdy až škodlivou reklamu v jedné oblasti a to v kosmetice týkající se hezkého těla.

Etika v lékařských oborech obecně

Etická situace v medicíně je složitější než v prostém obchodě. Lékař je na rozdíl od obchodníka a podnikatele kromě zákona vázán i lékařskou etikou.  Etika je z řeckého slova ethos, které znamená mrav, zvyk.  Je to vědecká disciplína, která se zabývá hodnocením mravnosti nebo přiměřenosti lidského chování. Je to nadstavba nad zákonem. Zákon je psaný a závazný, morálka je pojem širší a volnější. Lékaři jsou vázáni principy profesní morálky. Jedním z prvních definovaných morálních příkazů pro lékaře byla Hippocratova přísaha, která je ale hodně stará.  Mnoho lidí i nelékařů o ní hovoří, ale je už v některých principech nepoužitelná.  Principy lékařské etiky shrnují krátce i dvě následující rčení. „Salus aegroti suprema lex“ (zdraví pacienta je nejvyšším zákonem) a „Primum non nocere“ (především neškodit).

Etika v lékařských oborech týkající se reklamy

Pro české lékaře by měl být závazný Stavovský předpis č. 10 České lékařské komory. Citujeme z tohoto předpisu Etický kodex.

„Pokud lékař doporučuje ve své léčebné praxi léky, léčebné prostředky a zdravotní pomůcky, nesmí se řídit komerčními hledisky, ale výhradně svým svědomím a prospěchem pacienta.

Lékař se podle svého uvážení účastní na prezentaci a diskusi medicínských témat na veřejnosti, v tisku, v televizi, rozhlasu, musí se však vzdát individuálně cílených lékařských rad a doporučení ve svůj soukromý prospěch.

Lékař se musí zdržet všech nedůstojných aktivit, které přímo nebo nepřímo znamenají propagaci nebo reklamu jeho osoby a lékařské praxe a ve svých důsledcích jsou agitační činností, cílenou na rozšíření klientely. Nesmí rovněž tyto aktivity iniciovat prostřednictvím druhých osob.“

Na základě výše uvedeného je účast lékaře v reklamě eticky pochybná. Přestože lékaři mají svůj etický kodex, neexistuje zřejmě v současné době mechanismus kontroly ani sankcí při přestoupení tohoto kodexu. V USA jsou dvě organizace, které dohlížejí na reklamy na léky. Je to Food and Drug Administration pro léky na předpis a Federal Trade Commission pro léky volně prodejné. Problémy s reklamou jsou značné v oblasti klasické medicíny, v oblasti kosmetické je situace ještě méně regulovaná, tedy falešná reklama je velmi častá. Pro lékaře je v současné době obtížné zdržet se veškerých komerčních aktivit, protože medicína obecně se komercializuje. V medicíně je zavedený vědecký způsob získávání důkazů o příznivém účinku a vedlejších nepříznivých účincích léku nebo metody. Lékaři se obecně řídí těmito způsoby, a pokud vystoupí v reklamě, cíloví zákazníci podvědomě předpokládají, že hovoří a garantují prokázaná fakta. Při veřejných vystoupeních lékařů ve sdělovacích prostředcích jde ale většinou o skrytou reklamu a ne o prezentaci vědeckých faktů. Tím je toto vystoupení lékaře a tedy i reklama v zásadě klamavá.

Lékaři by měli dávat velký pozor na svoji profesní čest a na to, co jejich účast v komerčních záležitostech bude mít za důsledek. Lékaři, kteří v dnešní době doslova prodávají nejen produkty a služby ale i své jméno s tituly, přijdou o společenskou prestiž, která z morálního hlediska byla dosud hodně vysoká. Nejenže možná nebudou adekvátně placeni za svou dobře odvedenou práci a budou proto cítit potřebu vydělat peníze i jiným způsobem, ale budou také klesat na žebříčku společenské prestiže.

Reklama

Reklama je veřejné příznivé sdělení informací o produktu nebo službě. V této definici není uvedeno nic o pravdivosti informací.  V reklamách na produkty a služby týkající se regenerace může být nepravdivá informace o příznivém účinku, který je přehnán nebo není prokázán, a můžou být zamlčeny informace o nepříznivých účincích.

Klamavá reklama o krásném ženském těle

Reklama o krásném těle je příkladem reklamy na metody, které sice fungují, ale reklama klame tím, že nabízí něco, co není ani potřebné, v některých případech ani vhodné, a že neuvádí nežádoucí vedlejší účinky.

Zavedením typů ideálu krásy pro ženu se formuje obecné povědomí, které ovlivňuje sebehodnocení žen, především mladších. Pokud se žena nevejde do těchto ideálů, může být její sebehodnocení negativně ovlivněno a zdravé a většinou individuálně hezké ženy se obrací ke kosmetickým prostředkům a procedurám.  Ideálem ženské krásy dnes v naší kultuře je nepřirozeně vyhublá mladá žena, nebo naopak žena s velkým poprsím nebo žena s nosem odpovídajícím nosu populární herečky, žena středního věku bez jediné vrásky v obličeji.  Možným řešením je hubnutí za pomoci různých přípravků, které může končit závažnou a potencionálně letální nemocí poruchy příjmu potravy.  Dalším řešením jsou plastické operace a úpravy, které formují ženy zbytečně do uniformní šablony a nebo z ní vytváří nepřirozené stvoření neurčitého věku. Chirurgické zákroky jsou sice účinné, ale jsou často zbytečné, takže drahé, a jaké každý chirurgický zákrok s sebou nesou riziko komplikací, v případě celkové anestezie i komplikací velmi závažných. Úlohou lékaře by  těchto případech mělo být zvážit indikaci, poučit ženu o tom, že krása je individuální a souvisí  i s duševní pohodou a podporovat rozhodnutí ženy o změně pouze v případech, kdy je i lékař přesvědčen, že benefit pro klienta převyšuje rizika. Dobrým lékařem je z pohledu etického ale i profesního ten, kdo se velmi pečlivě zabývá indikací k operaci nebo proceduře a ne ten, který je schopen bez ohledu na indikaci provést bezchybný operační zákrok nebo jiný výkon.

Závěr

Kosmetické procedury jsou součástí regeneračních medicínských metod. V bohatých společnostech je kromě léčby onemocnění velmi důležitá a propagovaná i prevence pro zachování zdraví a oddálení projevů stárnutí. V současné době se například hodně rozvíjí odvětví nazývané antiaging, tedy obor zabývající se metodami zpomalujícími stárnutí. Tyto metody můžeme řadit do metod preventivní medicíny, jsou účinné a je dobře, že se s nimi lékaři zabývají. Klamavá reklama obecně poškozuje některé lidi, kteří by měli chuť, čas a peníze na nové metody regenerace, ale nemusí už mít důvěru v lékaře, který tyto metody doporučuje, protože příliš často to vypadá, že jde jenom o peníze.

Tereza Lischke

ÚVOD

Pojem vláknina zahrnuje všechny rostlinné polysacharidy, které nejsou stravitelné pomocí endogenních enzymů tenkého střeva nebo využitelné v trávicím traktu člověka.

K vláknině lze na základě složení přiřadit následující látky:

• Neškrobové polysacharidy-  celulóza, hemicelulóza, pektiny, β-glukany, chitin, gumy  a slizy

• Nestravitelné oligosacharidy (probiotika) – např. inulin

• Složky příbuzné sacharidům - rezistentní škroby, modifikované celulózy, syntetick

                                                              deriváty polysacharidů

• Lignin a doprovodné látky

Jedná se významnou, pro organismus nepostradatelnou, složku potravy. Vláknina objevena v roce 1953 a od této doby byly její pozitivní účinky na lidské zdraví doloženy řadou vědeckých studií a lékařských diagnóz.

Mezi hlavní pozitivní účinky vlákniny patří především schopnost regulovat tělesnou hmotnost, detoxikovat organismus, preventivně působit proti vzniku civilizačních onemocnění současnosti – zejména kardiovaskulárním onemocněním. V neposlední řadě představuje vláknina důležitou prevenci proti vzniku některých druhů rakoviny a cukrovky.

Vláknina se obvykle dělí na rozpustnou a nerozpustnou dle své fyziologické funkce v organismu. Celkový doporučený příjem činí 30g/ den. Bohužel tento příjem bývá málokdy pokryt, vzhledem k tomu, že většina lidí dává přednost živočišné stravě, která vlákninu neobsahuje. Průměrný příjem se pohybuje zhruba okolo poloviny doporučené dávky – tedy asi 15g/den.

ROZPUSTNÁ VLÁKNINA

Tato vláknina je fermentována bakteriemi v tlustém střevě, tudíž je zdrojem energie a bývá také nazývána měkkou vlákninou. Rozpustná vláknina snadno přijímá vodu, má schopnost bobtnat a tudíž je potřeba přijímat spolu s vlákninou dostatečné množství tekutin. Rozpustná vláknina především změkčuje stolici, zvyšuje její objem a usnadňuje průchod trávicím traktem. Rovněž může být také dobrým prostředkem ke snížení hmotnosti. Řada studií prokázala, že pokud člověk přijímá vyšší množství především rozpustné vlákniny a dostatečné množství tekutin, dochází díky bobtnání k pocitu zasycení, tudíž dojde ke snížení celkového zkonzumovaného množství potravy. Tato vláknina také zpomaluje vyprazdňování žaludku a navozuje tedy delší pocit nasycení. Mezi další zdraví prospěšné funkce rozpustné vlákniny lze zařadit především:

• snižování absorpce cholesterolu z potravy
• snižování absorpce žluče
• snižování kyselosti žaludku
• vazba vody a tím zvětšení střevního obsahu
• zpomaluje vstřebávání sacharidů

Zdroji rozpustné vlákniny v lidské stravě jsou především následující potraviny:

• luštěniny
• psyllium
• kořenová zelenina
• otruby
• některé druhy ovoce
• ječmen
• sójové produkty

NEROZPUSTNÁ VLÁKNINA

Neboli hrubá vláknina je hrubá hmota, která není rozpustná ve vodě ani fermentována střevními bakteriemi. Lidským trávicím traktem prochází beze změny (v našem těle nemáme enzymy k trávení nerozpustné vlákniny). Nerozpustná vláknina může rovněž přijímat vodu jako vláknina rozpustná, ale nedochází k jejímu bobtnání. Další důležité funkce nerozpustné vlákniny na lidské zdraví jsou především následující:

• urychluje střevní pasáž a střevní peristaltiku (dráždí střevní stěnu) – při dostatečné konzumaci
• zadržuje vodu ve stolici a zvyšuje její objem
• prevence rakoviny střev – zvyšuje rychlost průchodu stravy a tím snižuje dobu toxických látek ve střeva
•  bojuje proti hemeroidům
•  odvádí z těla karcinogeny, cholesterol aj.

 Mezi hlavní zdroje nerozpustné vlákniny v lidské stravě patří:

• celozrnné potraviny
• otruby
• luštěniny
• ořechy
• semena
• obilí
• ovoce (hlavně slupky)
• zelenina (hlavně řepa, kořenová zelenina aj.)

PREBIOTIKA

Ráda bych zařadila ještě menší zmínku o prebiotickém účinnku látky, kterou také zařazujeme mezi vlákninu – teda přesněji rozpustnou vlákninu. Jedná inulin, který je zásobním polysacharidem čeledi hvězdicovité a cibulovité. Jeho prebiotický účinek spočívá především v podpoře růstu a aktivitě probiotických bakterií v tlustém střevě a tudíž zlepšení zdravotního stavu konzumenta – zejména ochrana před rakovinou tlustého střeva, infekcemi, podpora imunity a mnoho dalších funkcí.

V poslední době je podpora růstu probiotických bakterií velmi diskutovaným tématem a předmětem mnoha vědeckých studií a výzkumů. Mechanismus boje proti proti patogenním organismům ve střevě, které s sebou nesou závažná onemocnění trávící soustavy, spočívá především v obsazení sliznice trávícího traktu přátelskými (probatickými) bakteriemi, které brání přede zachycením patogenních mikroorgasnimů. Probiotické bakterie také produkují látky, které pomáhají hubit nežádoucí mikroorganismy ve střevě. Nejvíce probiotických bakterií obsahují kysané výrobky, které se řadí mezi syntetické zdroje prebiotik, nelze ale opomenout také přirozené zdroje, mezi něž právě patří výše zmíněný inulin. Zdroje inulinu jsou především:

• čekanka
• topinambur
• obilí
• cibule

Veronika Kudelová, 1. ročník, nutriční terapeut – kombinovaná forma

Alkohol je sedativně působící látka. Tohoto účinku je s oblibou využíváno zejména k rychlému odbourávání stresu nebo strachu. Při požití většího množství alkoholu se ale bourají také lidské zábrany a z původního cíle jenom mírně snížit strach se stává nástroj, který mění člověka. Průvodním jevem je postižení mozečku a z něj vyplývající poruchy koordinace a rovnováhy.

Alkohol má na organizmus různé účinky. Základní rozdíly jsou hned v pohlaví. Alkohol se při odbourávání váže na vodu a té mají ženy v těle méně. Proto u nich dochází mnohem dříve k známkám opilosti. Další rozdíl je v celkové tělesné koncepci. S alkoholem si lépe poradí člověk mohutnější postavy. Rovněž osoba, která právě požila jídlo, neboť účinky alkoholu odkládá, protože dojde k pozdějšímu přechodu do krve. Rychlost, s jakou pili, také předznamenává důsledky, protože alkohol se z těla odbourává jen velmi pomalu.

Účinky alkoholu lze rozdělit na brzké a pozdní. Již zmíněné účinky krátkodobé jsou ovlivnitelné a trvají zpravidla krátce. Tělo se alkoholu brání nauzeou nebo zvracením. Pokud člověk užívá alkohol pravidelně, nemusí se tyto účinky vůbec dostavit. Tělo se na alkohol přizpůsobí a projeví se až důsledky dlouhodobé. Často až ve stádiu, kdy jediným řešením je např. u cirhózy jater je transplantace.

Alkohol výrazně mění chování jedince. Některé účinky alkoholu jsou žádané a člověk právě kvůli nim pije alkohol. Je to zejména již zmiňovaná ztráta strachu a stresu. Jiné účinky jsou ale nechtěné. Z osoby původně tiché se stává člověk ztrácející zábrany, dělající ostudu sobě i svému okolí. Jedinec nedokáže rozumně hodnotit své chování a stává se potenciálně nebezpečným pro sebe a své okolí. Je statisticky dokázáno, že alkohol sehrává důležitou roli v mnoha dopravných nehodách, ale důsledky jsou vidět nejen na silnicích. Ztráta zábran vede mnohdy nesmělé kluky ke skutkům, ke kterým by se tzv. za střízliva neodvážili. Výsledkem jsou pak agresivní ex tempore, nebo více, či méně dokonané pokusy o znásilnění. Ruší zábrany, ale přitom člověk není schopen efektivní akce.

Alkohol není jen čistou látkou. Navozuje euforii, čím připomíná účinky kokainu a amfetamínů. Zároveň uklidňuje a tím připomíná účinky vália. Tyto pocity vytváří v dané osobě klam.

Ráda bych se zmínila o alkoholu a jeho účincích na trávicí trakt. Alkohol je velice dobře přijímán sliznicí. Díky velmi malé molekule etanolu dochází, ikdyž jen ve velmi omezené míře, k absorpci již v dutině ústní. Tam dochází k stimulaci tvorby slin a drážděni sliznic. Pravá absorpce nastává v žaludku a zejména ve střevě. Bylo prokázáno, že alkohol o větší koncentraci, než 10% tlumí sekreci žaludečních stav. Ve střevě pak tlumí tvorbu bakterií. Alkohol je absorbovatelný i sliznicí rekta. Malé děti se mohou otrávit i při kontaktu alkoholu s jejich kůží a jsou prokázané i účinky po inhalaci par alkoholu. Důsledky jako nevolnost pak nejsou způsobeny alkoholem samotným, nýbrž jeho metabolitem, acetaldehydem, který vzniká po zpracování enzymem alkoholdehydrogenázou.

Vliv na CNS byl prokázán zejména pomocí magnetické rezonance. U pacientů dlouhodobě užívajících alkohol dochází až ke 20% úbytku neuronů ve frontální oblasti. Tato oblast lebky se zabývá zejména vůli a po odstranění (tzv. frontální lobotomii) dochází k extrémnímu zklidnění. Proto si alkoholici často vůbec neuvědomují své chování. Další zasaženou oblastí je oblast hypotalamu, konkrétně oblasti zodpovědné za pocit žízně. Zvýšení tohoto pocitu u dlouhodobých abuzérů je vysvětlováno právě poškozením hypotalamu. Poškození periferních nervů má důsledky v brnění a ve finálních fázích až pocitech bolesti.

Z dlouhodobých účinků jsou známé zejména vlivy na játra vyúsťující v jaterní cirhózu. Játra se stávají neprůchodná pro krev a důsledkem je zvýšení tlaku v portální žíle a následný ascites. Poškozená játra mají problém odbourat dusíkaté látky, které zůstávají jako produkty zpracování bílkovin a tyto pak mohou v mozku způsobit encefalopatii. U žen dlouhodobě konzumujících alkohol byl také častější karcinom prsu. U mužů pak gynekomastie ze sníženého odbourávání ženských hormonů. Známá je rovněž akutní nebo chronická pankreatitida vedoucí v nejzhoubnější nádor v našem těle – karcinom pankreatu.

Alkoholici většinou nezůstávají jen u samotného pití alkoholu, připojuje se kouření cigaret. Často jsou pak postiženy vstupní části trávicí trubice, od dutiny ústní přes jícen po žaludeční sliznici. Zatím není zcela uzavřena otázka alkoholu a jeho vlivu na imunitu.

Co je zřejmé, je vliv alkoholu na krev. Postižením jater dochází k snížené tvorbě koagulačních faktorů. To způsobuje častější výskyt cévních mozkových příhod. Zejména u pijáků se pak vyskytuje kompenzatorní hypertrofie srdečního svalu z volumového přetížení.  Dochází k dlouhodobému zvýšení krevního tlaku, k tachykardii a dochází také k ztrátám tepla. Je prokázáno, že alkoholici mají vyšší riziko k onkologickým onemocněním převážně karcinom jater, žaludku, tenkého střeva, konečníku. Často u nich nacházíme jícnové varixy, průjmy a dysfagii. Alkohol může také poškodit endokrinní systém, především slinivku břišní. U mužů dochází k poruchám produkce pohlavního hormonu testosteronu, což způsobí poruchy sexuálních funkcí a impotenci. Také se u nich objevují alkoholová okénka, která se projevují výpadky paměti. Mohou se také u nich objevit neurologické syndromy např. Korsakovova psychóza. Alkohol má také vliv na spánek. Narušuje REM stádium spánku, které je velmi důležité k odpočinku a regeneraci. Ženy, které jsou těhotné, by v prvním trimestru neměly požívat alkohol vůbec. Je to období, kdy je dítě nejvíce zranitelné. Může dojít k potratu anebo mohou vznikat vrozené vývojové vady v oblasti obličeje a hlavy. Dochází k poruše mozku a tím k snížení intelektu dítěte. U žen alkoholiček mají děti deformace uší a očí, které závisí na množství požitého alkoholu. Rodí se s menší porodní váhou. Mezi nejznámější syndrom patří FAS- fetální alkoholický syndrom, který se projevuje mentální retardací a defekty novorozenců. Děti pak mají problémy s pamětí, pozorností, zrakem a sluchem. Nejzávažnějším důsledkem pití alkoholu je smrt plodu.

Nesmíme zapomenout i na vliv alkoholu na kůži. Alkohol dehydratuje a tím odebírá z buněk pro ně tak potřebnou vodu. Výsledkem je předčasné stárnutí pleti, olupování a vznik vrásek. Dochází k spotřebování vitamínu A, B a E. Nejvíce alkohol působí na drobné cévy. Ty rozšiřuje, kůže tak získává lehce narůžovělý nádech. Zároveň dochází k nedostatku kyslíku, což má za důsledek popraskání cévek.

Alkoholik se dá poznat již na první pohled. Často je to člověk plný problémů a sebelítosti, který se v jednu chvíli lituje, za chvíli ale sedí se sklenicí piva nebo vína a po smutku u něj není ani památky. Pití je pro něj vysvobozením od starostí. Jejich smýšlení je už ale poznamenané. I při běžné komunikaci je jasně patrná jejich naivita v úsudcích a citové změny. Postupně nejsou schopni zodpovědně vykonávat práci, ztrácejí zájem o své záliby a koníčky a mnohdy se snižují i k fyzickým útokům na své blízké. Vše ale často bývá skryto v rodinách. Jejich osud by nikomu z nás neměl být lhostejný.

Běla Hladíková