doktorweb.cz

Bože co to je?

Byla první myšlenka po přečtení názvu seminární práce. Co já vím o sladkovodních řasách? Je to potrava pro vodní živočichy (učivo základní školy, tuším první stupeň). No a dál, jo jsou nechtěné v akváriích. A ještě řasa na sushi, ale ta asi není sladkovodní. Tak to stačit nebude. No nic, musí pomoct internet.

Do vyhledávače zadávám sladkovodní řasy a jsem okamžitě zavalena reklamou na tabletky od neznámých firem. Reklama, také zdroj informací. Dovídám se o úžasnosti řas, mimo jiné přispívá k rychlejšímu hojení ran. Proč o tom nepřednáší na prezentacích na téma „vlhké hojení ran“? Proč to nedoporučujeme naším pacientům s bércovým vředem? Pátrám dál. Dovídám se, že nejznámější řasy jsou Chlorella a Spirulina.  Zadávám Spirulinu do vyhledavače a jsem zděšena, není to řasa, ale baktérie, kmen sinice. Hlavou mi běží letní předpověď počasí a poznámka o stavu sinic v českých vodních nádržích. Na naší kožní ambulanci vídám, jaké zdravotní a kožní problémy přinášejí sinice v našich rybnících, přehradách a přírodních koupalištích Co tohle znamená? Čtu dál a dovídám se, že to je hodná sinice, která se vyskytuje se převážně v tropických a subtropických jezerech.

 Spirulina se pěstuje v Japonsku na výrobu vitamínových tablet. Obsahuje totiž vitamíny B1, B2, B3, B6, B9, vitamin C, vitamin D, vitamin A a vitamin E a karoteny. Tato sladkovodní řasa – sinice je známá hlavně pro vysoce účinný detoxikační prostředek. Její nestravitelná buněčná stěna, která je bohatá na vlákninu, na sebe váže škodliviny a umožňuje jejich vyloučení stolicí. Spirulina je také výjimečnou potravinou a úžasným zdrojem koncentrovaných a lehce vstřebatelných živin a proto je  náhradou za proteinové prášky. Bílkoviny ve Spirulině obsahují všech 8 základních aminokyselin.   Navíc Spirulina dodává minerály, stopové minerály, buněčné soli, rostlinné živiny a enzymy.

Chlorella pyrenoidosa je další sladkovodní jednobuněčná řasa známá od roku 1890.  Řasa kulovitého tvaru na naší planetě údajně přežívá již 2,5 miliardy let. Chlorelle je přírodní antibiotikum. Díky látce chlorellin má totiž výrazné antibakteriální účinky. Běžně se užívá ve formě tablet. K sehnání je ale i kosmetika z chlorelly. Chlorella zvyšuje imunitu a zlepšuje sexuální výkonnost (konec viagry?), pomáhá při detoxikaci organismu a podporuje trávení, užívá se jako prevence proti rakovině a srdečním chorobám. Dále se doporučuje k zmírnění dopadu stresu, pomáhá proti chronické únavě, snižuje hladinu cholesterolu v krvi, podporuje léčbu zánětů dásní, aftů a oparů. Chlorella obsahuje růstový faktor CGF, který podporuje buněčný růst. Tato složka má vliv na posílení organismu a urychluje hojení ran a zabraňuje zánětům. Mimo těchto dvou látek chlorella obsahuje ještě chlorellin a sporopollein. Chlorellin je probiotikum a přírodní antibiotikum. Spollerin se stará o detoxikaci.

Chlorella obsahuje údajně dvakrát více bílkovin než luštěniny – z 60 % ji tvoří rostlinný protein. V chlorelle se nachází také některé vitamíny a minerály. Je bohatá na vitamín A, H, D, C a vitamíny skupiny B. Z minerálů obsahuje železo, zinek, fosfor nebo hořčík.

Většina mořských řas musí být dobře tepelně upravená, abychom je mohli my lidé (za ty peníze) dobře využít. Mořské řasy je výhodné vařit s luštěninou. Vzájemně se skvěle doplňují. Přímo od japonských odborníků, se kamarád dozvěděl, vychytávku: pokud řasu nedokážeš rozetřít mezi palcem a malíčkem jedné ruky, není dobře stravitelná. Vař ji déle. Sladkovodní řasy, nepotřebují žádnou tepelnou úpravu. Jsou mikroskopické a nabité živinami, vařit je by byla škoda.

Spirulina má mimořádně příznivý vliv na imunitu, podle studie publikované v roce 2000 v Journal of Medicinal Foods se například prokázalo, že 72 hodin po podání spiruliny výrazně vzrůstá aktivita většiny imunitních buněk, tedy makrofágů, monocytů i leukocytů (včetně B-buněk a T-buněk). Užívání spiruliny proto může být užitečné před náročnými déletrvajícími vytrvalostními výkony (hlavně před maratonem či ultra), po kterých dochází k poklesu imunity až na několik dní.

Spirulina je také vhodná pro všechny, kdo chtějí zhubnout. Pomáhá totiž udržovat stálou hladinu cukru v krvi a ovlivňuje totiž přenos nervových „signálů hladu“ a pomáhá tak snižovat chuť k jídlu, zejména na sladké. Kromě chlorofylu obsahuje spirulina i modré barvivo fykocyanin, který velmi účinně potlačuje zánětlivé procesy a má i protirakovinné účinky.

POTŘEBUJE DNEŠNÍ ČLOVĚK ŘASY?

Faktem je, že dnešní líný a pohodlný člověk by se měl zamyslet nad svou životosprávou. Základním zdrojem energie pro fyzické tělo je strava a fyzický pohyb. Kdo v tomto ohledu nemá zcela čisté svědomí (sebe nevyjímám), měl by se nad sebou zamyslet.  Potravinové doplňky jsou něco navíc, jsou jakýmsi bonusem na přilepšenou. Ani ty nejlepší potravinové doplňky (včetně řas) není možno chápat jako plnohodnotnou náhradu při nepravidelné stravě. Na druhou stranu dealeři všeho, co lze prodávat, neustále vyzdvihují téměř zázračné vlastnosti svých produktů, takže člověk často ani nechápe, jak mohl tak dlouho žít bez nich. Myšleno bez produktů i dealerů. Vědecké studie, kterým věřím víc než reklamním letákům dealerů, prokazují, že jedinečné rostlinné fytonutrienty Chlorelly i Spiruliny podporují imunitní systém, jsou prevencí mnohých onemocnění a zlepšují celkový zdravotní stav organismu. Obě mikrořasy jsou bohaté na rostlinné bílkoviny, betakaroten, železo, pro naše nervy důležitý vitamín B12 a základní i vzácné mastné kyseliny.

Narazila jsem také na několik zajímavostí, například zatímco přirozeně usušenou Spirulinu normálně strávíme, přirozeně usušená Chlorella je zcela nestravitelná, ta musí být zpracována velmi sofistikovanou a složitou technologií, při které se mechanicky se naruší pevná a nestravitelná celulózová slupka. Setkala jsem se i s popisem, kdy zpracovatel Spiruliny se chlubil tím, jak buněčné stěny Spiruliny pečlivě mele. To je ovšem zcela zbytečné, protože my savci máme kvalitní trávicí enzymy, kterými polysacharidy Spiruliny rozložíme i bez zpracování. Pohádky o zpracování Spiruliny jsou pro nás laiky působivé, ale patrně mají jen odůvodnit zbytečně vysoké ceny.

S trochou nadsázky by se dalo říci, že část populace se rozdělila na dva tábory. Jedni nedají dopustit na sytě zelenou sladkovodní řasu Chlorella pyrenoidosa a druzí si velmi pochvalují až zelenomodrou sladkovodní řasu Spirulinu. A já o nich slyším prvně. Asi by bylo zajímavé sledovat výsledky studií praktického využití Chlorelly a Spiruliny., a vidět dlouhodobou zpětnou vazbu.

K porovnání ještě cituji odborný článek

Univerzita Palackého v Olomouci, Lékařská fakulta, Ústav lékařské chemie a biochemie  Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Ústav chemie a biochemie

prof. RNDr. Bořivoj Klejdus, Ph.D.Ústav chemie a biochemie, Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně,Farmacie 3-09 14.7.2009 13:11 Str. 103

SOUHRN

Stručný úvod do problematiky obsahových látek řas a sinic – důkazy o výskytu fenolických metabolitů. Řasy a sinice představují skupinu organismů, které se významně podílejí na primární produkci planety. Mnohé z obsahových látek řas jsou využívány a testovány v biotechnologických postupech a farmaceutickém nebo potravinářském průmyslu. Jde převážně o fykokoloidy a vybrané nízkomolekulární produkty metabolismu, jako jsou vitaminy, glykosidy, toxiny nebo fotosyntetické pigmenty. Mnohé z těchto látek vykazují antioxidační, antimikrobiální, virostatické nebo protirakovinné účinky, a je proto diskutována jejich využitelnost ve farmakochemickém a biomedicínském výzkumu a vývoji.

Z potravinářského hlediska jsou řasy v případě Evropského kontinentu využívány jako potravinové doplňky a nejinak je tomu v západních rozvinutých ekonomikách, jako je USA. Naproti tomu v asijských státech (Japonsko, Čína, Korea) představují řasy nemalý podíl surovin běžně používaných pro přípravu potravin, konzumují se zde pokrmy připravené z řas rodu Laminaria, Undaria, Glacillaria, Euchema a další.

Řasy obsahují velké množství různých primárních a sekundárních metabolitů, z nichž mnohé mají antioxidační vlastnosti nebo vykazují jiné fyziologické účinky na zdraví savců včetně člověka. Původně byly průmyslově využívány pouze stélkaté řasy, avšak s rozvojem nových flokulačních, filtračních a extrakčních postupů docházelo a dochází k intenzivnímu využití i mikroskopických druhů řas, jako jsou zástupci rodu Chlorella a Spirulina. Bylo prokázáno, že řasy obsahují velké množství bílkovin a nízký obsah tuků. Řada odborníků v potravinářském průmyslu považovala produkty z řas jako východisko z potravinové krize, která postihla mnohé africké i asijské rozvojové země. Nutno podotknout, že některé druhy řas jsou také typické tím, že obsahují značné množství nukleových kyselin, které jsou u savců katabolizovány na kyselinu močovou. Její nadbytek může před-stavovat pro organismus zátěž. Už z tohoto hlediska jsou mnohé druhy řas předurčeny pro využití ve formě potravinových doplňků nebo doplňků krmiv pro hospodářská zvířata. U zástupců rodu Chlorella se na základě výše uvedeného nedoporučuje denní příjem více jak 40 g sušiny na osobu. Obsahové látky řas jsou intenzivně využívány v průmyslu. Asi největší uplatnění nalezly fykokoloidy, jako jsou kyselina alginová a algináty produkované mořskými chaluhami. Ty jsou využívány jako emulgační činidla a gelové roztoky. Podobné využití také nalézá tzv. karagenan v případě ruduch nebo známý agar, který je hojně využívánv potravinářském, farmaceutickém a obecně chemickém průmyslu Kromě výše uvedeného představují řasy významný zdroj vitaminů, antioxidantů, polyketidů, nenasycených mastných kyselin a přírodních barviv (fotosyntetickýchpigmentů). V případě vitaminů se jedná o zástupce sku-piny B, vitamin H (biotin), vitamin C (kyselina L-askorbová) nebo provitamin A (ß-karoten). Řasy obecně produkují značné množství karotenoidů (významnéantioxidanty) a jsou považovány za významný zdroj chlorofylů, minerálních látek a vlákniny. Z minerálních látek se jedná především o jod, selen nebo chrom.

Toxické metabolity: U mnohých výše uvedených metabolitů byl prokázán antibakteriální, antivirový nebo i protinádorový účinek.  Kromě zdraví prospěšných látek byly u řas a sinic nalezeny toxické sloučeniny, které bývají nazývány jako fykotoxiny. V rámci distribuce toxických metabolitů je nutné podotknout, že popsané toxiny se u potravinářsky využívaných řasách nevyskytují nebo se vyskytují ve stopovém množství. Naopak v případě sinic kolonizujících vodní toky a nádrže mohou tyto látky představovat závažné hygienické riziko.

Metabolické produkty řas vykazují různé fyziologické účinky na in vitro nebo in vivo systémy včetně přímého dopadu různých přípravků (primárně potravinových doplňků řas) na metabolismus člověka. Obsahové látky řas včetně fenolických metabolitů mají prokazatelné antioxidační účinky a mohou významně přispívat k eliminaci volných radikálů a oxidačních činidel v organismu. Kromě výše uvedeného mají řasy a jejich produkty velmi příznivé nutriční ukazatele, což bylo nastíněno výše. Literatura z přelomu 20. a 21. století uvádí, že roční obrat spojený s využíváním řas činí 5–6 miliard USD ročně, což koresponduje s progresivním uplatněním řas v různých technologických postupech, farmacii a potravinářském průmyslu. Předpokládáme, že konkrétní obsahové látky řas, a to především biologicky aktivní metabolity, mohou být v budoucnu aplikovány jako antioxidační komponenty léčiv, inhibitory enzymů a toxiny účinné proti vybraným buněčným liniím. Zda naleznou fenolické monomery nebo složité struktury florotaninů řas a sinic uplatnění v některém z odvětví farmaceutického nebo potravinářského průmyslu však stále zůstává otázkou.

Závěr

Kdybych měla porovnat Chlorellu a Spirulinu, na základě toho co jsem se dozvěděla, srovnání by vypadalo následovně: Chlorella je řasa, Spirulina je sinice. Obě získávají energii pomocí fotosyntézy, proto potřebují velmi mnoho intenzivního slunečního svitu. Pěstují se tedy tam, kde je teplo a dost slunce. Chlorella i Spirulina jsou akumulátory sluneční energie, kterou my unavení lidé tolik potřebujeme. Kdo potřebuje doplňovat živiny a pročišťovat organismus, kdo potřebuje dát do pořádku střeva a jejich bakteriální obsah, měl by dávat přednost Chlorelle. Kdo chce budovat figuru, kdo se trápí nějakou dietou, komu schází energie, na koho „něco leze“ a necítí se zrovna fit, ať sáhne po Spirulině. Jejich kombinací a pravidelným zobáním si budeme zvyšovat odolnost vůči všude přítomným infekcím a virům. Přidáme-li k tomu navíc aktivní pohyb, bude se nám postupně zlepšovat fyzická i psychická výkonnost a odolnost, jen tak snadno se nerozčílíme, nezadýcháme, vysoký tlak se bude snižovat a příliš nízký naopak poněkud stoupne. Pomohou nám regulovat správnou hladinu cukru a cholesterolu v krvi. Ale nevěřím báchorkám, že Spirulina je tukožrout a cholesteroložrout. Nenašla jsem žádnou studii, která by to uspokojivě prokázala, avšak je možné, že  Chlorella i Spirulina jsou dobrou prevencí rozšířených civilizačních chorob. Tudíž, potřebuje tedy dnešní člověk řasy? Odpověď – kdo má každý den vzorný pestrý jídelníček a dostatek pohybu na čerstvém vzduchu, kdo má skvělou náladu a dostatek sil pro plnohodnotný život, ten by potravinové doplňky ani nepotřeboval. My ostatní „hříšníci“ kteří občas trpíme různými neduhy, bychom účinky Chlorelly i Spiruliny mohli využít.

Jindřiška Hanousková

ÚVOD – CO JE TO KRYOLIPOLÝZA?

Kryolipolýza jako neinvazivní technika pro odbourání podkožního tuku a zmírnění až odstranění projevů celulitidy se poprvé objevila v roce 2009, kdy byla patentována americkou společností Zeltiq. Masověji v Evropě se pak rozšířila až v roce 2011. Od té doby získala tato metoda, která funguje na základě poznatku, že tukové buňky jsou oproti jiným buňkám citlivější na chlad, na popularitě, neboť umožňuje snížení procenta tuku v těle bez nutnosti chirurgického zásahu. Metoda se tak prezentuje jako možný a daleko šetrnější náhradník do té doby známé klasické liposukce. Díky minimálním kontraindikacím vede v oblíbenosti i v porovnání s dalšími neinvazivními metodami, jako jsou odstranění tukových buněk pomocí laseru, ultrazvuku a aplikací injekcí.

Vlastní zákrok poté spočívá v tom, že je postižené místo, například boky, nebo vnitřní strana stehen, lokálně ochlazováno, a to pomocí Peltierových článků na teplotu -10°C. Působením této teploty je tuková buňka v dané oblasti narušena, a jako taková podlehne přirozenému buněčnému procesu – apoptóze (buněčná smrt). Pomocí lymfatického systému jsou pak buňky postupně odváděny z těla ven. Finální výsledek kryolipolýzy se tak většinou projeví až po 3 měsících.

KRYOLIPOLÝZA A JEJÍ KONTRAINDIKACE

Vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně mladou metodu v oblasti estetické medicíny, nejsou zatím příliš známy komplikace a případné vedlejší účinky kryolipolýzy. Obecně je tato nedoporučována těhotným a kojícím ženám, jedincům s nádorovým onemocněním, pacientům s kardiostimulátorem, jedincům s infekčním onemocněním, se srdečními a ledvinovými chorobami aj. Kryolipolýza je schválena FDA, americkým úřadem pro kontrolu léčiv a potravin, a současné odborné studie na zvířatech, či dlouhodobé účinky na lidskou populaci zatím nejsou známy.

Asi prvním rizikem, které nás v souvislosti s kryolipolýzou musí napadnout, jsou omrzliny, které samozřejmě působením nízké teploty mohou v místě aplikace vzniknout. Pokud již k takovému poranění dochází, jedná se v naprosté většině případů o lehčí formu, která by neměla do budoucna vyvolat trvalé změny a poškození. Zřídka ale může docházet i k těžším fomám poranění, kdy dlouhodobé nekontrolované působení nadměrného chladu vede ke vzniku klasických omrzlin. Toto může být jednak způsobeno nesprávnou a neodbornou manipulací s přístrojem, případně také přístrojem jako takovým, kdy ne všechny přístroje na současném trhu jsou schváleny FDA.

Jedním z otazníků této metody je její účinek na tukové buňky, krevní lipidy, které jsou důležitou a chtěnou složkou naší krve. Ačkoliv je kryolipolýza vždy mířena pouze na omezenou oblast, nelze se zcela vyhnout krevnímu řečišti, a tak jsou poškozovány nejen tukové buňky podkožní, ale také výše zmíněné krevní lipidy. Další otázkou zůstává, zda podchlazení může v dlouhodobém horizontu poškodit periferní inervaci. Možnému poškození periferních nervů bych se chtěla věnovat v následujících řádcích. Jako faktický podklad přitom použiji studii, kterou provedla v roce 2008 skupina amerických lékařů.

STUDIE – VLIV KRYOLIPOLÝZY NA PERIFERNÍ INERVACI

Ačkoliv byly různé studie prováděny již dříve, a to především na vepřích, k případné evaluaci změny periferní inervace bylo zapotřebí pracovat s lidskými pacienty, kteří byli dopředu důkladně vybráni. Skupina amerických lékařů si pro svou studii vybrala jak muže, tak ženy starší osmnácti let, jejichž váha v posledních měsících nekolísala. Muži i ženy museli splňovat přísná lékařská kritéria tak, aby bylo docíleno co možná nejpřesnějších výsledků. Jako lokální místo ošetření byl zvolen tukový polštář ve spodní části zad, umístěný nad kostí kyčelní, laické veřejnosti známé též pod pojmem „madla lásky“.

Samotná aplikace pak byla provedena u všech subjektů pouze na jedné straně, a to z důvodů kontroly a porovnání případných změn. Dané místo pak bylo pro optimalizaci výsledků ošetřeno dva až třikrát. Subjekty odborné studie byly dále rozděleny do dvou skupin, přičemž jedna byla zkoumána pro změnu inervace a druhá v rámci histologických změn v různých časech po aplikaci kryolipolýzy.

V případě všech subjektů průběžné měření ukázalo snížení množství tukových buněk v dané oblasti po dvou měsících o průměrně 20,4% a po šesti měsících o celých 25,5%. Tukový úbytek na jedné straně byl patrný i z fotografií, které byly pořízeny před a po zákroku.

Následné neurologické vyšetření bylo provedeno atestovaným neurologem po týdnu od zákroku. Každý subjekt byl podroben vyšetření citlivosti na dotyk, teplotu a bolest. Případně také reportoval subjektivní změny v citlivosti ošetřené oblasti. Toto neurologické vyšetření bylo následně opakováno v týdenních periodách. Mimojiné byly po třech a šesti týdnech od procedury odebrány také vzorky biopsie, které byly zaslány ke zpracování. V rámci biopsie bylo zkoumáno, do jaké míry došlo ke změně hustoty a morfologie epidermálních fibrálních nervových vláken.

Z původně devíti subjektů, dokončilo šestiměsíční testování šest jedinců.

Ihned po proceduře byly vyšetřením prokázány tyto nálezy: lokální podráždění a kožní zarudnutí, drobná bolest ošetřeného místa a necitlivost. Tyto projevy pak odezněly u všech subjektů do několika málo dní.

V rámci neurologického vyšetření tři z devíti subjektů potvrdili žádnou změnu v citlivosti na dotyk, teplotu a bolest. Změny v citlivosti na dotyk reportovaly po proceduře čtyři subjekty s tím, že obtíže přetrvávaly zpravidla jeden až dva týdny a odezněly před vyšetřením dva měsíce po kryolipolýze. Jeden subjekt si stěžoval na krátkodobou změnu ve vnímání teploty. Nejvíce, celkem šest subjektů, popsalo změnu vnímání bolesti na ošetřeném místě. Tato změna trvala individuálně u jednotlivců od jednoho do šesti týdnů po proceduře a byla zcela odeznělá při dvouměsíčním vyšetření.

V rámci biopsie byly porovnány vzorky z před aplikace kryolipolýzy a z období po třech měsících od procedury. Počet epidermálních fibrálních nervových zakončení se v rámci tohoto nelišil a lze tak vyvodit, že kryolipolýza nemá dlouhodobě vliv na množství a hustotu periferních nervů. Taktéž morfologicky, porovnáním vzorku z před aplikace a po šesti týdnech, nedošlo k žádné dlouhodobě změně.

Výsledkem studie tak je potvrzení, že kryolipolýza vede účinně ke snížení množství tukových buněk. Zároveň bylo potvrzeno, že tato neinvazivní metoda estetické medicíny nemá dlouhodobý vliv na kvalitu a kvantitu epidermálních nervových zakončení. Krátkodobě může dojít a zpravidla dochází ke snížení citlivosti na dotyk, bolest a teplotu. Citlivost se však nedlouho po zákroku vrací bez dlohodobých změn do normálu. Studie tak potvrdila již dříve prováděný výzkum na vepřích, jež indikoval úspěšné snížení množství tukových buněk bez poškození kožní tkáně.

Z měření vzešlo, že ačkoliv po třech týdnech od procedury mělo postižené místo o 82% méně fibrálních nervových zakončení, byly tyto regenerovány již po šesti týdnech v počtu shodujícím se se stavem z před procedury.

Důležitým potvrzením ze studie taktéž je, že doba expozice extrémní teplotě, která je v případě kryolipolýzy maximálně jedna hodina, nevede k dlouhodobým změnám nervových zakončení. K tomuto dochází až pokud by byla celková doba působení extrémní teploty delší jak tři hodiny. Toto platí jak pro příliš vysoké, tak pro příliš nízké teploty.

Ačkoliv tedy studie nepotvrdila nenávratné poškození periferní inervace, je otázkou, do jaké míry lze toto aplikovat na například opakující se ošetření jednoho místa. Kryolipolýza je používána pro odbourání tukových buněk teprve krátkou dobu. To znamená, že dlouhodobé účinky mohou být jen těžko hodnoceny, je-li tato metoda v praxi pouze pět let.

ZÁVĚR

Ať už se bavíme o kryolipolýze, neinvazivní liposukci pomocí laseru, ultrazvuku, injekcí, či klasické invazivní liposukci, jedná se vždy o metody estetické medicíny, které řeší následek nesprávného životního stylu. Chce-li daný pacient dosáhnout dlouhodobé změny, a to nejen po stránce vizuální, musí především změnit své chování vůči svému tělu v oblasti životosprávy a správného pohybu. Ačkoliv je odstranění daných tukových buněk při kryolipolýze trvalé, nedá se předpokládat, že je zázračné a pacient si tak bude schopný uchovat nové křivky navzdory svým špatným stravovacím návykům. Mnoho lékařů a hlavně dietologů tak vidí v kryolipolýze jen akutní řešení výsledku a neřešení příčiny. Pokud už se pacient rozhodne pro podstoupení tohoto zákroku, měl by si dobře zvolit, kde se nechá ošetřit a ověřit si certifikovanost daného přístroje. Kryolipolýza by měla být vždy podpořena také správným životním stylem. Pouze tak může být její účinek trvalý a zdraví prospěšný.

Eva Šípková

1. Celulita

1.1 Co to je celulita?

Slovo celulita pochází z francouzského cellulite. Mezi veřejností je více ujat název celulitida, bývá také označována jako ,,pomerančová kůže“ a v odborné literatuře se můžeme setkat s názvem lipohypertrofie. Je to estetický problém projevující se hrbolatou pokožkou zejména v oblasti stehen a hýždí, může se ale vyskytovat i na bocích, břichu či pažích. Celulitida se objevuje zejména, když dochází ke změně tvorby a vylučování pohlavních hormonů. Pohlavní hormony způsobují změnu podkožního vaziva, které tvoří kapsičky, do kterých se tukové buňky shromaždují. Ty se pak plní toxickými látkami, které by měly odváděny lymfatickými cévami, a vzniká tak hrbolatá a nehezká kůže s dolíčky. I když celulitida není chorobou, může se stát civilizačním onemocněním. Týká se až 90% žen, ale mezi postiženými mohou být i muži.

1.2 Stádia celulitidy

Celulitida se dělí na čtyři stádia, která jsou dle různé literatury označována 0-III nebo 1-4

1. stupeň – Lze najít téměř u každé ženy, není viditelná okem, pouze při stlačení se objevují drobné nerovnosti pokožky.

2. stupeň – Drobné nerovnosti, které se objevují zejména na zevní straně stehen a jsou viditelné i bezkompresního tlaku. Patrné jsou při napnutí svalu, sezení na pevné podložce či ostrém bočním světle

3. stupeň – Projevy jsou patrné při jakékoliv poloze (stání, sezení, ležené) a za jakéhokoliv osvětlení. Toto stádium se již nedá skrýt.

4. stupeň – Hrubé projevy nerovnosti na všech místech kde se nachází tuk. Tyto projevy jsou již nevratné a objevují ze zejména ve stáří při neléčené celulitidě.

1.3 Příčiny vzniku, koho postihuje

Na to, co je příčinou celulitidy není jednoznačná odpověď. Je to dlouhodobý proces, na kterém se podílí mnoho faktorů. Patří mezi ně věk (rizikovým obdobím z důvodu hormonálních změn bývá těhotenství, puberta a menopauza), hormonální léčba (antikoncepce, hormonální substituce…), stravování (konzumace tučných smažených jídel, sladkostí..), nedostatečný příjem tekutin, konzumace alkoholu, kávy a kouření, nedostatek pohybu (lidé se sedavým zaměstnáním jsou daleko častěji postiženi), nedostatečnost lymfatického systému, poruchy metabolismu, stres, genetická dispozice.

1.4 Prevence celulitidy

Do určité míry lze riziko celulitidy snížit zdravým jídelníčkem, dostatečným pitným režimem a pohybovými aktivitami. Dobré je také používat tělové krémy které pomáhají vypnutí pokožky a praktikovat saunování a otužování.

1.5 Odstranění a léčba celulitidy

Léčba celulitidy má být komplexní, dlouhodobá a v udržovací fázi v podstatě celoživotní. Má vycházet ze seriózně sestaveného plánu a obsahovat čtyři základní okruhy.

1.)    Dietní režim

Je potřeba snížit množství tuku v těle a tedy vytvořit negativní energetickou bilanci. Dále je také velice důležité dodržovat pitný režim, to znamená vypít minimálně 2litry denně.

2.)    Pohybový režim

Je potřeba obnovení normálního toku lymfy. Cvičební jednotka se tedy tomu přizpůsobuje a vychází z cviků doporučených při poruše lymfatického systému.

3.)    Aktivace lymfatického systému

Pomocí lymfatické drenáže. Manuální lymfodrenáž je označována jako presoterapie, vede k obnovení toku lymfy. Dále se hojně využívá lymfodrenáž přístrojová, o které se zmíním dále.

4.)    Farmakoterapie

Nemá zcela jasné kontury. Nejčastěji se používají léky ze skupiny venofarmak s lymfotropním účinkem a určité enzymy. Dále je to rozsáhlá skupina přípravků a léčiv, od kterých čekáme podpůrné účinky. Tuto terapii rozlišujeme na vnitřní, do které spadají potravní doplňky, a zevní, která je doménou kosmetického průmyslu.

2. Léčba pomocí přístrojů

2.1  Radiofrekvence

Je to neinvazivní metoda, při které se pomocí čtyř elektrod zahřívá pokožka na vysokou teplotu a dochází k přeskupení a zúžení kolagenových vláken. Během proces přístroj střídá mono a bipolární radiofrekvenční vlnění, což podporuje vypnutí pokožky. Spojení ultrazvukové sonodermabraze a ultrazvukové sonoforézy působí na pleť v jejích nejhlubších vrstvách. Radiofrekvence má skvělý léčebný efekt i na hluboko uloženou celulitidu. Nejprve se kůže připraví pomocí jemného ultrazvukového peelingu tak, aby výsledek byl co nejlepší, poté je naneseno lokální anestetikum a následuje vlastní ošetření pomocí radiofrekvence. Po něm je na pokožku aplikován osvěžující gel.

2.2  Lymfodrenáž

Lymfodrenáž existuje manuální i přístrojová. Zrychluje tok lymfy a pomáhá tedy léčit celulitidu. Je založena na přerušované kompresy končetin a vytváří tak tlakové vlny. Klient je vleže upnut do speciálních manžet, které se nafukují dle přednastavených programů a to v přirozeném směru toku lymfy od periferie směrem k srdci. Celá masáž je prováděna postupující tlakovou vlnou. Měla by být aplikována alespoň desetkrát v četnosti dvou návštěv týdně. Jako kontraindikace se uvádí, především v důsledku uvolnění lymfatických uzlin, zhoubné nádorové bujení, bakteriální infekce, záněty podkoží, onemocnění jater a ledvin, porucha srdeční činnosti či nejasné bolesti břicha.

2.3  Karboxyterapie

Karboxyterapie spočívá ve vpravení medicinálního oxidu uhličitého do tkáně pomocí velmi tenké jehly. Plyn způsobí v místě větší prokrvení a následně se odplaví do plic, odkud je přirozenou cestou vydýchán. Provádí se obvykle v sérii šesti ošetření s četností minimálně 2x týdně. Jedná se o ambulantní zákrok (bez anestezie) a má dlouhodobé účinky. Ze zdravotního hlediska není karboxyterapie vhodná jen pro pacienty s pokročilými chorobnými stavy jako je selhání srdce, ledvin, akutní embolie, prodělané mozkové příhody, kardiostimulátor a těhotenství a kojení.

2.4  Kavitace

Kavitace je zvaná též bezbolestná liposukce, je zeštíhlující metoda, která pomocí ultrazvuku rozbíjí tukové buňky. Ultrazvuk naruší obal buněk, jejichž obsah se pak vylije do okolí a následně odplaví močí. Díky odbourávání tukových buněk má i pozitivní účinek na zmírnění celulitidy. Den před ošetřením se doporučuje dodržovat pitný režim, vypít nejlépe dva litry čisté neslazené vody (ne minerálky) a snížit příjem tuků a solí. Alespoň tři hodiny před kavitací se nesmí nic jíst. V den ošetření a následující dva dny je rovněž nutné vypít minimálně dva litry vody denně a vyvinout pohyb. Na partie určené k zeštíhlení se nanese speciální gel a ultrazvukovou hlavicí plynulými pohyby se provede ošetření. Celá procedura trvá maximálně 40 minut. Jako kontraindikace se uvádí těhotenství, menstruace, kovové implantáty, srdeční onemocnění, porucha srážlivosti krve, vysoký cholesterol, choroby jater a ledvin, rakovina, epilepsie a diabetes. Po kavitaci je dobré provézt lymfodrenáž.

3. Závěr

Nejlepší variantou je začít s léčbou celulitidy již v jejím počátku a to především dodržováním zásad zdravého životního stylu, vyhnout se tučným a sladkým jídlům, dostatečně pít, pravidelně provozovat fyzickou aktivitu a snažit se po celý život udržet optimální váhu, přístrojová léčba by měla přijít na řadu až poté. Mezi její nevýhody patří různá zdravotní rizika, zbytečná zátěž pro organizmus a v neposlední řadě i její finanční náročnost.

Vendula Kuntová

Laser (Light Amplification by Stimulated Emission of Racliation – zesilování světla stimulovanou emisí záření) je zdroj vysoce koherentního elektromagnetického záření nejčastěji ve viditelné, ultrafialové nebo infračervené oblasti spektra, který vzniká díky stimulované emisi záření aktivních částic (atomů, molekul, iontů, elektronů) buzených vnějším zdrojem energie. Tato energie může být soustředěná ve velice krátkém čase. Vyzařované světlo je monochromatické.

Laser je založen na principu stimulované emise záření. Elektrony v atomech látky jsou nejprve excitovány na horní energetickou hladinu, kde se však neudrží, a přeskočí zpět na hladinu pracovní. Díky slabému impulzu ve formě stimulujícího fotonu dochází k deexcitaci spojené s emisí stejného fotonu, jakým byl stimulující. V důsledku toho vznikají identické fotony, které jsou vyzařovány stejným směrem. Mezi vlastnosti takto vzniklého světla patří vysoká koherence, vysoká monochormatičnost a nízká divergence.

Nejčastěji používané lasery

CO₂ laser – Laser tohoto typu není příliš pronikavý a zasahuje jen asi 0,1mm hluboko do tkáně. Využívá se k léčbě onychokryptózy (zarůstání nehtů), onychogripózy (drápovité zakřivení nehtů) nebo onychomykózy (mykotické onemocnění nehtových lůžek).

Nd YAG laser (neodymový) – jeden z nejrozšířenějších laserů u gastroenterologických operací (používaný např. k zástavě krvácení). Používá se též k odstranění šedého zákalu nebo k redukci nitroočního tlaku.

KTP laser – zdrojem záření je neodymový laser, paprsek však prochází kaliumtitanylfosfátovým krystalem, který jej zbarví do zelena. Změnou barevného spektra dojde ke změně vlnové délky, což zapříčiní, že je paprsek absorbován hemoglobinem.

Argonový laser – efektivní například při léčbě diabetické retinopatie

Barvivový laser – cílený paprsek- nejčastěji rozbíjení žlučníkových kamenů.

Excimérový laser – používaný pro zprůchodnění cév a také v léčbě myopie.

Využití laserů v estetické medicíně

Vysokovýkonné lasery

Cévní KTP laser – krátkými výstřely zeleného světla dochází k uzavírání cévek

Odstraňuje:

• prasklé žilky obličeje, končetin
• cévní znaménka
• ohně obličejů a těla
• překrvení jizev

CO2 laser – obrušovací a řezací laser (světelný skalpel)

Odstraňuje:

• větší kožní nerovnosti, mateřská znaménka a bradavice
• jemné a střední vrásky
• drobné jizvy
• měkké patro při operaci na odstranění chrápání
• změny na děložním čípku
• hemeroidy

Erbiový laser – velmi šetrný obrušovací laser

Odstraňuje:

• jemné vrásky
• drobné kožní nerovnosti
• jemná korekce jizev

Rubínový laser – obrovskou energií rozstřeluje pigment kůže, event. barvivo po tetováži

Odstraňuje:

• změny zabarvení kůže (hyperpigmentace, stařecké skvrny)
• tetováže
• permanentní make up

Epilační laser LYRA Nd-Yag

Odstraňuje:

• odstraňuje veškeré ochlupení tj.: černé, světlé ale i šedé

  Nízkovýkonné lasery- tzv. biostimulační ke zlepšení hojení tkáně

Zdroje: Wikiskripta – biofyzika

             Lasers in surgery and medicine, Wiley online library (http://onlinelibrary.wiley.com)

 Michaela Lidinská, všeobecné lékařství, 4. ročník

Estetické zákroky laserem jsou dnes velmi populární pro svou účinnost a velmi malou bolestivost. Nejžádanějšími zákroky jsou např. léčba akné, omlazení pleti, operace převislých očních víček či podpora hojení jizev. Samotné ošetření laserem není časově náročné. Většina pacientů je ošetřena bud‘ v lokální, nebo při větším rozsahu defektů v celkové anestezii. Většinou pacient může odejít ihned po zákroku, avšak při použití celkové anestezie je lepší, když je pacient hospitalizován do druhého dne.

Laser

Název je zkratkou anglického označení Light Amplification by Stimulated Emission of Radiation. Je to optický přístroj produkující elektromagnetické záření ve formě paprsku, který je minimálně rozbíhavý, polarizovaný a koherentní. Jedná se o zařízení, které je schopno soustředit jednotlivé světelné paprsky do jednoho směru. Toto monochromatické záření může pokrývat vlnový rozsah infračerveného, viditelného i ultrafialového záření. Laser může emitovat záření nepřetržitě, ve spojitém režimu nebo v záblescích trvajících od desetin sekund do zlomků nanosekundy.  Lasery pro využiví v medicíně jsou z oblasti infračerveného záření.

Historie

Fyzikální princip laseru byl už v roce 1917 Albertem Einsteinem. Samotné zařízení jak ho známe dnes bylo vynalezeno až v roce 1960. Předchůdcem laseru byl „maser“ – zařízení které pracovalo na stejném principu, avšak generovalo mikrovlnné záření.

V roce 1960 Theodore H. Maiman v USA poprvé předvedl funkční laser. Jako aktivní prostředí použil krystal rubínu, laser používal v pulsním režimu. CO₂ laser byl objeven až v roce 1963.

Druhy laseru

1) CO₂ laser – Záření se dobře absorbuje. Bohužel prostoupení záření jen do hloubky 0,1 mm. Při použití tohoto laseru dochází k mírné zástavě krvácení.

2) Neodymový laser – Nejčastěji se používá ke zprůchodnění trávicího systému.

3) Argonový laser – Nejlepšího uplatnění nalézá v očním lékařsktví.

4) Barvivové lasery – Jeho účinky umožňují odstanění žlučníkových či ledvinových kamenů.

5) Excimérové lasery – Mají záření v UV oblasti a mužeme s nimi provádět velmi čistý řez. Z tohoto důvodu se nejvíce používají v očním lékařství ke korekci krátkozrakosti či dalekozrakosti.

Laser ve stomatologii

Ošetření laserem je jedna z nejmodernějších a zároveň nejšetrnějších  možností k odstranění zubního kamene či provedení nějakého řezu, bez nutnosti použít zubní vrtačku nebo skalpel. Mezi hlavní výhody bezesporu patří:

1) Zákroky se dají provádět s malým množstvím anestetika nebo i bez něj

2) Laser nezpůsobuje žádné nepříjemné vibrace, zvuky a tlak

3) Po chirurgickém zákroku není nutné ránu šít, tvoří se velmi malé jizvy

4) Nezpůsobuje a dokonce zastavuje krvácení u chirurgických

Ve stomatologii se nejčastěji používají 2 typy laserů.

1) Diodový laser

Tento laser je nejúčinnější při ošetření měkkých tkání jako je dáseň, sliznice nebo kůže. Zubní lékař s ním však nedokáže odstranit zubní kaz nebo zubní kámen.

2) Erbiový laser

Na rozdíl od diodového laseru velmi dobře odstraňuje tvrdé zubní tkáně. V záchovném zubním lékařství se používá jak na odstanění zubního kazu, tak ke sterilizaci povrchu žvýkacích plošek zubů před pečetěním.

Laser nemůžeme použít:

Při epilepsii

Pokud by došlo k ozáření očí

Pokud je pacient půl roku po radioterapii

Pokud by došlo k ozáření endokrinních žláz

Filip Tomeček

V posledním desetiletí se liposukce stala nejčastěji volenou estetickou procedurou. Také se stala nejběžnějším zákrokem prováděným i jinak vyškolenými osobami, než plastickými chirurgy. To především díky vzniku nových metod liposukcí, jednou z nich je i kavitační liposukce. První liposukce byly poprvé představeny v Evropě, v sedmdesátých letech a pár let poté i ve Spojených Státech Amerických.

Kavitační liposukce bývá označována jako liposukce třetí generace. Její vývoj byl postupný od tzv. tumescentní (tedy klasické) liposukce, dále pak vibrační, ultrazvukovou, ale i laserovou liposukci. Název kavitace pochází z tzv. „kavity“, což je bublina, která se nachází (vytváří) v tukových buňkách, po jejich likvidaci dochází k tomu, že se tuk sám odplaví a oběhovou soustavou je odveden pryč z těla.

Nejprve si kavitační liposukci představíme jako takovou. Co to tedy vlastně je? Kavitační liposukce je považována za doposud nejpokročilejší a také nejefektivnější neinvazivní metodu, která je určená pro efektivní odstranění celulitidy a tuku. Proto je nazývána jako tzv. „přírodní liposukce“.

Kavitace je založena na technicky vysokém způsobu likvidování tuku v oblastech, kde je problematické se právě tohoto tuku zbavit (břicho, zadek, stehna, …). Probíhá bezbolestně a bez jakýchkoli modřin, aj. známých z liposukce chirurgické. Tato revoluční technologie funguje na principu ultrazvukových vln, které jsou naladěné na nízkou frekvenci a vytvářejí mikroskopické bublinky, které nadále pak rozkládají membrán adipocytů (tukových buněk), bez toho aniž by byly ovlivněny ostatní přilehlé struktury a integrita oběhového a lymfatického systému zůstává udržována. Následně je uvolněný tuk eliminován tělem, během dvou dnů, především díky normálnímu procesu produkování energie.

Výsledky bývají zpravidla viditelné již po několika ošetřeních (zhruba po čtyřech až šesti návštěvách), tedy znatelný úbytek tuku a redukce celulitidy. Tento zákrok se doporučuje především osobám průměrným, až s lehkou nadváhou, kteří žijí podle zdravého životního stylu a pravidelně cvičí.

Jako výhody zákroku jsou tedy bezesporu považovány výsledky viditelné již po zmíněných čtyřech až šesti návštěvách, neinvazivní způsob provedení, tedy ošetření bez bolesti, či následných jizev a pohmožděnin a bez vedlejších efektů. Nemusíte být hospitalizováni, proto můžete se ihned vrátit k normálnímu způsobu života. Zákrok mohou podstoupit jak muži, tak ženy a nejvyšší účinnost je viditelná na místech, kde se nalézá více tuku, tedy hlavně břicho, boky, stehna, aj. Efekt by měl trvat dlouhou dobu, jelikož poté co se tukové buňky jednou zničí, už se nevrací.

Existují různá doporučení pro úspěšnější výsledky a tím jsou hlavně dostatečný pitný režim (minimálně dva litry vody denně, především den před a den po ošetření). Dodržování správného životního stylu. Po ošetření je doporučeno ať už cvičení, tak minimálně svižná chůze, alespoň půl hodiny. Doporučený počet ošetření se pohybuje okolo osmi až deseti, v intervalech dva až třikrát za týden.

Co se týče samotného ošetření, jedná se o použití frekvenci zhruba od 40KHz až do 5MHz, tyto ultrazvukové vlny odbourávají tuky tedy, aniž by byl ohrožen jakýkoliv orgán, nebo tkáň v těle. Tuková buňka pak podlehne tlaku a je rozložena do kapaliny a nadále pak vyloučena během přirozeného metabolického procesu v těle. Kavitační liposukce tedy ničí tukové buňky v takové míře a množství, že je další ukládání tuku na dané místo výrazně sníženo, či dokonce eliminováno.

Dalšími výhodami je u mužů možnost eliminování tuku v oblasti prsou, zvané gynekomastie, které není výjimkou. V některých případech může být kavitační liposukce nápomocná i v pooperačních podmínkách, kdy může snižovat pohmoždění, či pocení. Někteří chirurgové se domnívají, že za pomoci kavitační liposukce, kdy je použita ultrazvuková frekvence, lze částečně upravit kolagen a zvýšit tak pevnost pokožky, a přestože pro toto tvrzení existují různá potvrzení, nebylo prokázáno nijak extrémně.

Jako každá pro, existují samozřejmě i zápory týkající se kavitační liposukce. Byl proveden výzkum, kdy se zúčastnilo 250 pacientů, kteří podstoupili kavitační liposukci a závěrem bylo shledáno, že se jedná opravdu o efektivní, ale i bezpečný zákrok. Třem pacientům z výzkumu se objevila dermální nekróza (jedná se tedy 1,2%), dále pak 28 pacientů, což je 11,2% se objevilo pooperační seroma, což je shromáždění se tkáně na jednom místě, nicméně neškodné, někdy mylně působící jako tumor, a okolo 35 pacientům se objevily puchýře.

Na následujícím obrázku vidíme průběh celé kavitační liposukce, zaměřený na tukové buňky, kdy je tuk prakticky „roztaven“.

Zdroj: http://www.bellespas.com/ultrasonic-fat-reduction/

Obr.2)zdroj: http://www.mslimalicious.com/2011/12/ultrasound-fat-cavitation-fat-removal.html

Na tomto obrázku opět vidíme průběh měnící se tukové buňky při kavitační liposukci, nejprve její základní strukturu, dále je buňka znázorněna po pěti minutách procesu, při dalším kroku už je značné „zkapalňování“ buňky a nakonec už zůstává rozpuštěný tuk, který je pak odstraňován přirozeným metabolismem těla.

A konečně na posledním obrázku (obr.3), vidíme přímé působení ultrazvuku na ošetřovanou část, a kde působí.

Obr.3) zdroj: http://www.bellespas.com/ultrasonic-fat-reduction/

Po přečtení osobních zkušeností, vs. očekávanému účinku jsem zjistila, že ne mnoho pacientů bylo spokojeno s výsledkem, samozřejmě, že příčinou mohlo být i nesprávné dodržování předepsaných podmínek, nicméně spíše než pozitivní, se zde objevují negativní zkušenosti související právě s kavitační liposukcí.

Němečková Monika

Reklama má prezentovat výrobek či produkt pravdivě a neměla by vyvolávat dojem, že produkt má vyšší hodnotu, ale většinou tomu tak není. Často slýcháme, že jsou publikovány klamavé reklamy a tím spotřební trh svádí své zákazníky.

Dnes je na trhu velká konkurence a tak prodejci bojují o zákazníky veškerými praktikami a každý nový prostředek je jim dobrý. Častým nositelem nepravdivosti, respektive sporné pravdivosti je reklamní text a slogan.

Prodejci, v rámci přípravy na výkon svého povolání jsou školeni ke všem možným trikům a fintám, aby co nejlépe oklamali potencionální zákazníky a dosáhli co největšího prodeje. Učí se bedlivě naslouchat a pozorovat zákazníky, následně podle jejich reakcí, využívají různých kliček. Užívá se při tom i psychologická manipulace, prodejce se snaží klientovi zalíbit, skamarádit a při tom předstírá a obelhává.

Prodejce je trénován, tak aby uměl:

•   Probudit a upoutat pozornost
•   Přesněji zacílit pozornost
•  Převést pozornost (změnit nasměrování pozornosti)
•  Rozptýlit upřenou pozornost, odvést pozornost manipulovaného tak, aby si to ani neuvědomil

V řízení pozornosti druhých lidí má před klienty předstih. Umí něco, co my neumíme a neděláme.

Jedny z nejčastějších klamavých reklam jsou reklamy na zázračné a rychlé zhubnutí.

Příklad č. 1:  „S námi zhubnete zdravě a rychle, minimálně 30kg za měsíc“.

Tato celá věta je nesmyslná, protože zhubnout zdravě 30kg za měsíc prostě nejde. Při tomto tempu hubnutí by zákazníci ztratili spoustu svalové hmoty a přišli by o důležité minerální látky, vitamíny a další. Zdravé hubnutí je kolem 4kg za měsíc.

Příklad č. 2: „Jedna sklenice džusu nahrazuje jednu z pěti denních dávek ovoce a zeleniny.“

Džusy často obsahují spíše velké množství cukrů než ovoce a zeleninu. Tudíž nenahradí žádnou z denních dávek ovoce a zeleniny, ale spíže velké množství cukrů se bude v těle přeměňovat na tuky. Proto bych spíše doporučila vymačkat šťávu z ovoce a zeleniny než kupované džusy.

Příklad č. 3: „Výjimečná chuť a zdraví s ovesnými cereáliemi“

Zdravé cereálie jsou celozrnné, ale to většinou nejsou. Jsou nejčastěji z bílých muk, které se v těle rychleji mění na tukové vrstvy, zvýší se glykemický index a zatěžují pankreas. Tímto můžeme onemocnět II. typem diabetes mellitus. Tato nemoc je častější u mladších osob a dětí.

Nejčastěji se cereálie zalévají kravským mlékem. Tato kombinace je navíc těžce stravitelná.

Příklad č. 4: „Zdravý životní styl s Herbalife“

Herbalife vyrábí hubnoucí koktejly, zeštíhlující čaje, pilulky na hubnutí a další výrobky. Tvrdí, že když budeme třikrát denně pít koktejly a celý den jejich čaje, tak zhubneme a budeme zdravější. Sice asi doopravdy zhubneme, ale na úkor zdraví, jelikož tekutá strava, není na delší užívání. Celý život nemůžeme ani vydržet na koktejlech a čajích, zpomalí se nám metabolismus, protože střevo nemusí tolik pracovat, když užíváme tekutou stravu. Pokud nastoupíme zase na stravu tuhou, střevo se stěží přeorientovává, nastoupí jojo efekt a zdravotní problémy se vstřebáváním všech potřebných živin, vitamínů, minerálů a stopových prvků.

Pro zdravého člověka může být dobré občas si koktejl dát, ale to v důsledku neřeší problém s hubnutím a ještě navíc jsou tyto přípravky velice předražené.

Příklad č. 5: „ Sušenky Bebe zdravé dobré ráno“

Lidé se často brání čokoládě, cukrům a nezdravým tukům, ale pak si koupí „zdravé“ sušenky. Nečtou si etikety a ty „zdravé“ sušenky často obsahují na prvním místě bílou mouku, cukr, ztužený tuk a spoustu dalších nezdravých přídatných látek. Opět mohou způsobit ukládání tukových zásob, s tím spojená zátěž pro pankreas, což může vést až k diabetu mellitus II. typu.

Pokud mohu radit, tak si pozorně přečtete složení výrobků na etiketách. Ingredience, ze kterých je daný produkt složen, jsou uvedeny dle množství sestupně od prvního místa. Také si dávejte pozor na slazené balené vody. Velmi často bývá na druhém místě ve složení produktu po vodě cukr, kterého je tam opravdu v častých případech velké množství.

Zdánlivě zdravé ovoce má v sobě obsaženo často také hodně cukru, proto ho konzumujte v omezeném množství a zvláště buďte opatrní v případě banánů a hroznového vína. Tyto dvě ovoce obsahují nejvíce cukru, a tudíž je jezte jen výjimečně. Na závěr bych proto chtěla upozornit na skryté nekalé praktiky ať už přímo při jednání s obchodníkem, či nepřímo při uvedení pro laiky „neznámých“ ingrediencí v produktech.

Univerzita Karlova

1. lékařská fakulta

Studijní obor: Nutriční terapeut

Klamavá reklama v kosmetologii

Seminární práce

Estetická medicína a regenerace

                                                      Vypracovala:

2013 – 2014                                  Lenka Menyová

Vláknina je základní a velmi významnou složkou potravy obsaženou v rostlinných potravinách. Ač nemá téměř žádnou výživovou hodnotu, je pro zdravé fungování organismu nepostradatelná.  Je tvořena převážně polysacharidy. Jedná se součásti rostlin, které nejsou štěpeny enzymy zažívacího ústrojí. Vláknina zvyšuje objem stravy v žaludku, vyvolává pocit nasycení a pomáhá tím při hubnutí. Již naši předci si uvědomovali její význam a záměrně ji zařazovali do svého jídelníčku. Vědci prokázali, že dlouhodobý nedostatek vlákniny může být jednou z příčin zhoubných nádorů v trávicím ústrojí, ischemické choroby srdeční, cukrovky a obezity.

Přínosy vlákniny pro organismus

–         Snižuje hladinu krevního cukru

–         Pomáhá při redukci hmotnosti

–         Zabraňuje zácpě

–         Omezuje tvorbu žlučových kamenů

–         Snižuje hladinu cholesterolu a tuků v krvi

–         Prevence hemeroidů

–         Pomáhá vyloučit z organismu toxiny a karcinogenní látky

Výskyt vlákniny

Vláknina se vyskytuje v naprosté většině potravin rostlinného původu. Pro člověka nejvýznamnějším zdrojem jsou obiloviny, ovoce, zelenina, ořechy a luštěniny. Samozřejmě i výrobky z nich jako je mouka, vločky, kroupy, pečivo, müsli.

Složení vlákniny

Vláknina se skládá z rezistentních oligosacharidů, neškrobových polysacharidů, ligninu a dalších sacharidů – např. dextrinů, polydextrózy a rezistentního škrobu.

Fyziologické účinky vlákniny potravy

Některé fyziologické účinky vlákniny se projevují v celém těle (v ústech, hltanu), ale především v trávicím ústrojí.

Rozdělení vlákniny dle rozpustnosti

 Rozpustná vláknina

Rozpustná vláknina je součástí ovoce, zeleniny, ovsa, ořechů a luštěnin. Složky rostlinných buněk a stěn bobtnají ve vodě.

Rozdělení rozpustné vlákniny:

–         pektin (vyskytuje se v jablkách, hruškách, rybízu, broskvích a angreštu),

–         inulin (čekanka, česnek)

–         rostlinné slizy, guar (psyllium)

–         část hemicelulóz (vláknina v kukuřici a pšenici),

–         polysacharidy mořských a sladkovodních řas.

Přínosy:

–          má schopnost absorbovat vodu,

–         je fermentovatelná.

–         reguluje absorbce sacharidů, tuků a cholesterolu v tenkém střevě.

–         váže žlučové kyseliny na přechodu tenkého a tlustého střeva.

–          je potravou pro bakterie tlustého střeva,

–         snižuje kyselost žaludku a zpomaluje jeho vyprazdňování

–         zvětšuje a změkčuje stolici

Nerozpustná vláknina

Je hrubá neviskózní hmota, která je nefermentovatelná. Složky rostlinných buněk a stěn váží vodu, ale nebobtnají. Zažívacím traktem procházejí nestrávené, neboť nemohou být vstřebány ani rozštěpeny enzymy těla.

Rozdělení nerozpustné vlákniny:

–         Celulóza (brukvovitá a kořenová zelenina, otruby, řepa, chřest)

–         Některé hemicelulózy (slupky obilných zrn)

–         Lignin (houby)

Přínosy:

–         Zvětšení střevního obsahu

–         V žaludku působí pocit sytosti

–         Snižuje tlak ve střevech

–         Změkčuje a zvětšuje stolici

–         Stimuluje střevní svalstvo, čímž zmírňuje zácpu

–         Zvyšuje rychlost průchodu stravy a tím zrychlí vyloučení škodlivých látek

–         Prevence zubního kazu

Možné negativní působení vlákniny

Vyšší příjem vlákniny může způsobit nadýmání a další zažívací potíže. Může snížit účinnost některých léků a antikoncepčních pilulek.

Nejlepším a nejrychlejším zdrojem vlákniny jsou otruby, které obsahují až 45% vlákniny. Mezi další vhodné potraviny patří soja, fazole, mák, hrách a pšeničné klíčky. Více než 10% vlákniny obsahují žitné a pšeničné vločky,  čočka, artyčoky, sušené fíky a hořká čokoláda. Okolo 5% vlákniny obsahují čerstvé houby, hrášek, maliny, rybíz, ořechy, slunečnicová semínka, křen a avokádo.

Dospělý člověk by měl zkonzumovat cca 25 – 30 g vlákniny denně.

Naše stravovací návyky jsou velice chudé na vlákninu, tudíž je potřeba, abychom pravidelně doplňovali svojí stravu lněným semínkem nebo jitrocelem blešníkovým, který je znám jako psyllium.

Dne  20.4.2014

Petra Šrollová, kruh 2013

Použité zdroje:

www. vlaknina.cz,

www. cs.wikipedia.org/wiki/Vláknina,

www.celostnimedicina.cz‎

Ve staré čínské medicíně bylo definováno 10 orgánů – 5 hlavních (plíce, ledviny, srdce, játra a slezina) a 5 orágnů vedlejších (tenké a tlusté střevo , močový měchýř, žaludek a žlučník). Bylo zde uvedeno, že každý z těchto orgánů má své energetické dráhy.

Energie v drahách se mění dle činnosti orgánů. Je plynulá a harmonická, pokud je činnost orgánů ideální, s oslabením některých orgánů se energie dráhy porušuje kdekoliv v jejím průběhu. Kritérii pro lokalizaci poškození je genetická výbava, životní sytl, stres a např. pracovní podmínky. Náš organismus je neustále v kontaktu s okolním prostředím a látkovou výměnou se do našenu organismu dostávají toxiny. Jako forma regenerace a detoxikace bývají používány metody bioinformační terapie.

Princip bioinformační terapie 

Je založen na principu rezonance. Jedná se o působení na informační pole člověka, čím se vyruší příčina onemocnění. Tím se zaktivují očistné mechanismy a vyloučí se z těla toxiny.

Příklady metod použití bioinformační terapie:

1. Bioinformační terapie Diochi

Jedná se o metodu vycházející z klasické čínské medicíny. Je to soubor bylinných čajů, různých produktů a kosmetiky, založené na principech reverzní regenerace. Celý tento soubor je tvořen produkty obsahující fytominerály a biolátky, které během krátké doby naše tělo rychle detoxikují a regenerují. Přípravky Diochi nabízejí odstranění všech toxinů a regeneraci a pročištění celého těla. Pomocí těchto přípravků je také možné upravit svůj stravovací systém a ustálit se na přirozené hmotnosti těla.

2. Regenerace v pentagramu (bioinformační přípravky Energy)

Opět vychází z principu bioinformační terapie. Tato metoda se zabývá člověkem jako jedním celkem, kdy duše a tělo jsou propojeny. Bylinné složení napodobuje energii biochemických reakci a dokáže tak urychlit vylučování toxinů. Součástí všech preparátů Energy jsou bioinformace, díky nimž mají mnohem větší účinek. Pod bioinformacemi si můžeme představit nějaké frekvence, které jsou podobné jako frekvence našich podkorových center, které řídí vegetativní nervovou soustavu a řídí činnost vnitřních orgánů. Celý tento systém funguje na principu rezonance.

Příklady přípravků Energy:

• Grepofit drops – působí proti širokému spektru virů a bakteríí
• Gynex – je určen ženám i mužům a ovlivňuje především oblast pánve
• Renol – zaměřen na meridián ledvin a močového měchýře

3. Bioenergetická neboli vibrační medicína 

Je založena na principu bioelektrických potenciálů buněk. Poruchy těchto potenciálů mohou způsobit nemoci, infekce, degenerace a případně až smrt. U těchto forem terapií se užívá různých forem energií. Léčba funguje tak, že tělo tyto signály rozezná a přijímá je jako navrácení do původního stavu rovnováhy. Vibrační medicína je velmi stará metoda, účinná ale velmi málo prozkoumaná.

Jelikož je tělo v neustálém kontaktu s vnějším prostředím, postupně dochází k jeho zamoření toxiny a mikroorganismy. Říkáme tomu toxická zátěž. Můžeme ji rozdělit na dva druhy a to na živé zátěže a neživé. Mezi živé zátěže patří například bakterie, viry a plísně, mezi neživé různé kovy, chemikálie, léky nebo třeba radioaktivní látky.

Vibrační medicína obsahuje tyto postupy

• zjištění zátěže orgánů a tkání
• přístrojem Beta III působení na mikroby, viry a plísně
• rezonanční terapie (zde jsou ve velké míře odstraňovány toxiny, lze ji používat jak k problémům chronickým tak akutním)
• elektrolýza – detoxikace těla (bioenergetická stimulace tkání působením na tělní tekutiny
• BioPhoton Lmfatic Stimulator – detoxikace (zvukovým paprskem tiší bolest, plazmovými výboji obsahující ionty dochází ke stimulaci lymfy), cílem této aplikace je ovlivnění nervové soustavy
• kontrolní měření

Indikace k použití metody:

– bakteriální a virové záněty (ať už akutní či chronické)

– infekční onemocnění

– parazitické intoxikace

– můžeme používat v různých odvětví medicíny jako je chirurgie, gynekologie nebo např. traumatologie

Tato metoda funguje na základě rezonance. Kmity přístroje ovlivňují kmity orgánů a tím navozují terapeutický účinek.

 Bioinformační přípravky – názory

Podle diskuzí na internetových fórech mají k bioinformačním přípravkům lidé kladný přístup. Jedná se především o přípravky Energy a to především Gynex, Cytosan nebo Peralgin na alergie.

 Biomedicínská rezonance – názory

Dle mého průzkumu jsou lidé k bioinformační terapii velmi skeptičtí. Většina biomedicínskou rezonanci považují za podvod.

 Kontraindikace

Konkrétně při užívání cytostatik (léky používající se k léčbě nádorových onemocnění) se nedoporučuje užívat bioinformační přípravek Cytosan, který harmonizuje především dráhy v gastrointestinálním traktu.

Také při užívání přípravku Grepofit drops je kontraindikován k užívání imunosupresiv (léky snižující imunitu) a léků na vysoký krevní tlak v menších rozestupech než 5 hodin.

 Možné nežádoucí účinky

Reverzní regenerační reakce – může se projevit při užívání léčivých produktů jako tzv. ‘‘odléčovací reakce‘‘. Je známkou toho že dochází k rychlé a účinné regeneraci. Projeví se např. jako vyrážka. Pokud by byli příznaky silné, je nutné snížit dávkování přípravku.

Kyselina aristalochová užívaná v čínské medicíně může být ještě horší karcinogen než tabákový kouř. Ve většině zemí už bylo její využívání zakázáno. Může být velmi agresivním původem rakoviny. V České republice byla bylina jejíž součástí je právě kyselina aristalochová již zakázána, ale v některých aijských zemích je stále využívána.

Zdroje:

http://www.jemilepe.cz/bioinformacni-terapie-diochi-unikatni-system-prirodni-regenerace-a-detoxikace/

http://regenerace.7x.cz/rubriky/bioinformacni-pripravky-energy

http://www.galatea.cz/cs/detoxikace/

Dana Hatoňová

Úvod

Obezita se v jednadvacátém století stává stále větším problémem celosvětové populace, zejména pak její vyspělejší a bohatší části. Mnoho studií již prokázalo jednoznačnou korelaci mezi různými stupni obezity a mnohými onemocněními. Jako příklad lze jmenovat arteriální hypertenze, choroby srdce, zvýšená hladina cholesterolu, diabetes mellitus II.typu, osteoartróza, ale právě také mnohé kožní problémy, mezi něž patří i akné.

Klasifikace obézních pacientů

V současné době se uplatňuje nejčastěji dělení pacientů na základě tzv. BMI – Body Mass Indexu neboli indexu tělesné hmotnosti. Ten umožňuje  na základě vzorce BMI = [hmotnost (v kg)] / [druhá mocnina výšky (v m)] stanovit, zda pacient patří do kategorie nadváhy (BMI 25 až 30), mírné obezity (BMI 30 až 35), střední obezity (BMI 35 až 40) či morbidní obezity (BMI větší než 40).

Charakteristika akné

Acne vulgaris, neboli jen běžně nazývané akné, je jedno z nejběžnějších onemocnění kůže, které se manifestuje především v pubertálním věku, kdy jím trpí až 90 % mladistvých. Akné postihuje chronicky mazové žlázy a vlasové folikuly. Chronický zánět je způsoben ucpáním vývodu sebaceózního folikulu a je následován tvorbou lézí nezánětlivých (mezi které patří komedony a mikrokomedony) a zánětlivých (mezi které řadíme různé druhy papul, pustul a cyst). Jedná se o reakci na cizorodý materiál folikulu. Akné provází zvýšená tvorba mazu, retence rohoviny ve vývodech folikulů a kolonizace Propionibacterium acnes, jež je anaerobní bakterií.

Udává se, že vrchol onemocnění nastává u dívek ve věku mezi 16. a 17. rokem, u chlapců pak mezi 18. a 19. rokem. Projevy nemoci jsou různě závažné, často jen méně výrazné. Většinou dochází k vymizení akné do 25. roku života. Jen u zhruba 5 % žen a 1 % mužů se onemocnění projevuje i v pozdějším věku. Projevy onemocnění, jako jsou komedony a jiné, nacházíme nejčastěji na obličeji, horní polovině zad a horní části trupu.

Důvodů, proč se tvoří akné, je mnoho. Mezi nejvýznamnější patří hormonální vlivy, kdy v pubertě dochází ke zvýšené tvorbě androgenů, jež jsou následně ovlivňovány 5 alfa reduktázou zodpovědnou za konverzi testosteronu na dihydrotestosteron. Ten má pak negativní vliv na pokožku bohatou na vlasové folikuly. Vědci se rovněž domnívají, že akné je multifaktoriálně geneticky podmíněno. Roli hrají i výše zmíněné bakterie Propionibacterium acnes a Propionibacterium granulosum, které se množí ve vývodech folikulů mazových žláz a ovlivňují dané prostředí produkcí biologicky aktivních látek. Akné je zhoršováno i zvýšenou produkcí rohovějících buněk a sníženou schopností jejich odstraňování z horní části vývodných kanálků. Negativně ovlivňuje akné i podráždění kůže či používání některých druhů léků.

Korelace mezi akné a obezitou

Mnohé studie z posledních let ukazují na fakt, že významným faktorem pro tvorbu akné je inzulinová rezistence, která značí, že tělo není schopno s inzulinem nakládat efektivně a způsobuje zvýšení glykémie, ale i zvýšení hodnot tuků v krvi. Tento stav je spojen nejen se zvýšeným rizikem srdečních chorob či diabetu II.typu, ale právě i obezitou a stravováním se potravinami s vysokým glykemickým indexem.

Mezi potraviny tolik spojované s obezitou a vysokým glykemickým indexem patří například smažené hranolky, chipsy, pizza, světlé pečivo, pivo atp. Všechny vyjmenované potraviny se velmi blíží hodnotě 100, jež vyjadřuje glykemický index čisté glukózy. Jedná se tedy o typické potraviny, které typicky mnoho obézních konzumuje.

Samozřejmě, že nelze tvrdit, že každý obézní pacient trpí akné, avšak studie naznačují zvýšené riziko tohoto stavu – obzvláště v kombinaci s rizikovou skupinou mladistvých.

Léčba akné

Obecně platí, že s léčbou je třeba začít ihned v okamžiku, kdy se vyskytnou první projevy. V případě pozdního začátku terapie hrozí rozvoj závažnějších forem a tak následné jizvení pokožky. Je třeba brát v úvahu dobu trvání onemocnění, její míru, způsob hojení atd. Většinou se užívá nejprve jeden přípravek a po adaptaci a dobré snášenlivosti se postupně přidávají další  Je nutné zdůraznit, že první výsledky léčby nastávají až po jednom měsíci či později. Léčba je dlouhodobá a to především s nutnou spoluprací pacienta. Ze začátku léčby může navíc dojít ještě ke zhoršení stavu.

Současná medicína nabízí několik možností terapie.

První skupinu tvoří LOKÁLNÍ LÉČBA, do níž řadíme více skupin látek. Jednak jsou to retinoidy, které snižují buněčnou přilnavost a ruší retenční hyperkeratózu; rovněž stimulují mitotickou aktivitu keratinocytů, což má za následek otevření komedonů a ty se následně uvolňují. Dále do této skupiny patří benzoylperoxid, který účinně působí antimikrobiálně a keratolyticky. K redukci propionibakterií slouží lokální antibiotika. Rovněž se úžívá kyselina azelainová s komedolytickým, antibakteriálním a protizánětlivým účinkem.

Druhou skupinu tvoří takzvaná CELKOVÁ LÉČBA. Sem řadíme celková antibiotika – tetracykliny a erytromycin, jež se ale nesmí užívat při solární expozici. Dále nejúčinnější celkový přípravek isotretinoin, či antiandrogeny a jiné druhy hormonální léčby.

Vždy je nutné každý případ posuzovat individuálně a podle toho volit vhodný druh léčby. Nesmíme zapomínat na možné nežádoucí účinky jako jsou rezistence na antibiotika po určité době užívání, projevy hypervitaminózy A u isotretinoinu či rostoucí riziko tromboembolizmu u hormonální léčby.

Mezi DALŠÍ POSTUPY V LÉČBĚ patří samozřejmě úprava celkového jídelníčku. Pacienti musí co nejvíce omezit přísun potravin s vysokým glykemickým indexem. Dále zřejmě platí i doporučení o konzumaci nekořeněných jídel, snížení konzumace kravského mléka atd. Rovněž je vhodné pravidelně (nejlépe dvakrát až třikrát denně) omývat pokožku antimikrobiálním mýdlem. Pacienti se mají rovněž vyvarovat škrábání a mechanickému kontaktu se postiženými místy.

Další kožní problémy u obézních pacientů

Mezi časté stavy kůže u obézních pacientů řadíme dále suchou pokožku z důvodu snazšího pronikání vody skrz pokožku se zmnoženou tukovou vrstvou. Obézní pacienti trpí zhoršenou funkci regenerace kůže. Velmi běžná je i zvýšená produkce kožního mazu. Dále se u obézních pacientů často tvoří striae distensae, celulita, lymfedémy a mnohé další projevy, na které se však již zcela nevztahuje téma této seminární práce a vyžadovaly by zvláštní prostor v nové práci.

Závěr

Současná medicína ještě zcela neobjasnila vztahy mezi akné a obezitou, a tak je třeba pokračovat ve výzkumech, aby bylo v budoucnu možné efektivněji tyto zdravotní a zároveň estetické problémy či choroby léčit. Pacienti si v těchto případech musí sami uvědomit, že jsou to právě oni, kdo mají na výsledku léčby významný podíl a musí tak být velmi disciplinovaní. Jedině tak lze dosahovat optimálních výsledků. Již nyní je však jasná zvýšená pravděpodobnost horšího projevu nemoci u pacienta, který má nadváhu, než-li u stejného pacienta s tělesnou hmotností v ideálním rozmezí BMI mezi 18,5 a 25.