Vliv obezity na kožní problémy (akné)

Vliv obezity na kožní problémy (akné)

Příčiny obezity

1)      Nevyvážený příjem a výdej energie – pokud se tyto dva faktory spojí, začne ochabovat svalová hmota a narůstá tuková hmota.

2)      Nevhodné stravovací návyky – již v raném věku si dítě vytvoří jídelní návyky, kterých se drží celý život. Na stravovací zvyklosti má velký vliv rodina, životní styl, reklama, jídelní automaty ve školách, které často nabízejí nezdravé pochutiny.

3)      Genetické dispozice – pokud jsou oba rodiče obézní, je pravděpodobnost výskytu obezity u jejich potomka vyšší. Tato dispozice se dá zvrátit dodržováním zdravého životního stylu s dostatkem pohybu.

4)      Další faktory – na tělesnou hmotnost můžou mít vliv i hormonální změny.

 Následky obezity

1)      Kardiovaskulární choroby – ischemická choroba srdeční, angina pectoris, infarkt myokardu, mozková mrtvice, vysoký krevní tlak a cholesterol, ateroskleróza. Může se rozvinout tzv. metabolický syndrom a diabetes mellitus II. typu, který je právě spojován s obezitou.

2)      Pohybový aparát – zhoršená pohyblivost a nadměrná váha zatěžuje klouby a páteř, špatné držení těla.

3)      Kožní problémy – časté ekzémy a vyrážky, které jsou způsobeny zvýšeným pocením a obtížným udržováním čistoty v kožních záhybech. Velké množství tuku v oblasti břicha znesnadňuje dostatečnou péči o kůži na chodidlech a nohou. Při rychlém nárůstu hmotnosti pokožka nestačí dostatečně elasticky reagovat a mohou vznikat tzv. strie.

4)      Hormonální změny – ženy mohou trpět tzv. hirsutismem což je nadměrné ochlupení. Nadváha i obezita je častou příčinou nepravidelného menstruačního cyklu či vymizení menstruace. U mužů se může objevit tzv. gynekomastie což je zvětšení prsní žlázy.

5)      Psychické problémy – lidé, kteří mají zvýšenou váhu, často trápí nízké sebevědomí, deprese.

6)      Trávicí obtíže – pálení žáhy, zácpa, plynatost, jaterní a žlučníkové komplikace.

7)      Dýchací obtíže – zadýchávání, syndrom spánkové obstrukční apnoe.

8)    Neplodnost

 Léčba obezity

Změna životního stylu což zahrnuje stravu, pohyb i myšlení. Lidé by měli jíst pestrou a rozmanitou stravu s dostatkem zeleniny, ovoce a kvalitních bílkovin. Jíst 5-6 denně malé porce, nepřejídat se a dostatečně pít. Omezit cukr, sladkosti, živočišné tuky, alkohol.

Akné

Akné není jen kosmetický problém, ale kožní onemocnění, které trápí 25% žen a 30% mužů v dospělosti.

Příčiny akné v dospělosti

–          hormonální nerovnováha: po vysazení antikoncepce u žen, před menstruací, v těhotenství, při menopauze, onemocnění štítné žlázy. Nejčastější příčinou vzniku akné u žen je právě hormonální nerovnováha kdy mužské hormony převažují nad těmi ženskými. Dochází k přemnožení bakterií a vzniká zánět.

–          vrozené dispozice

–          oslabená imunita

–          špatně zvolená kosmetika

–          prostředí, ve kterém žijeme a životní styl, negativní vliv na pokožku má stres, smog, kouření

–          užívání některých léků

Příznaky

-          rozšířené póry

–          černé tečky, tzv. komedony na tvářích

–          pupínky s bílými hlavičkami

–          napnutá a svědivá kůže

–          mastná pleť

–          bolestivé vřídky

Tipy zabraňující vzniku akné

–          základem úspěchu je správné čištění pleti ráno a večer

–          nikdy se nedotýkat pleti neumytýma rukama

–          používat kosmetiku určenou na problematickou nebo aknózní pleť

–          nepoužívat výrobky, které obsahují alkohol

–          nemačkat si pupínky samy, raději to přenechat odborníkům

Léčba akné

– laser nebo terapie světlem

– chemický peeling

– antibiotika

– antikoncepce

– deriváty vitaminu A

– AHA kyseliny

Z mé vlastní zkušenosti mohu vřele doporučit chemický peeling a čištění pleti ultrazvukovou špachtlí.

Kosmetičtí pomocníci

–          Pleťová séra – jsou velmi koncentrovaným pečujícím přípravkem. Množství aktivních látek v něm obsažených může být až 7x vyšší než v pleťovém krému. Nepoužívá se však jako náhrada za krém. Séra lze začít používat kolem třicátého roku, kdy se na pleti začínají objevovat vlivy dosavadního životního stylu.

–          Pleťové masky – hydratuje, čistí, osvěžuje a celkově ošetřuje pleť. Masku si můžeme připravit z domácích zdrojů. Na pupínky jsou vhodné masky na bázi bahna, které vyčistí pleť a krásně ji vypnou.

–          Pleťové mléko a voda – mléka mohou být hydratační, osvěžující, zklidňující a mnohá další. Pleťová voda pleť dočistí a vypne.

–          Čistící gely – vysušují a stahují póry.

–          Micerální voda – dokonale odlíčí a hodí se pro všechny typy pletí. Nezanechává pleť mastnou, ani jí nevysuší. Nemusí se oplachovat vodou.

–          Odličovací ubrousky – hodí se na cesty. Výhodou je snadná a rychlá manipulace. Špatně se s nimi odličuje řasenka.

Jak se správně odlíčit

–          Krok číslo 1 – Odlíčení očí – nejvhodnější jsou přípravky určené přímo na odličování očí.

–          Krok číslo 2 – Příprava pleti na noc- odstranění make-upu a nečistot. Odličovací přípravek se nanáší vatovými tampony nebo prsty na navlhčenou pleť. Velmi důležité je i čištění krku a dekoltu. Správně se odličuje od dekoltu směrem nahoru.

–          Krok číslo 3 – Hydratace– dočištění pleti se provádí pleťovou vodou nebo tonikem. Poté se nanese pleťový a oční krém.

 

Hana Kučírková

 

 

Rubriky: Uznané seminární práce 2014 | Napsat komentář

Vláknina jako prevence paradontózy.

Vláknina je pojem označující směs nestravitelných sacharidů rostlinného původu.

Má velký význam pro správnou funkci gastrointestinálního traktu – předchází zácpě a rakovině tlustého střeva. Pomáhá diabetikům  jelikož snižuje vstřebávání jednoduchých cukrů. Má vliv na zlepšení aterosklerózy, protože snižuje krevní hladinu tuků a cholesterolu. Působí jako prevence zubního kazu a paradontózy.

Doporučený denní příjem je minimálně 30 gramů u dospělého člověka. U dětí od dvou let se řídí pravidlem „věk + 5 g“. Velká část populace má nedostatečný příjem vlákniny, v důsledku konzumace velkého množství průmyslově zpracovaných potravin potravin.

V potravinách je vláknina obsažena v různém množství:

pšeničná mouka         4%

pšeničné klíčky           18%

pšeničné otruby          45%

lněná semínko            38%

fazole                          15%

rybíz                            6%

maliny                        5%

 

Nejobvyklejší dělení je podle její rozpustnosti ve vodě při definovaném pH.  Rozlišujeme tedy vlákninu rozpustnou a nerozpustnou.

 

Rozpustná vláknina

Patří sem pektin, rezistentní škroby, inulin, rostlinné slizy a gumy.

Jejím zdrojem jsou luštěniny, obilniny, len, brambory, psyllium, jablka…

Po kontaktu s vodou ihned bobtná a mnohonásobně zvětší svůj objem, důležitý je tedy dostatečný příjem tekutin. V trávicím traktu fermentuje, může být tedy zdrojem energie     (8 kJ/g). Živí mikrobiální flóru, působí tedy jako prebiotikum. Omezuje vstřebávání některých látek, například sacharidů a tuků. Pokud se uměle navýší příjem o čistou vlákninu, může dojít k nedostatku vápníku, hořčíku, železa a zinku.

 

Nerozpustná vláknina

Řadíme sem celulózu, hemicelulózu, lignin.

Nalezneme ji v obilných slupkách, lnu, houbách, zelenině, semenech, ořeších…

Není zdrojem energie, protože v trávicím traktu nefermentuje.

Zvětšuje svůj objem absorpcí velkého množství vody.  Zpomaluje vyprazdňování žaludku, to vyvolává pocit sytosti a pomáhá předcházet vzniku obezity.

Zkracuje dobu průchodu tráveniny střevy, čímž urychlí vyloučení toxických látek z těla. V tlustém střevě její objem naředí odpadní látky vzniklé trávením, čímž zde pomáhá předcházet vzniku karcinomu.

 

Paradontóza

Paradontóza, správně paradontitis, je zánětlivé onemocnění závěsného aparátu zubu. Patří sem dáseň, zubní cement, ozubice, kostěné lůžko a dásňový žlábek.

Bakterie v zubním plaku produkují kyseliny, které kromě zubního kazu způsobují zánět dásní. V prostoru mezi zubem a dásní narušují závěsný aparát a vznikají tak pravé parodontální choboty.  Zde obsažený zubní plak, pokud není včas vyčištěn, mineralizuje a stává se z něj zubní kámen. Na tom se pak usazují další bakterie a zánět se tak dostává stále do větší hloubky. Postupně dochází ke vstřebávání kosti, ústupu dásně a odhalování krčků nebo i kořenů zubů.

Projevuje se otokem dásní, které později začnou krvácet, odhalují se krčky, které jsou citlivé, zuby se uvolňují, vyklají a nakonec vypadnou. Mezi další příznaky patří zápach z úst způsobený přítomností hnisu, bolest, mezery mezi zuby.

Infekce oslabuje imunitní systém a může napadnou i srdce, plíce nebo ledviny.

 

Vliv vlákniny na paradontózu

Potraviny obsahující velké množství nerozpustné vlákniny jsou tuhé, což vyžaduje intenzivní kousání. Dochází ke zvýšené tvorbě slin, odstraňování zubního plaku, masáži dásní a posilování zubního aparátu. To pomáhá předcházet paradontóze a zubnímu kazu. Dalším kladem je i to, že potrava bohatá na vlákninu zpravidla neobsahuje tolik jednoduchých sacharidů, které slouží jako potrava pro bakterie.

Zdravým stravováním tedy lze zabránit nejednomu zdravotnímu problému.

 

Lucie Holubičková

 

 

Rubriky: Uznané seminární práce 2014 | Napsat komentář

Použití červené řepy pro regeneraci a detoxikaci organismu

1. Pro  začátek, trochu teorie, ale i historie

Červená řepa patří, po košťálových zeleninách, k druhé nejvýznamnější, a u nás i nejrozšířenější skupině zelenin. Pěstuje se zejména v řepařské a bramborářské oblasti.  Daří se jí na hlinitých, středně těžkých půdách, ale dá se dobře pěstovat i v půdách písčitých a hlinitopísčitých. Nevhodné jsou půdy štěrkovité nebo naopak, půdy zamokřené. Červená řepa je dvouletá, cizosprašná rostlina, její konzumní částí je ztlustlý kořen kulovitého až válcovitého tvaru, ale po patřičné úpravě se dají zužitkovat také mladé listy.

Na své zahrádce si červenou řepu můžete vypěstovat sami. Není náročná na pěstování, je však potřeba dbát určitých zásad. Jelikož ze všech u nás pěstovaných zelenin nejvíce kumuluje nitráty, je potřeba omezit hnojení dusíkatými hnojivy, nemělo by se přehánět ani s fosforem. Seje se od poloviny dubna do konce června do řádků o vzdálenosti 30 až 40 centimetrů, a po okopání by jednotlivé rostlinky měly zůstat ve vzdálenosti kolem 10 cm od sebe. Jak je vidět, pro pěstování na balkóně se nehodí, zato na zahrádce u chalupy je ideální plodinou. Dá se říci, že se „obslouží sama“, díky kořenovému systému si odebere vodu z půdy a tudíž, pokud není přehnaně suché léto, vydrží bez zálivky i po dobu vaší nepřítomnosti. Nutno podotknout, že z důvodu svého ne příliš atraktivního vzhledu se nestane předmětem nájezdu zlodějů. Jak již bylo zmíněno, potřebuje vyjednotit a při růstu pak párkrát okopat, protože je citlivá na půdní škraloup.

Z historických pramenů víme, že planě rostoucí červenou řepu znali již před zhruba 4000 lety v Persii. Kořen sloužil výhradně k léčebným účelům, proti bolestem hlavy a zubů. K jídlu se používaly především listy. Planě rostoucí červená řepa se rozšířila na celé severní pobřeží  Středozemního moře , kde se s ní můžeme setkat dodnes. Rozšířila se i do Malé Asie, Iránu, Číny a Indie. Do Evropy se dostala v 17. Století. Pro Slovany byla červená řepa jednou ze základních potravin. Údajně byla předchůdcem brambor a pokrmem prostého lidu, jak psal ve svých knihách i J.A.Komenský. Kořen z červené řepy se podával k pečeným masům, s omáčkami a saláty. 

2. Výhody červené řepy

Jednou z výhod je možnost dlouhodobého uskladnění, i když nejvíce látek potřebných pro náš organismus, obsahují mladé bulvy a jejich listy. Nevhodným skladováním bulev se v nich mohou objevit fytotoxické látky, a ty jsou termostabilní, tudíž je nelze vytěsnit ani tepelnou úpravou. Při vyšším obsahu mohou tyto látky vyvolat dermatidy, tedy alergie a další poškození. Proto je nutné před zpracováním vyloučit poškozenou bulvu i její zdánlivě zdravé části z konzumace 

3. Proč si červenou řepu dopřát

Červená řepa, nejlépe čerstvá, je především bohatá na antioxidanty. Je všestranné použitelnou zeleninou, obsahuje množství kyseliny listové, málokdo ví, že jí má více než většina ostatních druhů zeleniny. Červená řepa je nízkokalorická a je spolehlivým zdrojem prospěšné vlákniny, draslíku a také malého množství bílkovin. Dají využít jak bulvy, tak zelená nať z mladých listů. Ta je zdrojem vápníku, železa a vitamínu C. Mohou se uvařit podobně jako špenát , nebo je můžeme přidat do salátů. Údajně mají listy protirakovinné účinky, což ale ještě není plně prokázáno. Podle posledních informací a výzkumů již ověřených, redukují výskyt rakoviny tlustého střeva až o 30%.  Vláknina z červené řepy, ta je především o bulvách, snižuje hladinu cholesterolu a hladinu tuků v krvi. Ještě k obsahu cukrů v červené řepě. Je sladká, sladší než jiné druhy zeleniny. Uvědomme si, že právě z červené řepy byla v 19. století vyšlechtěna cukrová řepa. Výhodou červené řepy, oproti cukrové je, že nezvyšuje hodnoty krevního cukru, i přes vysoký podíl sacharidů tvoří 80 až 90 % voda. Červená řepa má mírně projímavé účinky, doporučuje se proto její šťáva, syrová nebo vařená, při chronické zácpě. Má blahodárný vliv i pro zpevnění stěn krevních kapilár a na obnovování jejich pružnosti. Bioaktivní látky, zvláště již zmíněný betain, stimuluje činnost jater. Acetylcholin je důležitý pro vedení nervových impulsů ke tkáním a orgánům.

Nevýhodou je, že některým lidem zbarvuje moč a stolici dorůžova až dočervena, je to neškodné, ale člověka to může vyděsit. Stává se to těm konzumentům, jimž ve střevech chybí bakterie, které za normálních okolností rozkládají betalainy, sytě červené barvivo, obsažené v červené řepě. Za den nebo dva se vše vrátí k původní barvě.

Kdy se výslovně nedoporučuje červenou řepu používat, je u lidí, kteří mají problémy s ledvinami, konkrétně u těch, kteří trpí ledvinovými kameny a dnou. Je tím, že obsahuje purinové látky, zhruba 150 gramů/ kg a kyselinu šťavelovou, 1,73 gramů/ kg.

4. Nejen zdravá, ale i chutná – pokud ji dobře připravíme

Radíme vařit červenou řepu neloupanou, doporučujeme přidat do vody trochu octa nebo citrónové šťávy, aby si řepa udržela barvu. Doporučuje se také péct bulvy v troubě při teplotě 180 stupňů Celsia, před pečením je dobré zabalit je do alobalu. Pokud řepu před úpravou drhneme kartáčkem, dejme pozor, ať neporušíme slupku. Nechme na bulvě nejméně 3cm naťě a neodřezávejme kořínek. Pokud totiž červenou před vařením nakrájíme, vyteče z ní všechna sytě červená šťáva a dužina se změní v mdle hnědou. Tepelná úprava trvá 30 minut až 2 hodiny, v závislosti na velikosti bulvy.

Několik vyzkoušených receptů

-Po upečení červené řepy ji oloupeme a nakrájíme na plátky. Zakapeme olivovým olejem. Plátky servírujeme potřené bílým jogurtem, do něhož jsme namíchali nastrouhaný křen.

-Přidejme upečenou a vychladlou červenou řepu do zeleného salátu k upraženým vlašským ořechům a rozdrobenému sýru FETA. Dodáme trochu zálivky z červeného vinného octa. Vznikne snadný, chutný salát.

-Chceme-li připravit rychlou pomazánku na chlebíčky slijeme šťávu z konzervy červené řepy a rozmixujeme kousky s bílým jogurtem a nasekanou petrželkou nebo pažitkou. Šťávou neposilníme a chlebíčky pohostíme sebe a nenadálou návštěvu.

-Salát z červené řepy: vezmeme 4 větší řepy, 1 šálek šťávy z kysaného zelí, 3 lžíce jemně nastrouhaného křenu, špetku fenyklu a špetku soli. Řepu omyjeme a uvaříme s fenyklem v osolené vodě doměkka. Po uvaření oloupeme a nastrouháme na hrubším struhadle, vmícháme jemně nastrouhaný křen a pokrájené kysané zelí.

-Středomořská sekaná – recept pracnější, neméně chutný: Vezmeme 500 gramů mletého hovězího masa, 2/3 šálku ovesných vloček. Nadrobno nakrájíme jednu malou cibuli, jednu malou, asi 100 gramovou cuketu, kterou nastrouháme, vymačkáme a přidáme do vznikající směsi. Jednu malou /asi 120 gramů/ červenou řepu tentokrát nevaříme, oloupeme a nastrouháme. Vše promícháme. Přidáme jedno vejce a dvě lžičky kmínu. Nešetříme ani dalšími přísadami. Těmi jsou ¼ šálku nadrobno nakrájené čerstvé máty, 1/3 šálku čerstvé petrželky a ¼ šálku omáčky barbecue. Nakonec přiostříme polovinou lžičky pepře.

Vytvoříme 6 porcí, příprava trvá zhruba 25 minut a tepelná úprava 50 minut. Jak postupujeme. Troubu předehřejeme na 180 stupňů Celsia. Pečící formu 25×10 cm vyložíme papírem na pečení. Prohněteme ingredience, aby se dobře spojily a hotovou hmotu vtlačíme do připravené formy, povrch uhladíme. Pečeme 40 až 50 minut, až je sekaná dobře propečená necháme 10 minut chladnout ve formě. Potom slijeme nadbytečnou tekutinu, vyklopíme sekanou na prkénko a krájíme na plátky. Podáváme se zeleným salátem s octovou zálivkou nebo s hráškem a mrkví, vařenými v páře. Dobrou chuť.

Průměrná výživná hodnota 1 porce: 768 kJ /183 kcal/, 19 gramů bílkovin, 11 gramů sacharidů, 3 gramy vlákniny, 7 gramů tuků, /z toho 3 gramy nasycených/, 135 gramů sodíku.

5. Pro toho, kdo se chce dovědět ještě něco více

Jaké složení má červená řepa se podařilo pomocí moderních přístrojů naměřit velice přesně. A tak nesmíme zapomenout ani na celulózu. Je pro člověka nestravitelná, ale čistí organismus, červená řepa obsahuje rovněž lignit a poměrně velké množství pektinů. Pektin podporuje vylučování  cholesterolu, olova a radioaktivních látek z organismu. Díky vysokému obsahu draslíku a hořčíku je vhodná i při nemocech srdce a krevního oběhu – upravuje srdeční činnost, udržuje normální krevní tlak a zlepšuje činnost nervové soustavy. Pro svůj vysoký obsah mědi je prospěšná i pro krvetvorbu. Rovněž pročišťuje organismus, jak už ostatně věděli i naši předkové./x / Bílkoviny jsou přítomny ve formě důležitých aminokyselin. Jedná se zejména o izoleucin, leucin, lyzin, valin. .Z minerálních látek převažují zásadité prvky, tato zelenina obsahuje vyšší množství hořčíku, zinku, ze stopových prvků je přítomen zejména selen a měď. Z vitamínů pak vitamín C, jak už bylo zmíněno, ale rovněž vitamíny skupiny B, vitamín E je obsažen v menším množství.

Kromě betainu a izobetainu je v červené řepě přítomen i žlutý vulgaxantin. V 1 kg červené řepy najdeme v průměru: 15,7 gramů bílkovin, 1 gram tuků, 95,4 ta gramů sacharidů, 25,3 gramů nerozpustné vlákniny, 2663,3 mg draslíku, 296,2 mg vápníku, vitamínu B1 je v 1 kg červené řepy 0,28 mg, vitamín C je obsažen 106,81 mg, vitamín E 0,3 mg. Beta karotenu bylo naměřeno 0,11 mg.

Kromě pojídání a popíjení dobrot z červené řepy, která má blahodárně účinky při prevenci chorob, lze červenou řepu použít také jako přírodní barvivo k dobarvování potravin, ovocných sirupů, šťáv, kompotů a džemů. Betaninová červeň, jak je barvivo nazýváno, se hodí též k obarvování textilií /i o této vymoženosti červené řepy věděli naši předkové/. Ale to už by byl námět pro jiný příspěvek.

x/  Na čistění krve a k prokrvení je odjakživa pily šťávy z červené řepy. Obsahovaly šťávu z jedné velké syrové červené řepy, druhou polovinu objemu tvořila šťáva z petržele, celeru, mrkve. Nápoj se označoval jak „bylinná krev“ a dokázal prý zvednout z lůžka i nemocného, u něhož jiné léčebné postupy nezabíraly.

Ivana Přibylová

Rubriky: Uznané seminární práce 2014 | Napsat komentář

Podrobte odborné kritice z medicínského hlediska léčbu celulity pomocí různých přístrojů.

CELULITIDA

Celulitida, celulita, lipohypertrofie neboli pomerančová kůže je estetická vada, která se vyskytuje především v oblasti stehen.                                                                                   Objem podkožních tukových buněk se zvětšuje, buňky jsou vytlačovány proti povrchu kůže a vytvářejí tak typický vzhled celulitidy – ďolíčky. V daném místě je omezen průtok krve a lymfy.                                                                                                                                     Na vzniku celulitidy se podílejí dědičné předpoklady, sedavé zaměstnání, hromadění toxinů v těle. Vliv mají i hormonální změny, které můžou být způsobené hormonální antikoncepcí. Dalšími faktory jsou kouření, nedostatečný pitný režim nebo dlouhé stání.                     Ženy trpí celulitidou častěji než muži. Ženský hormon estrogen je antagonní vůči vitamínu E, který podporuje oběh krve a vůči vitamínu B6 – pyridoxinu, který má močopudný účinek a odstraňuje zadržování tekutin v tkáních. Ženy mají v postihovaných oblastech tenčí kůži a v těchto partiích se jim vice ukládají tuky. To jsou důvody proč je celulitida hlavně ženským problémem, i když může postihovat i muže. Na její vznik má určitý vliv i věk a nadváha, ale celulitida postihuje i mladé a štíhlé ženy.                                                                         Celulitidě se dá do určité míry zabránit.                                                                                   Způsoby prevence: dodržování pitného režimu                                                                                                      zdravá strava                                                                                                                            pohybové aktivity                                                                                                                      krémy a peelingy na podporu krevního oběhu                                                                          saunování                                                                                                                                  otužování

Jednotlivé stupně celulitidy:                                                                                                    1. stupeň – počáteční celulitida                                                                                               -projevy celulitidy se objevují jen během kompresního testu -když stisknete kůži silnějším tlakem, připomíná kůru pomeranče                                                                                       2. stupeň – lehká celulitida                                                                                                         -celulitida začíná být běžně viditelná v podobě menších nerovností                                     3. stupeň – rozvinutá celulitida                                                                                                 -projevuje se trvale se všemi viditelnými příznaky na kůži (nerovnosti, hrbolky, dolíčky)       4. stupeň – pokročilá celulitida                                                                                                   -projevy celulitidy jsou velmi výrazné                                                                                       -zpravidla dochází k nezvratným degenerativním změnám                                       Způsoby léčby celulitidy:                                                                                             1.radiofrekvence                                                                                                                       -jedná se o neinvazivní metodu, která je bezbolestná                                                             -pokožka se zahřívá na vysokou teplotu pomocí 4 elektrod                                                    -dochází k přeskupení kolagenových vláken a k vypnutí pokožky                                          -výhodou je hloubkové působení                                                                                           Je to časově nenáročná metoda pro vypínaní pokožky. Střídá se při ní mono a bipolární vlnění. Po zákroku je zřetelné napětí pokožky, může být začervenalá v důsledku zvýšeného prokrvení. Jedno sezení trvá 15-50 minut.

2.karboxyterapie                                                                                                                       -pomocí tenké jehly se do tkáně vpraví medicinální oxid uhličitý                                             -plyn způsobí větší prokrvení a pak se odplaví do plic a je přirozenou cestou vydýchán        -ošetření trvá 20-40 minut                                                                                                       -ošetření může provádět jen lékař, který absolvuje odborný kurz a má příslušný certifikát     Jedná se o netoxickou, neagresivní metodu, která je finančně nenáročná. Je používaná od roku 1932. Nemá vedlejší účinky a je bezbolestná.                                                           V medicíně se uplantňuje při léčbě: -psoriasis                                                                                                                                  -krčové žíly                                                                                                                                -rány (chronické, diabetické, ischemické, rány po                                                                     operacích a těžkých úrazech)                                                                                                  -alopecie                                                                                                                                    -sklerodermie                                                                                                                            -akrocyanósa                                                                 V estetické medicíně se používá: -redukce vrásek                                                                                                                         -omladění pokožky                                                                                                                   -zvýšení napětí pokožky                                                                                                           -redukce podkožního tuku                                                                                                         -zlepšení celulitidy                                                                                                                     -odstránění strií a jizev

3.lymfodrenáž                                                                                                                           -lymfatická masáž podporuje odplavování toxických zplodin a odpadních látek z buněk       -kontraindikace lymfatické masáže:                                                                                           -onkologické onemocnění                                                                                                         -otoky způsobené onemocněním srdce, jater, ledvin                                                               -akutní virové nebo bakteriální onemocnění                                                                             -akutní žilní onemocnění                                                                                                           -neléčená hypertenze                                                                                                               -zelený oční zákal                                                                                                           Přístrojová lymfodrenáž se provádí pomocí speciálních nohavic. Přístroj pracuje na princípu postupné tlakové vlny. Doba ošetření je většinou 45-60 minut. Kromě přístrojové lymfodrenáže sa provádí i ruční. Hmatová technika je pomalá, jemná (hladivá) a nesmí vyvolat bolest ani zvýšení prokrvení. Prokrvením se do tkání propouští více bílkovin a vody, které musí lymfatický systém odvést – výsledkem je přetížení lymfatického systému. Přístrojová lymfodrenáž by měla být jenom doplňkem manuální lymfodrenáže – nikdy ji nemůže plnohodnotně nahradit. Použitím přístroje bez předchozího základního manuálního ošetření lymfatického řečiště, může dojít k spomalení toku lymfy.     Lymfodrenáž nesmí bolet. Vznik modřin poukazuje na neodborné ošetření. K oprávnění provádění lymfodrenáže stačí jenom víkendový kurz. Proto když se rozhodneme pro tenhle způsob léčby, měli by jsme se ujistit, že se sveřujeme do rukou profesionála. Mnoho odborníků se zhoduje na tom, že celulitida je proces nevratný, ale správně prováděnými lymfodrenážemi lze zastavit její progresi a v určité míře zlepšit vzhled.Lymfodrenáž by se neměla provádět přerušovaně a jenom na problémových partiích – je potřeba uvolnit celé lymfatické řečiště.

4.ultrazvuková liposukce – kavitace                                                                                         -zeštíhlující metoda, která pomocí ultrazvuku rozbíjí tukové buňky                                         -ultrazvuk naruši obal buněk a jejich obsah se vylije a odplaví močí                                       -je to zeštíhlující metoda, zvaná i bezbolestná liposukce                                                         -má pozitivní účinek na zmírnění celulitidy

Klaudia Vavrdová

 

Rubriky: Uznané seminární práce 2014 | Napsat komentář

Relaxační a regenerační cvičení. Jak nejčastěji relaxujete a regenerujete vy?

Co je relaxace

Relaxace je duševní i tělesné uvolnění. Je to přirozený způsob podporování a urychlování regenerace. Relaxací uvolňujeme svalové napětí a zároveň i duševní napětí.

Předpokladem duševní vyrovnanosti a uklidnění je dovednost relaxovat.

Co je regenerace

Regenerace je schopnost opravovat nebo nahrazovat poškozené tkáně. Je to obnovení jak duševní, tak i tělesné.

Aktivní regenerace je soubor opatření, které vedou k odstranění únavy, obnovy energetických zdrojů a urychlení zotavovací fáze. Významným a nejpřirozenějším regeneračním prostředkem je pohyb, který ale naopak vyžaduje další regeneraci, protože zatěžuje organismus jednostranně a může vést k přetížení pohybového aparátu.

Základní formy aktivní regenerace jsou:

–          aktivní relaxace

–          kompenzační cvičení

–          strečink

–          doplňkové sporty

–          cvičení ve vodě

–          spinální cvičení

–          jóga

Pasivní regenerace nastupuje při každém vychýlení organismu z rovnováhy jeho funkcí i rovnováhy vnitřního prostředí. Je to přirozená schopnost každého organismu a je u každého individuální.

Časná regenerace následuje určitou činnost bezprostředně po ní nebo probíhá současně s ní.

Pozdní regenerace trvá delší dobu. Nastupuje po určitém období většího zatížení.

Spontánní relaxace

Každý člověk provádí určitá relaxační cvičení nevědomky, ale u většiny lidí není příliš hluboká. Faktory, které přispívají ke spontánní relaxaci jsou:

–          přiměřená tělesná únava

–          dostatečný odpočinek

–          dobrá nálada

–          pocit čistého svědomí

–          radost ze života

–          soulad s blízkými lidmi

Diferencovaná relaxace

Během dne je dobré všímat si těch svalových skupin, které nejsou momentálně zapojeny do žádné účelné činnosti a uvolnit je. Tato forma relaxace nám šetří síly a je dobré si na ni v běžném životě zvyknout.

Celková relaxace

Položit se na záda na vhodnou podložku, co nejvíce napnout svaly celého těla včetně obličeje. V tomto svalovém napětí vydržet několik sekund a poté povolit a chvíli relaxovat. Je možné i opakovat.  Toto je vhodné využívat zejména na začátku svých snah o relaxaci k uvolnění.

Dílčí relaxace

Je zaměřená na některé části těla, protože existuje hypotéza, že každý člověk střádá své napětí do určité, pro něj typické oblasti svého těla, která je pak strnulejší a méně pružná než jiné části a časem se může projevit poruchami v příslušné oblasti, pokud se nepodaří dosáhnout přiměřeného uvolnění.

Postupná relaxace

Při postupné relaxaci se napíná a vzápětí uvolňuje postupně jedna skupina svalů po druhé.

Relaxace a dýchání

Jedním z předpokladů i výsledků relaxace je klidné a pravidelné dýchání. V prvních fázích je dobré soustředit se pouze na počítání dechů. Později můžeme pozorovat nádech a výdech na jemných pohybech žaludeční krajiny. A nakonec je dobré zaměřit se na sledování napětí hrudních svalů. Plynulost dýchání s mírnou převahou délky výdechové fáze nad vdechovou je známkou hluboké relaxovanosti.

Relaxace a autosugesce

Stupeň uvolnění naší psychiky i svalů podstatně ovlivňují obsahy našeho vědomí jako jsou naše představy, myšlenky, fantazie atd. Představovaný pohyb je naváděn pouhou představou pohybu. Pokud chceme relaxovat, je vhodné dávat si autosugesce typu: „nic mě nemůže rušit, jsem klidný“ atd.

Význam relaxace

  1. Je podmínkou dobrého zdraví, tělesné i duševní výkonnosti
  2. Relaxace by měla být základem a podmínkou veškeré životní aktivity

Základní pravidla relaxace

  1. Připravit si podmínky k relaxaci mysli i svalů způsobem svého života
  2. Naučit se uvolnit svaly, které právě nepotřebujete k prováděné činnosti
  3. Pro začátečníky platí, pokud chtějí své svaly dobře uvolnit, zkusit je předtím intenzivně napnout
  4. Naučit se přednostně uvolňovat oblasti svého těla, kde střádáte napětí
  5. Postupně se naučit vnímat i méně intenzivní napětí svalů
  6. Pro přípravu relaxace je dobré naučit se klidného, pravidelného dechu pouhým pozorováním
  7. S obsahem našeho vědomí výrazně souvisí uvolnění svalů
  8. Relaxaci zakončete aktivací, pokud ji nechcete využít jako přípravy pro spánek
  9. I v těžkých zátěžových situacích je možno využít relaxace (důležitý je předchozí trénink)

Pro relaxaci je důležité zajistit vhodné podmínky jako například:

–          ne příliš osvětlená místnost

–          vyvětraná místnost

–          teplo v místnosti

–          vyloučit rušivé podněty jako například hlasový hovor

–          možnost použít relaxační hudby

–          cvičení provádět se zavřenýma očima

–          použít rovnou, pevnou podložku

–          volné a teplé oblečení

–          soustředit se na klidný dech

–          vyloučit všechny starosti z mysli

Na závěr každé relaxace provádíme aktivaci, nechceme-li po relaxaci usnout.

Já a relaxace

Většinu času mi zabere práce a studium, proto mi na relaxaci nezbývá tolik času, kolik bych si představovala. Víkend je pro mě čas, kdy se mohu relaxaci plně věnovat. Nejlepší formou relaxace je pro mě spánek, kterému věnuji každý den alespoň 8 hodin. Pokud se cítím psychicky vyčerpaná, tak je pro mě nejlepší formou relaxace pohyb, při kterém zapomenu na všechny starosti.

Kateřina Kolářová

Rubriky: Archív seminárních prací, Uznané seminární práce 2014 | Napsat komentář

Podrobte kritice z medicínského hlediska zákrok zvaný kavitační liposukce

Kavitační liposukce je označována jako liposukce 3. generace. Její cíl je totožný s klasickou liposukcí, konkrétně odstranění přebytečného tuku z těla, i když UAL (ultrasound assisted liposuction) využíváme většinou ne k redukci hmotnosti, ale k formování postavy v určitých partiích. Na rozdíl od klasické liposukce se nejedná o chirurgický zákrok, ale o neinvazivní metodu. Adipocyty jsou totiž ničeny působením nízkofrekvenčního ultrazvuku.

U této metody se využívá ultrazvukové sondy pro zahřátí tukových buněk a následný výstup tutku z adipocytů skrze buněčnou membránu do hloubky 1,5-2 cm. Obsah adipocytů, teda mastné kyseliny, je odbourávan organizmem pomocí lymfatického systému. To znamená, že u klasické liposukce je tuk vysáván sukcí a u této metody je odbourán metabolismem.

Zmenšení obvodu konkrétní části těla závisí na kvalitě přístroje, může být až 6 cm. Úbytek na váze není znatelný hned po zákroku, tuk se dostává z těla ven v průběhu hodin až dnů lymfatickou drenáží. Proto je vhodné kombinovat tuto metodu s aktivací lymfatického systému.

Co se týče nevýhod této metody, je nutnost opakování po několika týdnech, není tak rychlý úbytek tuku a účinek a hlavně princip této metody není vědecky jasný.

Na konferenci v St. Louis, Missouri v říjnu 1998 se shromáždili specialisté kvůli diskuzi o mechanismu účinku UAL, a aby získali základní poznatky o interakcích mezi akustickou energií a tkáněmi. Navíc se taky zabývali identifikací možných rizik ve vztahu k termálním jevům a produkci volných radikálů a pokusili se definovat možné budoucí otázky výzkumu.

Odborníci (z oblasti plastické chirurgie, fyziky, biochemie, onkologie..) se zhodli na tom, že vědci doposud nechápou mechanismus účinku UAL. Zřejmě jsou tam přítomné různé jevy jako mechanické síly, kavitace a tepelné jevy. Rozsáhlejší výzkum poukázal na to, že dlouhodobé komplikace nebo negativní biologické jevy včetně DNA poruch a zásah volných radikálů nejsou pravděpodobně závažné v souvislosti s UAL. Zároveň byli navženy další různé oblasti hodné průzkumu.

Lékaři byli toho názoru, že tuk se dostane lymfatickým systémem da jater, kde zmetabolizuje. Toto je osud jen části odplaveného tuku. Většina se ho uskladní v břišní dutině nebo v játrech. Tento tuk se nazývá viscerální a zvyšuje možnost kadiovaskulárních onemocnění a vzniku diabetes mellitus. Navíc ne každý tuk je škodlivý. Záleží na množství a oblasti, kde se nachází. Tuky jsou důležité pro náš organizmus pro tvorbu určitých hormonů.

Důležiý je lékařský dohled při vykonávaní této metody. I u ní existují kontraindikace, tedy případy, ve kterých ji pacienti podstoupit nesmí. Například lidi s vážnymi poruchami krevního oběhu a s cévnimi poruchami; pacienti s vysokým nebo dekompenzovaným cholesterolem, s onemocněním srdce nebo po transplantaci; osoby na medikaci antikoagualncii; lidé s lokálními záněty nebo infekcemi; pacienti s kovovými implantáty; lidé s insuficiencí nebo selháním jater a ledvin.

Tento zákrok je vyhodný pro tvarování postavy. Pro dlouhodobé zbavení se přebytečné hmotnosti je důležitá vyvážená strava a pravidelný pohyb.

 

Rubriky: Archív seminárních prací, Uznané seminární práce 2014 | Napsat komentář

Fyzická aktivita jako prevence vzniku celulitidy

Dnešní svět je založen na estetické dokonalosti. Není divu, celý život nás provází billboardy či reklamy, které nám představují perfektní modelky bez jediné chyby. Každá žena touží být krásná a obdivovaná. Bohužel musíme žít v reálném světě bez photoshopu a pokusit se vypořádat s nedostatky svého těla sami. Jeden z největších problémů, který trápí ženy už desetiletí je celulitida neboli, jak jí možná známe lépe pod názvem pomerančová kůra. Dámy také se těšíte na léto, až budete moci odhalit své nohy v šortkách nebo sukních? Nebojíte se, že svět zahlédne Vaší pomerančovku a Váš přítel bude mít zase možnost udělat pár vtípků na Váš účet?  Nebojte se. Poradím Vám pár triků, jak se s touto nezbednicí alespoň částečně poprat!

Celulitidu můžeme označit jako světového parazita. Postihuje nejen obézní ženy, ale i štíhlé. Podle výzkumu trpí celulitidou až 90% žen.  Zajímavostí však je, že celulitidou mohou být postiženi i muži.

Co je celulitida?

Na začátek bych měla zmínit, že mezi širokou veřejností se pro hrbolatou kůži vžil název celulitida. Málokdo ovšem ví, že toto pojmenování je nesprávné, protože ve skutečnosti znamená zánět buněk, což s tímto typem poškození nemá nic společného. Správně je celulita!

S rostoucím věkem naše kůže ztrácí mnoho kolagenu a elastinu, které zajišťují její pružnost. Výsledkem těchto biologických procesů je celulita. Tukové buňky se nafukují a utlačují okolní cévy. Kůže je nedostatečně prokrvena a naplňuje se škodlivými látkami, které by měl odvádět lymfatický systém.  Výsledkem tohoto procesu je hrbolatá pokožka především v oblasti stehen a hýždí.

Celulitu ovlivňuje mnoho faktorů. Částečně za jejím vznikem stojí dědičné předpoklady, hromadění toxinů či hormonální změny.

Deset nejčastějších příčin vzniku celulity:

  1. Málo pohybové aktivity a sedavé zaměstnání
  2. Genetická dispozice
  3. Obezita a špatná strava
  4. Hormonální změny (přirozené, ale i uměle vyvolané např. hormonální antikoncepcí)
  5. Špatné trávení – zácpa
  6. Stres
  7. Kouření, alkohol a káva
  8. Nedostatečný pitný režim
  9. Časté dlouhé stání
  10. Těsné spodní prádlo

Jak se alespoň částečně celulity zbavit?

Dědičnost ovlivnit nemůžeme, sedavou práci nejspíš kvůli celulitě měnit také nebudeme. Ovšem se stravováním, kouřením nebo celkově se životním stylem by se již dalo něco dělat.  Jedním ze způsobů, jak se rozloučit s celulitidou, je fyzická aktivita.

Pryč s celulitou pomocí fyzické aktivity

Nejpřirozenější způsob, jak rozproudit lymfatický systém je pohyb. Při léčbě celulitidy je nejdůležitější pravidelný pohyb. Ten nás zbaví přebytečného tuku a pomocí rozprouděné krve a lymfy zároveň toxinů. Neznamená to, že zítra musíte ihned naběhnout do posilovny. Každý by měl provozovat sport, při kterém se cítí dobře. Nevylučují se ani dlouhé procházky. Samozřejmě je důležité najít správný typ pohybu a přizpůsobit ho našemu zdravotnímu stavu a věku. Jako ideální typ cvičení se doporučuje aerobní. Jedná se o cvičení, při kterém kyslík napomáhá odbourávání tuků. Aerobní cvičení je intenzivní pohyb v delším časovém úseku, ideální typ aktivity pro odstranění celulitidy. Zahrnuje například plavání, aerobik, jízdu na kole či rychlou chůzi. Je vhodné také provádět zpevňovací cviky pro oblasti postižené celulitidou.

Zpevňovací cviky

1. Přední část stehen:

– Postavíme se zpříma, nohy mírně od sebe, ruce pokrčíme v loktech

– Ruce natáhneme před sebe a kolena pokrčíme, jako bychom jeli na lyžích

– Pomalu se vrátíme do výchozí polohy

– Cvik opakujeme 15 x ve třech sériích

2.  Přední strana stehen:

– Postavíme se zpříma, nohy od sebe, ruce dáme v bok

– Z této polohy jdeme do podřepu (kolena od sebe) tak, abychom cítili tlak na přední straně stehen

– Napočítáme do tří a pomalu se vracíme do výchozí polohy

– Tento cvik opakujeme 10x ve třech sériích

3. Stehna a hýždě:

– Klekneme si na jedno koleno, druhou nohu protáhneme a opřeme se o lokty

– Protaženou nohu zvedneme do výšky tak, aby byla v jedné rovině s trupem

– Z této polohy provádíme pohyb ještě několik centimetrů výše a zpátky. Cvik provádíme pomalu, plynule, pohyb musí vycházet z hýždí

– Cvik opakujeme ve třech sériích po deseti na každou nohu

4. Vnitřní strana stehen:

– Položíme se na bok, opřeme se o loket

– Horní nohu opřeme o hranu stolu nebo židle, spodní noha je natažená pod stolem

– V této poloze spodní nohu přitahujeme co nejvýš ke stolu, v maximální poloze napočítáme do deseti a pomalu nohu vrátíme zpátky

– Totéž provedeme na druhou nohu

– Cvik opakujeme 10x ve třech sériích

5. Stehna a hýždě:

– Položíme se na levý bok, spodní nohu ohneme do pravého úhlu a předsuneme ji dopředu

– Opřeme se o levý loket a pravou nohu zvedneme nahoru

– Z této výchozí pozice pokládáme pravou nohu na zem tak, aby se jí dotkla špičkou a poté se opět vrátíme do výchozí polohy

– Cvik opakujeme 10x ve třech sériích

– Totéž provedeme na druhou stranu

 

Lucie Svobodová

 

Rubriky: Uznané seminární práce 2014 | Napsat komentář

Lymfatické masáže, jejich druhy a rozdělení. Využití těchto technik jako prevence vzniku celulitidy.

1.     Pojetí krásy v současnosti

Otázka estetické medicíny je v současné době velmi diskutována.  Salonů, specializujících se na kosmetické výkony, je na každém rohu dost a dost. A každá žena chce být krásná, chce se líbit. Tak to prostě bylo, je a bude. Jediné, co se v čase a prostoru mění je vnímání krásy. Pojďme se tedy pobavit o lymfatickém systému jako takovém a následně o lymfatických masážích, zejm. o jejich využití jak v prevenci, tak v léčbě celulitidy, což je problém, který trápí 99% žen, tlustých i hubených.

2.     Lymfatický systém jako součást lidského těla

Lymfatický systém (též mízní systém) se skládá ze soustavy mízních cév (mízovodů) a z lymfatických orgánů. Mezi lymfatické orgány patří slezina, mízní uzliny, mandle, brzlík, kostní dřeň, apendix (MALT – mucosa associated lymphatic tissue). Mízní soustava je nesmírně důležitá soustava člověka, vedoucí jednosměrně z mezibuněčných prostor do krve. Věda zkoumající lymfatickou soustavu se nazývá lymfologie.

2.1 Složení lymfy

Míza je bílá až lehce narůžovělá kalná tekutina, která proudí lymfatickými cévami. Lidské tělo obsahuje asi 1l lymfy.  Její složení je blízké krevní plazmě. Hlavní stavební látkou je voda, poté bílkoviny, tuky, soli, buněčné elementy, aj. Složení je velmi proměnlivé. Odvíjí se od místa svého vzniku, tj. v které tkáni (orgánu) vznikla. Je podobná krevní plazmě s tím rozdílem, že má méně bílkovin. Nejvíc jich je původem z jater. Naopak lymfa přicházející z gastrointestinálního traktu má zase vysoký obsah tuků. Kapilární lymfa neobsahuje buněčné elementy. Ty se do ní dostávají až po průchodu některou lymfatickou uzlinou – 99% přítomných buněk tvoří lymfocyty a makrofágy (tedy leukocyty, bílé krvinky), ostatní buňky se vyskytují ojediněle. Podobně jako krev má i lymfa schopnost koagulovat (srážet se).

2.2 Koloběh lymfy

Lymfa vzniká v mezibuněčných prostorech z tkáňového moku. Za 24h se v lidském těle vytvoří asi 2,5l lymfy. Míza se sbírá do mízních vlásečnic (kapilár), které ústí do větších lymfatických cév. Do průběhu lymfatických cév jsou na různých místech vloženy lymfatické uzliny, které doslova fungují jako filtry. Tyto větší lymfatické cévy se postupně sbírají do největších lymfatických cév – ductus thoracicus sbírající mízu z větší části organismu, a d. lymphaticus dexter sbírající mízu z pravé horní končetiny a pravé poloviny hlavy, krku a hrudníku. Oba tyto ducty odvádí lymfu do žilního systému, konkrétně se vlévají do angulus venosus dexter (resp. sinister), což je místo spojení v. jugularis interna s v. subclavia. Lymfa tedy proudí jednosměrně a v otevřeném systému, ne v uzavřeném jako krev. Protržení stěny mízních cév může vést k otokům.

2.3 Funkce lymfy

V úvodní větě jsem se zmínila, že mízní soustava je pro naše tělo nesmírně důležitá. Proč? To hned z několika následujících hledisek:

  • odvod tkáňového moku z tkání v podobě lymfy (mízy)
  • podíl na homeostáze (stálosti vnitřního prostředí)
  • rozvod živin do krve
  • obranné imunitní mechanismy organismu (mízní uzliny)
  • odvod tuků ve formě kapének
  • odvod zplodin metabolismu (škodlivé toxiny a jiné nepotřebné látky)

Protože se dále budeme bavit o lymfatických masážích bude pro nás důležitá zejm. poslední odrážka – a sice odvod škodlivých a jiných nepotřebných látek z těla pryč, tzn., že lymfatická soustava funguje jako jakási čištička odpadních vod, resp. tkáňových tekutin.

3.     Lymfatické masáže, jejich druhy a rozdělení

Lymfatická masáž (odb. drenáž, lymfodrenáž) se odlišuje od klasické masáže, která je orientována na ovlivnění hlouběji uložených struktur (svaly, šlachy, podkoží), hned v několika krocích. Lymfatická masáž se zaměřuje na povrchový lymfatický systém kůže a podkoží. Spočívá v rytmickém hnětení svalů, které napomáhá rozproudit lymfu (lymfomotoriku) a odplavit tak nežádoucí toxiny z těla a udržet stálé vnitřní prostředí organismu. Oproti tradiční masáži zde jsou hmaty prováděny s nižší frekvencí a menším tlakem.  Manuální lymfodrenáž podporuje 3 základní systémy lymf. systému:

  • drenážní – podporuje vstřebávání tkáňové tekutiny (moku) – tzv. prelymfy (redukce otoků, odvádění přebytečné vody a škodlivých látek z tkání)
  • imunitní – zlepšuje transport a tvorbu obranných buněk
  • transportní – zrychluje tok lymfy a její filtraci v lymf. uzlinách

3.1 Historie

Historicky první lymfodrenáž byla představena roku 1936 na Mezinárodní výstavě zdraví a krásy ve Francii. O to se postarali manžele Vodderovi z Dánska. Větší rozvoj lymfatických masáží byl však zaznamenán až v 60. letech 20. století, kdy za jejím uvedením do praxe stál německý lékař Asdonka. V České republice je manuální lymfodrenáž spíše spojována se jménem prof. Bechyně, který se věnoval studiu lymf. systému od roku 1969. Dne 14. 8. 1992 byla založena Česká lymfologická společnost.

3.2 Indikace

Jde o uznávanou léčebnou metodu s širokým spektrem využití. Lze ji provádět jak manuálně, tak přístrojově, nebo kombinací obou zmíněných. Lymfodrenáž má díky zlepšení proudění lymfy přispět k odvodu nečistot z krve. Pomocí této jemné techniky lze zbavit tělo otoků a vyřešit tak zdravotní problémy, kterým by klasická sportovně-rekondiční masáž spíše uškodila. Důležitým předpokladem je samozřejmě dobrá znalost anatomie a funkce lymfatického systému (interaktivní anatomická mapa InnerBody ZDE). Mezi indikace k provedení lymfodrenáže patří prevence pocitu těžkých a unavených nohou z dlouhého stání či sedavého zaměstnání, prevence vzniku křečových žil, zmírnění obtíží při křečových žilách, prevence vzniku otoků (např. dolních končetin), drenáž otoků po úrazech, podpora detoxikace organismu, zvýšení imunity a regenerace organismu, podpora metabolismu a jeho zrychlení, zmírnění a prevence celulitidy, zpevňování podkoží, zpomalení procesu stárnutí pleti, prevence vzniku vrásek v oblasti obličeje, krku a dekoltu, jako prevence pooperačních otoků, zlepšení hojení a zmírnění bolestivosti pooperačních ran před chirurgickými ortopedickými, stomatologickými a plastickými operacemi.

3.3 Kontraindikace

Kdy masáž spíše neprovádět?Lymfodrenáž není univerzální metoda, kterou lze provést kdykoliv, kdekoliv a komukoliv. V některých případech by se neměla provádět vůbec, a to při onkologickém onemocnění, při otocích způsobených onemocněním srdce, jater, ledvin, při akutním virovém či bakteriálním onemocnění, při akutním žilním onemocnění, při zeleném očním zákalu (glaukomu), při neléčené hypertenzi, při horečnatých stavech, při zánětu podkoží (erysipel), při nejasných bolestech břicha, při astmatu a v rizikovém těhotenství.

3.4 Léčba celulitidy

Celulitida, pomerančová kůže, trápí většinu žen.  Její hlavní příčinou je zanášení těla toxiny a škodlivými látkami a nedostatečná funkce lymfatického systému, který je hlavně odpovědný za odvod těchto škodlivin z tkání. Často je na vině špatná životospráva a nedostatek pohybu. Proud lymfy se tak zpomaluje, protože lymfa neproudí díky činnosti srdce, které je hnací silou krve, ale proudí díky kontrakcím svalů – tedy faktu, že se hýbeme.  Proto je při léčbě celulitidy především důležité aktivovat lymfu, aby rychleji proudila. Jestliže nepracuje efektivně nebo je činnost lymfatického systému zpomalena, zůstávají zbytky látkové výměny v tkáních. Tukové buňky zvětšují svůj objem, vytvářejí se tukové polštářky, pomerančová kůže a otoky. Pomocí cíleného masážního tlaku a směru je možné lymfu aktivovat a dosáhnout odplavení škodlivin z těla ven.  Starým a ověřeným doporučením je tedy více se hýbat, upravit stravu, dodržovat pitný režim (2-3l denně) a naordinovat si lymf. masáže. Když se podaří vše správně zkombinovat ještě s nějakými krémy, vzhled pokožky postižené celulitidou se jistě změní k lepšímu.  Aby se dosáhlo nejlepších výsledků masáží a efekt byl vidět, doporučuje se docházet na lymfatickou masáž alespoň dvakrát v týdnu, minimálně však jednou týdně. Doporučený počet je deset masáží. Poté by měla následovat jednou měsíčně udržovací kúra.

3.5 Nejčastěji drenážované části těla

  • dolní končetiny: 45 – 60 min
  • bedra a hýždě: 60 min
  • břicho: 60 min
  • horní končetiny: 45 – 60 min
  • obličej a dekolt: 45 – 60 min
  • celé tělo: 120 min

3.6 Specializovaná centra

Na závěr jen dodám, že lepší jak kosmetické salóny jsou v otázce lymfomasáží specializovaná lymfologická centra, kde pracují lékaři a zdravotnický personál.  Zde je to např. Centrum preventivní medicíny v Praze. Ale samozřejmě podobná pracoviště najdete v různých koutech republiky. Seznam lymfologických center je k nahlédnutí ZDE.

Kateřina Vernerová

Rubriky: Uznané seminární práce 2014 | Napsat komentář

Sestava cviků na posílení zádových svalů

 

Sestava cviků na posílení zádových svalů

Svaly zádové bývají bohužel často opomíjené. A to i u cvičící části populace.  Přitom jejich správné procvičování může zamezit bolestem zad, vadnému držení těla a přispívá k pěknému vzhledu postavy.

Svaly zad se skládají ze čtyř skupin:

První (povrchovou) vrstvu tvoří dva svaly. Sval trapézový přitahuje a fixuje lopatku k páteři a stahuje ramena dozadu. Jeho horní část zvedá lopatku a dolní část táhne lopatku dolů. Oba trapézové svaly zaklánějí hlavu a kontrakce jednoho svalu uklání hlavu na jeho stranu. Široký sval zádový je velký plochý sval, nejpovrchověji uložený. Připažuje, zapažuje a vtáčí kost pažní v ramenním kloubu směrem dovnitř. Stahuje dolů rameno a je pomocným dýchacím svalem.

V druhé vrstvě najdeme velký a malý sval rombický (dolní fixátor lopatky), které přibližují lopatku k páteři směrem nahoru a dovnitř. Zdvihač lopatky (horní fixátor lopatky) zdvihá lopatku a přibližuje ji k páteři. Při fixované lopatce uklání krční páteř.

Třetí vrstva obsahuje dva ploché tenké svaly, pilovitý sval zadní horní a zadní dolní (dolní fixátor lopatky). Tyto svaly zdvihají horní žebra, fixují  a sklání dolní žebra a jsou pomocným dýchacím svalem.

Čtvrtá (hluboká) vrstva svalů je tvořena složitým komplexem vlastních zádových svalů probíhajících  podélně od kosti křížové ke kosti týlní. Tato vrstva má funkci fixační, vytváří tzv. svalový korzet kolem páteře, a funkci dynamickou – zajišťuje pohyb obratlů, rotace, úklony, předklony a záklony trupu. Podle své funkce se jí také říká vzpřimovač trupu a hlavy.

Pro posilování doma se hodí cviky s vahou vlastního těla. Před cvičením by se měl cvičenec vždy rozehřát krátkou  (5-10min) dynamickou rozcvičkou, např. lehkým klusem, dřepy,jumping-jackem apod. Rozehřátí svaly prokrví, připraví na zátěž a pomáhá předcházet zraněním při cvičení.

Vlastní cviky je nutné provádět správnou technikou. Jen to zaručí, že cvik bude účinný a bezpečný.  Cvik provádíme 30x ve třech sériích. Nadechujeme se při uvolnění svalu (návratu do původní polohy), vydechujeme při jeho stažení (kontrakci).

Cvik č.1

Lehneme si na břicho, paty k sobě, upažíme a pokrčíme paže, aby v lokti svíraly pravý úhel, čelo opřeme o zem. Zvedneme hlavu a paže od země tak, aby předloktí zůstalo vodorovně se zemí, mezi trupem a paží a v lokti je úhel 90 stupňů. Hlava je v prodloužení páteře.

Cvik č.2

Lehneme si na břicho, paty k sobě, vzpažíme a čelo položíme na zem. Zanožíme pravou dolní končetinu a vzpažíme levou paži, hlava je v prodloužení páteře. Neprohýbáme se v bedrech. Totéž s levou dolní končetinou a pravou paží.

Cvik č.3

Sedneme si, nohy natáhneme, špičky ohneme nahoru, předpažíme a otočíme dlaně k sobě. Tahem zapažíme pokrčmo levou paži, mírně otočíme trup, stáhneme břišní a hýžďové svaly a vytáhneme se z pasu. Totéž na druhou stranu.

Cvik č.4

Sedneme si pokrčmo, zvedneme špičky, předkloníme se a předpažíme. Dáme ruce v pěst, prsty rukou směřují k sobě. Zatáhneme lokty vzad do úhlu 90 stupňů, zakloníme trup, stáhneme lopatky k sobě, nehrbíme se. Pohyb jako při veslování.

Cvik č.5

Uděláme vzpor stojmo, nohy roznožíme a opřeme o pološpičky, dlaně položíme na šířku ramen, prsty směřují vpřed. Provedeme klik, držíme lokty podél těla, předloktí musí být kolmo k zemi a úhel v lokti je 90 stupňů. Váhu přeneseme na paže.

Cvik č.6

Provedeme vzpor klečmo, vzpažíme a dlaně položíme na zem v šíři ramen, hlava je v prodloužení páteře. Nehrbíme se a nesedíme na patách. Otočíme trup i hlavu vlevo, vzpažíme levou paži a stáhneme břišní svaly. Neprohýbáme se v bedrech.

Cvik č.7

Zaujmeme stoj rozkročný v šíři boků, rovně se předkloníme, hlava je v prodloužení páteře. Spustíme paže svisle k zemi, dlaně dáme v pěst. Provedeme vzpřímený stoj a zároveň připažíme.

Cvik č.8

Stojíme v mírném stoji rozkročném a připažíme. Zvedáme ramena nahoru a opět dolů.

Cvik č.9

Jsme ve stoji rozkročném v šíři boků, dáme ruce v týl, lokty otevřeme stranou, nezvedáme ramena. Upažujeme střídavě pravou a levou paži.

Cvik č.10

Stoj rozkročný v šíři boků, vzpažíme, dáme ruce v pěst, nezvedáme ramena. Stáhneme lokty do upažení pokrčmo poníž.

 

Po posilování bychom namáhané svaly měli protáhnout několika protahovacími cviky. Protažení zamezí zkracování svalů, pomáhá udržovat plný rozsah pohybů a vyplavit metabolity z krve.

Romana Vrbová

Rubriky: Archív seminárních prací | Napsat komentář

Edukace obézního pacienta s hypertenzí

Pacient – 40 let, muž, VŠ vzdělání, trpí obezitou 1. stupně už delší dobu. Prvním skutečným impulsem ke změně životního stylu byli varovné výsledky běžné preventivní lékařské prohlídky. Zejména výrazná hypertenze donutila pacienta k přehodnocení životního stylu a rychlé reakci. Svépomocí se mu podařilo zhubnout 7kg z původních 107 na 100kg. Zásah do objemu a složení stravy i ostatních součástí životního stylu byl ze strany pacienta intuitivní, nepodložený a spíše nesystematický. Snížení celkového příjmu živin a zvýšení pohybových aktivit přestalo po prvotním úspěchu přinášet výsledky. Proto se pacient obrátil na odbornou pomoc.

Prvním krokem v rámci edukace pacienta je vyhodnocení stávajícího stavu zdraví, stravování a rizikových faktorů životního stylu. Následně se společně s pacientem stanoví cíle snížení hmotnosti, zlepšení některých zdravotních indikátorů a celkového životního stylu. Vzhledem k těmto cílům je zvolena vhodná strategie a pacient je postupně seznámen s vybranými metodami a pomůckami, jak tuto strategii naplňovat. Nejrozsáhlejší částí edukace jsou konkrétní návody jak volit vhodné potraviny, co a kde nakupovat, jak stravu připravovat a jak realizovat pohybové aktivity pravidelně. Pacient obdrží podrobný jídelníček a recepty na přípravu vybraných jídel.

Vyhodnocení stávajícího stavu
Aktuální hmotnost pacienta je 100 kg při výšce 1,75 m. BMI je 32,65 kg/m2, což odpovídá obezitě I. stupně. Tlak krve před medikací 180/110 mm Hg, aktuálně po medikaci 140/85 mm Hg. Kromě hypertenze, ukazují některé výsledky pacienta na zvýšené riziko kardiovaskulárních onemocnění. Jde zejména o nízký HDL cholesterol  0,97mmol/l, vysoký LDL cholesterol 3,96mmol/l a vysokou hladinu Homocysteinu.

V rámci vyhodnocení stávající situace pacient zaznamenával jeden týden svůj aktuální příjem stravy včetně nápojů. Závěry vyhodnocení jídelníčku jsou následovné:

  • příjem energie je kolísavý
  • energetický příjem v běžný pracovní den je značně poddimenzovaný, kdy příjem bílkovin a tuků dosahuje pouze kolem 40 % z celkové potřeby a příjem sacharidů dosahuje v průměru 75 % z celkové potřeby
  • poměr základních živin je nevhodný, kdy zastoupení bílkovin a tuků je nedostatečné a sacharidy naopak dosahují podílu až kolem 65 %
  • příjem zeleniny i ovoce je nedostatečný a jednotvárný.

Dosavadní pohybové aktivity v rozsahu chůze 4-6 km a to 1 až 2krát týdně nepravidelně a florbal 1x týdně jsou nedostatečné pro redukci hmotnosti a pozitivní vliv na zdravotní stav.

 Shrnutí rizikových faktorů vzhledem k zdravotnímu stavu:

  • Kouření …………………………………………………….. nekuřák
  • Konzumace alkoholu ……………………………………… příležitostně
  • Příjem nasycených mastných kyselin ve stravě …………. spíše vyšší
  • Příjem sodíku ve stravě …………………………………… spíše vysoký
  • Příjem draslíku ve stravě …………………………………. spíše nízký
  • Příjem vápníku ve stravě …………………………………. spíše nižší
  • Příjem vlákniny ve stravě ………………………………… spíše nižší

Dlouhodobé měřitelné cíle

  • Při výšce 1,75m dosáhnout tělesné hmotnosti nižší jako 76 kg a tím se udržet v pásmu normální váhy BMI 18,5 – 24,9 kg/m2
  • Snížit tlak krve a udržet normální hodnoty i bez medikace
  • Zvýšit hladinu HDL cholesterolu nad 1,2 mmol/l
  • Snížit hladinu LDL cholesterol pod 3,0 mmol/l
  • Dopomoci snížit hladinu Homocysteinu pod 13,9 μmol/l

Strategie
Primárními strategiemi při hypertenzi jsou zvýšení fyzické aktivity, zákaz kouření, snížení hmotnosti a redukce příjmu sodíku a alkoholu. Ke konci devadesátých let 20. století se ve Spojených státech začala upřednostňovat komplexní nutriční metoda DASH (Dietary Approaches to Stop Hypertension). Při tomto přístupu se doporučuje pestrá strava s na míru  sníženou energetickou hodnotou a kromě redukce sodíku se doporučuje zvýšit příjem draslíku, hořčíku, vápníku a vlákniny.

Konkrétní doporučení

1.      Snížit energetický příjem
Energetický příjem na den: 11.793 kJ (propočet na 100kg, 175cm, 40 let)
Doporučené snížení o 800 Kcal (3.349 kJ) na 8.444 kJ po dobu 6 týdnů. Následně zhodnotit stav, propočet energetické a biologické hodnoty stravy, přizpůsobit E příjem.

2.    Upravit složení stravy (dle DASH – Dietary Approaches to Stop Hypertension)
Základní živiny: Bílkoviny 110g, Tuky 65g, Sacharidy 234g
S cílem snížení krevního tlaku snížit příjem sodíku do max. 2.400 mg na den a zajistit příjem přibližně 4.700 mg draslíku, 500 mg hořčíku denně, 1.240 mg vápníku a 30 g vlákniny denně.

3.     Zvýšit přirozený příjem vitamínů podporujících metabolismus homocysteinu
Zařazením vhodných potravin zvýšit přirozený příjem kyseliny listové na přibližně 200μg, vitaminu B2 (riboflavin) na 1,7mg, B6 (pyridoxin) na 2mg a vitaminu B12 (kobalamin) na přibližně 2,4μg.

Edukace pacienta se zaměří na srozumitelné vysvětlení základních prvků strategie:

  • Omezujeme nasycené tuky, jednoduché cukry
  • Při vaření snižujeme dávky soli na polovinu, při servírování už nesolíme
  • Potraviny s nízkou energetickou hodnotou upřednostňujeme
  • Příjem ovoce a zeleniny zvýšíme až na 7-8 porcí denně (porce = hrnek syrové zeleniny, půl hrnku vařené zeleniny, jedno středně velké jablko, půl hrnku čerstvého nebo mraženého ovoce)

Vzhledem k tomu, že se nejedná o časově omezenou dietu, ale o dlouhodobou a ideálně trvalou změnu stravování a životního stylu, je potřeba pacienta naučit orientovat se v jednotlivých kategoriích potravin a poznat rozdíly. V rámci edukace je pacient obeznámen s vhodnými potravinami v rámci každé kategorie z pohledu energetické hodnoty, ale i obsahu nežádoucího sodíku a naopak prospěšných minerálů a vitamínů:

Maso:
Upřednostňujeme nízkotučné. Orientační příklad druhů mas od nejnižšího energetického obsahu po nejvyšší: treska, krůtí prso, telecí kýta, kuřecí prso, kapr, pstruh, hovězí, losos, vepřová kýta. Nejnižší obsah sodíku je v rybách, kde je zároveň vysoký podíl draslíku prospěšného ke snižování TK.  Pstruh a candát mají poměr Na/K nejvhodnější a navíc mají vyšší obsah vápníku i hořčíku.
Maso je klíčovým zdrojem vitamínu B12. Obsah B12 ale i kyseliny listové a B6 (pyridoxinu) je vyšší opět u ryb. Dobré hodnoty dosahuje kvalitní libové hovězí.

Mléčné výrobky:
Upřednostňujeme s nižším obsahem tuku a zakysané. Čím více „zakysané“, tím méně kalorií. Pozor na „odlehčený“ image Lučiny! Orientační příklad druhů mléčných výrobků od nejnižšího energetického obsahu po nejvyšší: podmáslí, kyška, acidofilní mléko, zákys, mléko  polotučné, jogurt selský bílý, sýr kozí čerstvý, Actimel jahoda, sýr cottage, ricotta syrovátkový sýr, mozzarela, eidam 30% t.v.s., hermelín 45 % t.v.s., Lučina. Například cottage sýr je dobrý zdroj bílkovin a přitom je relativně nízko energetický. Nejvíc sodíku obsahují sýry. Naopak zakysané výrobky mají nízký obsah sodíku ale vyšší obsah draslíku, proto jsou vhodné pro snižování TK. Ze sýrů volit cottage, kozí, mozzarellu, parenicu, ostatní s mírou – jako dobrý zdroj Ca.
Dobrým zdrojem prospěšného vitamínu B12 jsou kromě masa také mléčné výrobky. Ty s nejvyšším obsahem B12 mají ale obvykle více sodíku, takže hlídáme celkové množství.

Luštěniny:
Při redukční dietě luštěniny zařazovat i několikrát týdně, zejména kvůli obsahu vlákniny a minerálů. Obsah sodíku je zanedbatelný. Naopak luštěniny jsou významným zdrojem draslíku, ale i hořčíku a vápníku. Jejich pravidelné zařazení do jídelníčku je prospěšné v boji s vysokým tlakem.
Kromě listové zeleniny jsou právě luštěniny významným zdrojem kyseliny listové. Ta může dopomoci snížení homocysteinu a zdravému srdci obecně. Luštěniny jako potraviny rostlinného původu neobsahují vitamin B12, ale jsou relativně dobrým zdrojem B6 a B2.

Přílohy, obiloviny:
Upřednostňujeme celozrnné pro vhodnější glykemický index a vysoký obsah vlákniny.
V energetické hodnotě obilovin a příloh jsou minimální rozdíly. Při hlídání obsahu vlákniny ale správná volba přílohy pomůže. Orientační příklad druhů obilovin a příloh od nejvyššího obsahu vlákniny po nejnižší:  pšeničný bulgur, pšeničná mouka celozrnná, těstoviny  pšeničné celozrnné, špalda, ovesné vločky, pohanková mouka, pohanka, jáhly, quinoa, couscous, cornflakes, rýže celozrnná, těstoviny pšeničné bílé, pšeničná mouka bílá, rýže parboiled, brambory, rýže bílá basmati.
Obsah sodíku je zanedbatelný – kromě cornflaků! Obiloviny jsou dobrým zdrojem minerálů, mají dostatek i důležitého draslíku a hořčíku. Obiloviny také neobsahují vitamin B12, ale jsou dobrým zdrojem B6 a B2.

Zelenina:
Obsah sodíku v některých druzích zeleniny není nezanedbatelný! Obvykle však vyšší obsah sodíku je vyvážený vysokým zastoupením draslíku. Zelenina neobsahuje vitamin B12, ale je relativně dobrým zdrojem B6 a B2. Co je zelené, to se počítá! Kyselina listová, obsažena hlavně v zelených listech,  sehrává důležitou roli při snižovaní homocysteinu. Má i další pozitivní účinky na srdce.  Nejen ovoce je zdrojem potřebného vitamínu C. Některé druhy zeleniny dodají tělu bez problémů denní doporučenou dávku. Např. 100 g papriky žluté má až dvojnásobek doporučené dávky 90 mg na den.

Ovoce:
Omezit druhy s vysokým obsahem cukrů. Energetická hodnota závisí od zralosti a odrůdy ovoce, ale rozdíly nejsou dramatické, vyjma datle a fíky. Ty ale mohou v malých dávkách dodat potřebné minerály. Velký obsah vlákniny mají hlavně druhy s vysokým podílem sacharidů. Ovoce ale nebude hlavním zdrojem vlákniny při redukci. Ale např. maliny a ostružiny mají vhodnou kombinaci nízkého obsahu cukru a vysokého obsahu vlákniny. Obsah sodíku v ovoci je nezanedbatelný. Pravidelné zařazení různých druhů ovoce bude důležité v doplňování draslíku i ostatních minerálních látek. Ovoce obsahuje minimum vitamínů B2, B6, a kyseliny listové. Ale je chutným zdrojem potřebného vitamínu C.

Ořechy, jádra:
Ořechy budou v jídelníčku zdrojem vhodných tuků, minerálů a vitamínů. Energeticky jsou podobně bohaté všechny druhy ořechů. Sodíku je v jádrech zanedbatelně. Draslíku, hořčíku i vápníku naopak dostatek. Ořechy jsou významným zdrojem nenasycených mastných kyselin. Nemají ten nejvhodnější poměr omega 6 a omega 3 mastných kyselin, proto se doporučují konzumovat s mírou. Významným zdrojem omega 3 mastných kyselin je například lněný olej a lněné klíčky v prášku.

Nákupní seznam
Pacient přijímá nové potraviny v jídelníčku příznivě ale je potřeba, aby se je naučil pravidelně sám vyhledávat a upravovat. Dostane k dispozici pomocní nákupní seznam do běžného supermarketu i do prodejny se zdravou výživou. Vzhledem k tomu, že prodejny se zdravou výživou předtím pravidelně nevyhledával, obdrží také seznam těchto prodejen v blízkosti bydliště i zaměstnání.

Nákupní seznam vhodných potravin do supermarketu:
Zelenina: salát hlávkový, okurka salátová, rajčata, paprika, řapíkatý celer, špenát (i mražený), natě (petržel, pažitka), mrkev, petržel, kapusta, zelí, cuketa, zelené fazolky, kedluben, hrášek (i mražený), červená řepa
Ovoce: banány, hrušky, jablka, mandarinky, pomeranče, hroznové víno, avokádo
Maso: krůtí prsa, kuře, pstruh, treska, candát, hovězí, losos, kapr, šunka krůtí, šunka vepřová
Mléčné výrobky: jogurt selský bílý, lučina Jogurtina, cottage cheese – bílý, mozzarella, jogurtový nápoj – bílý, kozí sýr čerstvý, riccota, acidofilní mléko, zákys, polotučné mléko, tofu (nesmažené)
Obiloviny: rýže basmati, rýže celozrnná, couscous, pohanka, ovesné vločky, těstoviny ze semoliny, těstoviny celozrnné
Luštěniny: bílé fazole, čočka, červená čočka loupaná, cizrna (také sterilizovaná), sója
Koření: cibule, česnek, bazalka, tymián, majoránka, rozmarýn, bobkový list, nové koření, kmín, citrónová šťáva
Oleje: olivový olej, řepkový olej
Dobroty: hořká čokoláda

Nákupní seznam vhodných potravin do prodejny zdravé výživy:
Luštěniny: fazole černé oko, červená čočka neloupaná, černá čočka Beluga, zelená čočka, sójová smetana Provamel
Obiloviny: ovesné vločky s klíčky, pšeničný bulgur, quinoa, ovesné otruby, pohanková kaše Nominal
Ořechy/semena: vlašské ořechy, lískové ořechy, mandle – nesolené, slunečnicová semínka, dýňová semínka, kešu – nesolené, pistácie – nesolené, Linusprout – naklíčené lněné semínko v prášku
Oleje: lněný olej (na studenou kuchyni, skladovat v chladničce)

Jídelníček na 14 dní
Jídelníčky jsou podrobné a názorně ukazují, které složky výživy jednotlivé potraviny dodávají. V průběhu několika dní odvažování člověk získá odhad, který mu později bude postačovat na přípravu a výběr vhodných jídel. Podstatné je osvojit si nové stravovací návyky stejně tak, jako zařadit pravidelný pohyb. V tomto případě se pro úvodní fázi doporučuje rychlá chůze v rozsahu 4xtýdně  přibližně 45 minut. Jídelníčky jsu na přiloženém dokumentu pdf.

Příloha: seminární práce Kollerová

Martina Kollerová

Rubriky: Archív seminárních prací | Napsat komentář