Liposukce

LIPOSUKCE

 Definice pojmů

liposukce: operace, při které se odstraňuje přebytečný tuk z podkoží

stroma: podpůrná vazivová tkáň

adipocyt: tuková buňka

BMI: z anglického Body Mass Index, index tělesné hmotnosti, který určuje přiměřennost vaší tělesné váhy k výšce

dutá kanyla: dutá trubice používaná při liposukci k odsátí tuku, pro liposukci je z nerezové oceli

infiltrační roztok: roztok anestetika podávané do místa zákroku

anestetikum: znecitlivující látka

svodná anestezie: druh znecitlivění, při němž se znecitlivující látka podává do oblasti nervů zásobujících oblast

Fyziologie tukové tkáně

Rozeznáváme dva typy tukové tkáně. Bílá tuková tkáň a hnědá. Buňky hnědé tukové tkáně mají vysoký počet mitochondrií a cytochromů. Vyskytují se u novorozenců a v průběhu doby z buněk mitochondrie mizí a jejich funkce se začíná podobat funkci bílé tukové tkáni.

Bílá tuková tkáň je tvořena buněčnou složkou – adipocyty a stromatem. Adipocyty, specializované buňky na ukládání tuku, patří mezi největší buňky v lidském těle. Tuk v nich uložený je polotekuté konzistence v podobě triacylglycerolů a esterů cholesterolu. Slouží jako zásobárna energie, kdy umožňuje rychlé uvolňování energie v období nedostatku. Adipocyty jsou i metabolicky, endokrinně a parakrinně velmi aktivní. Produkují látky související s imunitou, vaskulárním systémem a ovlivňují apetit. Mezi dnes hodně diskutovaný patří leptin, protein aktivující centrum sytosti a snižující tak potřebu přijímat potravu. Říká se mu produkt « obézního » genu. Poznatky posledních let prokazují, že hladina leptinu souvisí s BMI (indexu tělesné hmotnosti) nebo s podílem tělesného tuku. U mužů zaujímá v dospělosti obvykle 15-20% tělesné hmotnosti, u žen 20-25%, u obézních ale může tvořit až 50% celkové váhy. U nich právě dochází zcela nepochybně k nahromadění rezervního tuku, jež je hlavní příčinou jejich nadměrné tělesné hmotnosti.

Historie liposukce

Počátkem 20. století máme již první zprávy o odstranění tukové tkáně z určité partie těla pomocí klasického chirurgického řezu, tzv. lipektomie. Po několika neúspěšných pokusech italští gynekologové Arpád a Giorgio Ficherovi odstartovali moderní éru liposukce, odsátí tuku pomocí duté kanyly. Po jeho popularizaci ve Francii plastickým chirurgem Dr. Illouzem dochází postupně k modifikacím různých tvarů kanyl, ke zvyšování množství odsátého tuku, k používání aspiračních stříkaček různého objemu a k zavedení infiltračních roztoků do praxe.

Liposukce dnes

Podstatou liposukce je odstranění tuku z podkoží pod tlakem pomocí elektrické či vodní vakuové pumpy nebo manuálně kalibrovanou injekční stříkačkou různého obsahu. Dutá kanyla, která je zaváděna pomocí několika vpichů do podkoží, tukovou tkáň rozrušuje a podtlak odsává samotný tuk a tukové buňky. Kanyla se vkládá do podkožního tuku malým otvorem nebo řezem v kůži. Otvory není nutné uzavírat stehem, jelikož jsou malé a navíc podporují pooperační odtok krve, což snižuje pooperační modřiny, citlivost a otoky.

Liposukce se dělí na invazivní a neinvazivní. Invazivních liposukcí existuje několik druhů a funguje na podobném principu, kdy se určená oblast napustí roztokem, který vyplní a roztáhne prostor určený k narušení tukových buněk. Konkrétní postupy se pak liší způsobem rozbíjení těchto buněk.

Rozhodně neplatí, že by některá metoda byla nejlepší. Vždy záleží na dostatečných zkušenostech s danou metodou a precizní provedení.

Druhy invazivní liposukce

  • Mechanická liposukce klasická

 Dříve byla prováděna v celkové nebo svodné anestezii, nyní je doplněna dalšími moderními metodami. Chirurgova ruka, která je jediným zdrojem energie, se pohybuje spolu s kanylou dovnitř a ven mechanicky a rozrušuje adipocyty. Rozrušená tuková tkáň se odsává pomocí kovové kanyly malého průměru, která je napojená na přístroj s podtlakem. Po odsátém tuku vznikají tunely, jež způsobí plošné a rovnoměrné ztenčení podkožní tukové vrstvy. V procesu hojení se kůže nad tunely smršťuje a dochází tak k požadované tvarové změně.

  • Metoda tumescentní (TLA)

Mechanická či vibrační liposukce za použití tumescentní anestezie, kdy do podkožní tukové tkáně, která je určena k odsátí, je napuštěna tekutina obsahující místní anestetikum.

  • Ultrazvuková liposukce

 Tato metoda používá speciální kanylu, která produkuje ultrazvukovou energii. Tato energie působí na stěny tukových buněk, mechanicky a termicky narušuje jejich stěny a usnadňuje jejich aspiraci. Tato metoda je efektivní, i když přináší riziko termického poškození tkání.

  • Laserová liposukce (LAS)

 Nová metoda založená na termickém efektu laserového paprsku. Laserový hrot přímo destruuje tuk a iniciuje pozdější fibroprodukci, která vede ke smrštění tkáně. U větších oblastí je laserově rozpuštěná tuková tkáň šetrně odsáta, u malých lokalit se většinou neodsává. Cestou přirozeného metabolismu dojde k jejímu postupnému vstřebání. Přesnost laserových paprsků chrání svalovou a nervovou tkáň a pro pacienta to znamená méně bolesti, rychlejší hojení a malý výskyt podlitin.

Hlavní výhodou této metody je vypnutí tkáně, nevýhodou naopak relativně pomalá procedura, slabá kontrola zahřátí kůže a v neposlední řadě i vysoké pořizovací náklady.

  • Vibrační liposukce (PAL)

U této metody kanyly vibrují vysokou rychlostí a snadněji tím pronikají tukovou tkání. Významně to šetří nejen námahu operatéra, ale i zkracuje dobu výkonu. Tato metoda je proto vhodná zejména na partiích s vyšším obsahem tukových buněk.

  • Vodní liposukce

Tato liposukce se provádí dvoucestnou kanylou. Vnitřní trubice tryská pod tlakem lokální anestetikum s vodou a tuk je odsáván vnější trubicí. Metoda je teoreticky zajímavá, nicméně postrádá přednosti oproti ostatním metodám. Nevýhody jsou bolestivost, doba trvání výkonu a cena odsávacích sond.

Druhy neinvazivní lipolýzy

Neinvazivní lipolýza není liposukce. Je to nechirurgická metoda, kdy dochází k rozrušení tukových buněk a k vyloučení jejich obsahu a obalu z těla fyziologickými procesy, a to krví a lymfou. Metoda je vhodná k formování postavy:

  • elektrolipolýza – metoda sloužící k postupnému rozrušení tukových buněk pomocí elektrického pole
  • karboxyterapie – metoda, kdy jsou pod kůži aplikovány plynové injekce oxidu uhličitého
  • radiofrekvence – metoda, při níž se využívá k redukci tukových tkání radiových vln
  • kavitaci ultrazvukem – principem kavitace je rozbití tukových buněk působením nízkofrekvenčního ultrazvuku. Tuk ve formě triglyceridů je uvolněn do mezibuněčného prostoru a z mezibuněčného prostoru odváděn lymfatickým systémem.
  • kryolipolýzu - moderní způsob destrukce podkožního tuku cíleným ochlazením a poškozením tukových buněk, které způsobí navození přirozeného buněčného procesu apoptózy. Narušená a zničená tuková buňka se poté vyplavuje lymfatickým systémem. Lymfatický systém vyloučí odbouraný tuk a toxiny z těla ven, proto se doporučuje po aplikaci podstoupit lymfodrenáž. V současné době se využívá přímá a nepřímá metoda. K omezení rizika podchlazení vnitřních orgánů je vhodnější nepřímá kryolipolýza, která ještě před zmrazením využívá podtlaku k nasátí tukového polštáře.

Bezpečnostní standardy tumescentní liposukce:

  • provést standartní předoperační vyšetření

  • vypočítat přesnou dávku lokálního anestetika

  • kontrolovat napouštěné množství lokálního anestetika a vést dokumentaci

  • nepřekračovat doporučené dávkování anestetika

  • větší zákroky provádět pouze na pracovištích, které jsou přístrojově a personálně vybaveni ke zvládnutí komplikací

Chyby při podávání lokální anestezie:

  • nesprávně spočítaná dávka a tím vyšší dávka lokálního anestetika může mít za následek výskyt toxických reakcí
  • nesprávně spočítaná dávka a tím nižší dávka lokálního anestetika vede k vyšší bolestivost, k poškození kolagenních vláken a možné nesymetričnosti výkonu
  • nesprávné načasování bikarbonátu, dříve než 30 min, které zvýší pooperační krvácení a toxicitu lokální anestezie
  • přílišná rychlost a nerovnoměrnost aplikace vyvolává u pacienta větší bolest, u operatéra snižuje přehlednost při zákroku
  • doba mezi ukončení anestezie a začátkem operace je nedostatečná a vede k bolestivosti při výkonu, ke zvýšenému krvácení a možné asymetrii – patří mezi nejčastější chyby

 

Komplikace při tumescentní lokální anestezii:

  • vedlejší a toxické účinky lokální anestezie – závažné reakce jsou ojedinělé
  • žádoucí“ vedlejší účinky – lokální anestetika působí antirytmicky, centrálně analgeticky, sedativně
  • centrálně nervové účinky – neklid, euforie, závratě, zmatenost, malátnost, spavost, mravenčení prstů, lehká bolest hlavy. Symptomy není většinou zapotřebí léčit, postačí . Při vyšších koncentracích anestetika v plazmě dochází ke smyslovým poruchám – kovová chuť, nejasné vidění, hučení v uších, pří dalším zvýšení koncentrace kolem 6-9 mikrog/ml k psychotickým symptomům – nevolnost, zvracení a k motorickým poruchám – chvění, třes, svalové záškuby. Léčení: léčba křečí, podání čistého kyslíku, intravenózní intervence.
  • Pokud přesáhne hladina v plazmě 10 mikrog/ml, přiřazují se i kardiovaskulární komplikace jako je např. arytmie, blokády převodního systému, hypotenze, bradykardie. Léčba: dle individuálních symptomů, např. u bradykardie se nasadí atropin nebo adrenalin, u tachykardie aplikujeme antiarytmika apod.
  • alergie na anestetikum jako je lidokain je vzácné, léčení: přerušíme a podáme antihistamika, kalcium, důležité je doplnění oběhu roztoky elektrolytů nebo koloidy, podávání čistého kyslíku
  • methemoglobinémie, vzniká při vyšších dávkách prilokainu jako lokálního anestetika, kdy brzdí v erytrocytech redukci methemoglobinu na hemoglobinu, u lidokainu jako anestetika je tvorba methemoglobinu minimální. Léčení: preventivně vitamín C, jinak intravenózně metylenovou modří
  • nežádoucí účinky adrenalinu, který je součásti tumescentního roztoku, se vyskytují zcela vyjimečně – úzkost, třes, nauzea, bušení srdce, hypertenze, tachykardie
  • Kontraindikace k provedení tumescentní liposukce je onemocnění jater a poruchy srdečního rytmu.

Rizika obecně:

  • tvorba hematomů
  • toxické působení medikamentů
  • přesátí či nedosátí
  • pigmentace kůže v místech incizí
  • anémie
  • hyperhydratace infuzemi
  • hypovolémie ze ztrát tekutin
  • alergická reakce na podání lokálního anestetika
  • infekce v odsáté ploše bývá naprostou vzácností
  • tuková embolie – vzácná
  • trombóza hlubokého žilního systému dolních končetin
  • neuspokojivý výsledek – kůže může zůstat po výkonu povolená a povislá, nesymetrický výsledek operace

Závěr:

Je nutné si uvědomit, že liposukce není metodou hubnutí. Je chirurgickým výkonem, jehož úlohou je odstranění lokální akumulace tuku a změna nežádoucích proporcí těla klienta. I když je lékaři zdokumentováno, že právě liposukce byla spouštěcím mechanismem pro redukci váhy, je víc než potřebné, aby si pacient zákrok pečlivě zvážil a rozhodl se pro adekvátní rozsah výkonu.

Liposukce patří mezi nejčastěji prováděnou estetickou operaci a přes všechny komplikace je tato metoda bezpečná a den ode dne kvalitnější díky vzrůstajícím zkušennostem a dalšímu výzkumu.

 

Literatura:

Michael Entner, Václav Poláček, Lubomír Šmuk – Manuál estetické liposukce

Katarína Landlová – Liposukce bez rizika, časopis Femina

Eva Pavlatová – Neinvazivní a miniinvazivní plastická chirurgie – novinky z praxe

MUDr. Dušan Záruba – Liposukce – ústav estetické medicíny

 

Andrea Řepová

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Archív seminárních prací, Uznané seminární práce 2014. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.