Pojem obezita pochází z latinského obesus (tučný, vykrmený), český název je otylost nebo již zastarale obtloustlost. Dnes tedy obezita je stav, kdy je v těle živočicha uložená energie v podobě tukové tkáně v nadměrném množství. Tento jev se dá pozorovat hlavně u člověka a domácích zvířat (např. vykrmená prasata, psi, apod.). Divoká zvířata obézní nebývají na základě dostatečného pohybu a nepřejídaní se.
Obezita je chronické onemocnění, které je charakterizováno zmnožením tukové tkáně (hypertrofie = buněčný růst, hyperplazie = zvýšení počtu buněk). Mezi příčiny patří zvýšená chuť k jídlu (hlavně na sladké a tučné), nedostatek pohybu, hypofunkce štítné žlázy, nedostatek spánku, deprese.
Tělesný stav člověka nám pomůže určit jednoduchý vzoreček, kde porovnáváme hmotnost a výšku pacienta. Stanovení této hodnoty se nazývá Index tělesné hmotnosti (Body mass index – BMI). BMI vymyslel belgický matematik Adolphe Quetelet. Tělesnou hmotnost (kg) dělíme druhou mocninou výšky postavy (m). Podle výsledku můžeme určit, zda se jedná o podváhu, normální váhu nebo nadváhu. Dále se rozlišují i podkategorie, tedy o jaký stupeň se jedná (př. těžká podvýživa, mírná obezita, ..). Ideální váha je v rozmezí 18,5 – 25.
Příčin obezity je samozřejmě více. Mohou to být jednak genetické predispozice. Kde dítě obézních rodičů má k obezitě větší sklon a předpoklady. Proto je důležité, aby si takový jedinec hlídal svůj jídelníček pečlivěji. Ale mohou to být i faktory zevní. Jeden z hlavních důvodů je nepoměr mezi energií přijatou a vydanou. Jedná se hlavně o nadměrný přísun energie v podobně potravin, a to především těch tučných. A nedostatečný výdej energie (př. sedavé zaměstnání, lenost, doprava autem, ..). Hraniční hodnota energie je 2 000 kcal. Pokud člověk přijímá méně kalorií, hubne. Pokud přijímá více a neprovozuje k tomu žádný sport nebo jinou pohybovou aktivitu (ovšem dostatečně), přibírá na váze.
Další vlivy jsou hormonální. Ty se však uplatňují tak v 1 % případů. Jedná se o hypofunkci štítné žlázy a zvýšenou hladinu hormonů kůry nadledvin (Cushingův syndrom).
I některé léky mohou přispívat ke vzniku obezity a to zvyšováním chuti k jídlu. Jsou to např. některá antidepresiva, neuroleptika, glukokortikoidy apod.
Nesmíme zapomínat na psychogenní faktory a jídelní zvyky. U některých osob může být příjem potravy závislí na emočních stavech (osamělost, deprese, dlouhá chvíle, stres, ..). Nebo mohou obezitu způsobovat špatné stravovací návyky (Př. dříve nebylo jídla přebytek a někdy ani nebylo snadno dostupné jako dnes, proto mají lidé zafixováno vše dojídat). Ale měli bychom se držet rčení, že „tělo není popelnice“ a podle toho se k němu chovat.
Těmito všemi faktory může obezita vzniknout a pokud se nezmění přístup samotného jedince k tomuto problému a nezačne ho řešit, bude se obezita rozvíjet dál a bude s sebou přinášet samozřejmě víc a víc rizik a komplikací.
Jedno z nejvíce nápadných rizik spojených s obezitou je estetika. Vůbec tomu nepomáhá propagace anorektických modelek v dnešní době. Lidé si připadají špatně, což má dopad na jejich psychiku. Ta hraje také svou roli. Obézní lidé si ve společnosti nemusí připadat příjemně a od toho se odvíjí i jejich přijetí společností.
Zdravotní rizika, která s sebou obezita nese, můžeme rozdělit do dvou skupin. A to na život ohrožující onemocnění a život neohrožující.
Mezi rizika, která nejsou fatální pro jedince patří dýchací problémy, kdy podkožní tuk tlačí na plíce a to způsobuje obtíže. Obézní lidé dýchají mělce a při pohybu se lehce zadýchají. S tím souvisejí i poruchy spánku. Někdy dochází i k tzv. spánkové apnoe (krátká zástava dechu). Kožní problémy souvisejí s větším pocením obézních lidí. Poté se vytváří potničky nebo ekzémy. Napínající se kůže také praská a objevují se tzv. strie. Neplodnost u ženy může způsobit anovulaci, tedy neuvolnění vajíčka z vaječníku. U mužů způsobuje obezita poruchy erekce. Dále to jsou problémy s držením těla, klouby a svaly, onemocnění trávicího traktu nebo deprese.
Jiné onemocnění, která mohou pacienta závažně poškodit nebo ohrozit na životě, jsou jednak kardiovaskulární choroby, kam spadá ischemická choroba srdeční, která může skončit jako infarkt myokardu nebo mozková mrtvice. Diabete mellitus 2. typu, což je metabolická porucha, kdy dochází k nadměrnému přísunu glukózy a organismus už není schopen jí zpracovávat. Příčina je relativní nebo později absolutní nedostatek inzulinu. Následujícími komplikacemi jsou srdečně cévní onemocnění, onemocnění ledvin nebo slepota. 80-90 % pacientů s cukrovkou je obézních. Obezita s sebou samozřejmě přináší i zvýšené riziko pro vznik rakoviny. Jedná se hlavně o rakovinu tlustého střeva, prsu, ledvin, prostaty.
K životu samozřejmě neodlučně patří i pohyb. Bohužel v dnešní době už to tolik neplatí. Lidé nejsou nuceni si potravu obstarávat v přírodě, příp. o ní bojovat. Každý si v klidu dojde do supermarketu, kde je všeho přebytek. Všude si dojede autem a večer si sedne na pohovku k televizi. Což samozřejmě je špatně.
Pohyb je svalová činnost, která je zajištěna pohybovým aparátem člověka (zvířete). Je to přirozený pohyb a udržuje organismus v dobrém zdravotním stavu a fyzické kondici. Ovšem neprovozuje-li člověk žádnou aktivitu, je postupně svalová tkáň nahrazována tkání tukovou a tím se opět dostáváme k obezitě.
Nějakou pohybovou aktivitu by měl člověk provozovat každý den. Ať se jedná o prostou chůzi, např. dojít do práce, na nákup nebo se jít jen projít do parku apod. Nebo navštívit nějaké sportovní centrum. Takové podniky nabízejí celou škálu cvičení. Může se jednat o aerobní cvičení. Kdy se cvičí v lehce zvýšené tepové frekvenci za přísunu kyslíku ke svalům po delší dobu. Toto cvičení má efekt, který se využívá při hubnutí. Jedná se o využití kyslíku k přeměně glukózy a tuků k produkci ATP (adenosintrifosfát). Nejprve se tedy využívá glykogen, ale po delší době cvičení začne tělo využívat tukové zásoby a začne „spalovat“. Pravidelné cvičení přináší i mnoho pozitiv, a to hlavně zdravotních. Sníží se riziko onemocnění srdce, sníží se celková hladinu cholesterolu, krevní tlak a již zmíněný tuk v těle. Aerobní cvičení lze provozovat v mnoha podobách. Každý si může vybrat, co mu nejlépe vyhovuje a co ho baví. Ať už to je aerobic, vytrvalostní běh, cyklistika nebo plávání.
Dalším typem cvičení je posilování. Zde nám jde především o nabrání svalové hmoty. Můžeme rozlišit, zda chceme nabírat na síle nebo na objemu. Podle toho samozřejmě přizpůsobíme tréninky. Posilování na sílu jsou kratší, ale o to intenzivnější tréninky. Zvedáme (85 – 90 %) maximum váhy s nižším počtem opakování. Naopak jde nám především o objem, zvedáme nižší (70 – 80 %) váhu, ale přidáme více opakování. Jako postup můžeme taky použít tzv. pyramidu, kdy postupně zvyšujeme váhu.
Ještě bych ráda zmínila jeden typ cvičení, a to zdravotní cvičení. To je obvykle vyhledáváno lidmi už s nějakými potížemi, např. bolesti zad, kloubů, poruchy koordinace pohybů, nadváha. Ale je samozřejmě doporučováno jako prevence, např. pro lidi se sedavým zaměstnáním. Jedná se kombinaci posilovacích, protahovacích a uvolňovacích cviků, kdy je cílem zpevnění ochablých svalů, nácvik správného dýchání, zlepšení pohyblivosti a správné držení těla.
Držíme se samozřejmě rčení „ve zdravým těle, zdravý duch“. Ale všeho s mírou. Přehnané cvičení je také špatně a také vede ke spoustě zdravotních problémům.
Na závěr bych si dovolila uvést příklad, jak by se správně mělo přistupovat k hubnutí. Pokud chce totiž člověk opravdu se svojí nadváhou něco dělat, musí změnit svůj životní styl. A to se týká jednak tedy jídelníčku. Zde platí hlavní zásady nepřejídat se a jíst zdravě. I na základě vlastní zkušenosti bych doporučila jíst 5x denně, ale malé porce. Tělo bychom vlastně neměli nechat úplně vyhladovět, protože nejen, že jakmile se pak dostaneme k jídlu, tak sníme úplně všechno, ale tělo si zvykne na to, že jídlo dostává po dlouhé době a tak to začne ukládat do tuků „na horší časy“. Ovšem dostane-li každý dvě až tři hodiny nějakou potravu, tak nebude nuceno dělat si zásoby.
Na druhou stranu slyšela jsem i o teorii, že by se mělo jíst 3x denně pořádně (snídaně, oběd, večeře). Tahle teorie je založena na faktu, že dříve lidé také neměli jídlo k dispozici každé dvě hodiny. A když už si nějaké obstarali, tak se najedli do sytosti. Snaží se dosáhnout toho, aby inzulin v krvi pořád nekolísal, ale pokaždé se z krve úplně odboural a tím se nezvyšovala jeho stálá hladina v krvi. Ale tenhle způsob jsem nezkoušela, tudíž k tomu nemůžu vyjádřit vlastní názor.
Dále bych chtěla zmínit teď asi novější „trik“ na hubnutí. A to hubnutí ve spánku. Bylo zjištěno, že tělo může spalovat i ve spánku. Ale to je samozřejmě dáno za určitých podmínek. Jedná se o to, že tak hodinu po usnutí, tělo začne produkovat růstový hormon, který má za úkol regeneraci i budování svalů. A k tomu je zapotřebí energie, kterou nebere jinde než v tukových zásobách těla. Aby ale tento mechanismus začal pracovat, je důležité tak 2-3 hodiny před spaním nejíst. Nebo lépe řečeno nejíst sacharidy. Jakmile totiž máme v krvi během spánku inzulin, blokuje se nám uvolnění jehož „zázračného“ růstového hormonu.
Vrátíme-li se ale k hubnutí. K jídelníčku bych tedy ještě dodala, že mimo pravidelné jídlo bychom měli ještě zauvažovat nad složením jídla. Strava by ale měla být pestrá. Každý den bychom měli tělu obstarat 30 % bílkovin, 40 % sacharidů a 30 % tuků.
Omezit bychom samozřejmě měli sladká a tučná jídla. Ale tuky bychom neměli vyřazovat úplně. Nejenom, že jsou nezbytné pro rozpuštění některých vitamínů (vitamíny v tucích rozpustné), ale jsou i zdrojem mastných kyselin pro tělo. Lépe je ale používat rostlinné tuky než živočišné. Jako zdroj proteinů jsou dobré masné a mléčné výrobky. Masem myslíme maso a ne uzeniny. Těm se raději vyhněte. Výborné jsou také ryby jako zdroj omega – 3 mastných kyselin. U mléčných výrobků si musíme dát pozor a nebrat ty tučné, raději zakysané mléčné výrobky, tvarohy netučné tvrdé sýry.
Ještě jako doplnění k jídelníčku bych zmínila pár rad, a to, že pokud nás hlad zastihne dříve jak po 2 hodinách, tak nemá vůbec cenu se trápit a hladovět. To naopak povede k negativnímu efektu a takto nastavené stravování dlouho nevydržíme. Nejlepší je se prostě dojíst zeleninou.
Když se tedy rozhodneme zhubnout a nasadíme správný jídelníček, je velmi vhodné nasadit i správný režim co se týče cvičení. Samozřejmě vše se odvíjí od počátečního stavu – jak těžkou obezitou trpíme. Je jasné, že čím těžší stupeň obezity a člověk, který není zvyklý provozovat nějakou pohybovou aktivitu, tak tím spíš začínáme od menších dávek pohybu. U extrémních případů můžeme začít jen tím, že do denního programu zařadíme procházku. Tu budeme postupně prodlužovat až se z chůze stane lehký běh. Postupujeme samozřejmě dál až se dostaneme třeba do tělocvičny.
Začíná se od lehkých dávek, aby se tělo nezatížilo příliš, protože přece jenom to je pro něj taky nové. Nesmíme ale zapomenout dávky zvyšovat, abychom docílili nějakých výsledků. Ohledně kondiční přípravy (ale i samozřejmě ohledně správného stravovaní) je vždy lepší se zajít poradit za zkušenějšími a specializovanými odborníky.
Touto seminární prací jsem se vám snažila přiblížit základní informace a problémy co se týká obezity, cvičení a bojem s obezitou. Toto téma je v posledních letech velmi rozšířené a diskutované. Všude se objevují nové a nové diety, nové a nové přípravky na hubnutí apod. Takže abych to shrnula, zhubnout se dá jen vlastním sebezapřením a silnou vůlí. Nevěřte nějakým „zázračným“ pilulkám nebo bobulím. Kdyby to opravdu fungovalo, nebyli by všichni lidé hubení a šťastní?
Durasová Nikola