1. Pro začátek, trochu teorie, ale i historie
Červená řepa patří, po košťálových zeleninách, k druhé nejvýznamnější, a u nás i nejrozšířenější skupině zelenin. Pěstuje se zejména v řepařské a bramborářské oblasti. Daří se jí na hlinitých, středně těžkých půdách, ale dá se dobře pěstovat i v půdách písčitých a hlinitopísčitých. Nevhodné jsou půdy štěrkovité nebo naopak, půdy zamokřené. Červená řepa je dvouletá, cizosprašná rostlina, její konzumní částí je ztlustlý kořen kulovitého až válcovitého tvaru, ale po patřičné úpravě se dají zužitkovat také mladé listy.
Na své zahrádce si červenou řepu můžete vypěstovat sami. Není náročná na pěstování, je však potřeba dbát určitých zásad. Jelikož ze všech u nás pěstovaných zelenin nejvíce kumuluje nitráty, je potřeba omezit hnojení dusíkatými hnojivy, nemělo by se přehánět ani s fosforem. Seje se od poloviny dubna do konce června do řádků o vzdálenosti 30 až 40 centimetrů, a po okopání by jednotlivé rostlinky měly zůstat ve vzdálenosti kolem 10 cm od sebe. Jak je vidět, pro pěstování na balkóně se nehodí, zato na zahrádce u chalupy je ideální plodinou. Dá se říci, že se „obslouží sama“, díky kořenovému systému si odebere vodu z půdy a tudíž, pokud není přehnaně suché léto, vydrží bez zálivky i po dobu vaší nepřítomnosti. Nutno podotknout, že z důvodu svého ne příliš atraktivního vzhledu se nestane předmětem nájezdu zlodějů. Jak již bylo zmíněno, potřebuje vyjednotit a při růstu pak párkrát okopat, protože je citlivá na půdní škraloup.
Z historických pramenů víme, že planě rostoucí červenou řepu znali již před zhruba 4000 lety v Persii. Kořen sloužil výhradně k léčebným účelům, proti bolestem hlavy a zubů. K jídlu se používaly především listy. Planě rostoucí červená řepa se rozšířila na celé severní pobřeží Středozemního moře , kde se s ní můžeme setkat dodnes. Rozšířila se i do Malé Asie, Iránu, Číny a Indie. Do Evropy se dostala v 17. Století. Pro Slovany byla červená řepa jednou ze základních potravin. Údajně byla předchůdcem brambor a pokrmem prostého lidu, jak psal ve svých knihách i J.A.Komenský. Kořen z červené řepy se podával k pečeným masům, s omáčkami a saláty.
2. Výhody červené řepy
Jednou z výhod je možnost dlouhodobého uskladnění, i když nejvíce látek potřebných pro náš organismus, obsahují mladé bulvy a jejich listy. Nevhodným skladováním bulev se v nich mohou objevit fytotoxické látky, a ty jsou termostabilní, tudíž je nelze vytěsnit ani tepelnou úpravou. Při vyšším obsahu mohou tyto látky vyvolat dermatidy, tedy alergie a další poškození. Proto je nutné před zpracováním vyloučit poškozenou bulvu i její zdánlivě zdravé části z konzumace
3. Proč si červenou řepu dopřát
Červená řepa, nejlépe čerstvá, je především bohatá na antioxidanty. Je všestranné použitelnou zeleninou, obsahuje množství kyseliny listové, málokdo ví, že jí má více než většina ostatních druhů zeleniny. Červená řepa je nízkokalorická a je spolehlivým zdrojem prospěšné vlákniny, draslíku a také malého množství bílkovin. Dají využít jak bulvy, tak zelená nať z mladých listů. Ta je zdrojem vápníku, železa a vitamínu C. Mohou se uvařit podobně jako špenát , nebo je můžeme přidat do salátů. Údajně mají listy protirakovinné účinky, což ale ještě není plně prokázáno. Podle posledních informací a výzkumů již ověřených, redukují výskyt rakoviny tlustého střeva až o 30%. Vláknina z červené řepy, ta je především o bulvách, snižuje hladinu cholesterolu a hladinu tuků v krvi. Ještě k obsahu cukrů v červené řepě. Je sladká, sladší než jiné druhy zeleniny. Uvědomme si, že právě z červené řepy byla v 19. století vyšlechtěna cukrová řepa. Výhodou červené řepy, oproti cukrové je, že nezvyšuje hodnoty krevního cukru, i přes vysoký podíl sacharidů tvoří 80 až 90 % voda. Červená řepa má mírně projímavé účinky, doporučuje se proto její šťáva, syrová nebo vařená, při chronické zácpě. Má blahodárný vliv i pro zpevnění stěn krevních kapilár a na obnovování jejich pružnosti. Bioaktivní látky, zvláště již zmíněný betain, stimuluje činnost jater. Acetylcholin je důležitý pro vedení nervových impulsů ke tkáním a orgánům.
Nevýhodou je, že některým lidem zbarvuje moč a stolici dorůžova až dočervena, je to neškodné, ale člověka to může vyděsit. Stává se to těm konzumentům, jimž ve střevech chybí bakterie, které za normálních okolností rozkládají betalainy, sytě červené barvivo, obsažené v červené řepě. Za den nebo dva se vše vrátí k původní barvě.
Kdy se výslovně nedoporučuje červenou řepu používat, je u lidí, kteří mají problémy s ledvinami, konkrétně u těch, kteří trpí ledvinovými kameny a dnou. Je tím, že obsahuje purinové látky, zhruba 150 gramů/ kg a kyselinu šťavelovou, 1,73 gramů/ kg.
4. Nejen zdravá, ale i chutná – pokud ji dobře připravíme
Radíme vařit červenou řepu neloupanou, doporučujeme přidat do vody trochu octa nebo citrónové šťávy, aby si řepa udržela barvu. Doporučuje se také péct bulvy v troubě při teplotě 180 stupňů Celsia, před pečením je dobré zabalit je do alobalu. Pokud řepu před úpravou drhneme kartáčkem, dejme pozor, ať neporušíme slupku. Nechme na bulvě nejméně 3cm naťě a neodřezávejme kořínek. Pokud totiž červenou před vařením nakrájíme, vyteče z ní všechna sytě červená šťáva a dužina se změní v mdle hnědou. Tepelná úprava trvá 30 minut až 2 hodiny, v závislosti na velikosti bulvy.
Několik vyzkoušených receptů
-Po upečení červené řepy ji oloupeme a nakrájíme na plátky. Zakapeme olivovým olejem. Plátky servírujeme potřené bílým jogurtem, do něhož jsme namíchali nastrouhaný křen.
-Přidejme upečenou a vychladlou červenou řepu do zeleného salátu k upraženým vlašským ořechům a rozdrobenému sýru FETA. Dodáme trochu zálivky z červeného vinného octa. Vznikne snadný, chutný salát.
-Chceme-li připravit rychlou pomazánku na chlebíčky slijeme šťávu z konzervy červené řepy a rozmixujeme kousky s bílým jogurtem a nasekanou petrželkou nebo pažitkou. Šťávou neposilníme a chlebíčky pohostíme sebe a nenadálou návštěvu.
-Salát z červené řepy: vezmeme 4 větší řepy, 1 šálek šťávy z kysaného zelí, 3 lžíce jemně nastrouhaného křenu, špetku fenyklu a špetku soli. Řepu omyjeme a uvaříme s fenyklem v osolené vodě doměkka. Po uvaření oloupeme a nastrouháme na hrubším struhadle, vmícháme jemně nastrouhaný křen a pokrájené kysané zelí.
-Středomořská sekaná – recept pracnější, neméně chutný: Vezmeme 500 gramů mletého hovězího masa, 2/3 šálku ovesných vloček. Nadrobno nakrájíme jednu malou cibuli, jednu malou, asi 100 gramovou cuketu, kterou nastrouháme, vymačkáme a přidáme do vznikající směsi. Jednu malou /asi 120 gramů/ červenou řepu tentokrát nevaříme, oloupeme a nastrouháme. Vše promícháme. Přidáme jedno vejce a dvě lžičky kmínu. Nešetříme ani dalšími přísadami. Těmi jsou ¼ šálku nadrobno nakrájené čerstvé máty, 1/3 šálku čerstvé petrželky a ¼ šálku omáčky barbecue. Nakonec přiostříme polovinou lžičky pepře.
Vytvoříme 6 porcí, příprava trvá zhruba 25 minut a tepelná úprava 50 minut. Jak postupujeme. Troubu předehřejeme na 180 stupňů Celsia. Pečící formu 25×10 cm vyložíme papírem na pečení. Prohněteme ingredience, aby se dobře spojily a hotovou hmotu vtlačíme do připravené formy, povrch uhladíme. Pečeme 40 až 50 minut, až je sekaná dobře propečená necháme 10 minut chladnout ve formě. Potom slijeme nadbytečnou tekutinu, vyklopíme sekanou na prkénko a krájíme na plátky. Podáváme se zeleným salátem s octovou zálivkou nebo s hráškem a mrkví, vařenými v páře. Dobrou chuť.
Průměrná výživná hodnota 1 porce: 768 kJ /183 kcal/, 19 gramů bílkovin, 11 gramů sacharidů, 3 gramy vlákniny, 7 gramů tuků, /z toho 3 gramy nasycených/, 135 gramů sodíku.
5. Pro toho, kdo se chce dovědět ještě něco více
Jaké složení má červená řepa se podařilo pomocí moderních přístrojů naměřit velice přesně. A tak nesmíme zapomenout ani na celulózu. Je pro člověka nestravitelná, ale čistí organismus, červená řepa obsahuje rovněž lignit a poměrně velké množství pektinů. Pektin podporuje vylučování cholesterolu, olova a radioaktivních látek z organismu. Díky vysokému obsahu draslíku a hořčíku je vhodná i při nemocech srdce a krevního oběhu – upravuje srdeční činnost, udržuje normální krevní tlak a zlepšuje činnost nervové soustavy. Pro svůj vysoký obsah mědi je prospěšná i pro krvetvorbu. Rovněž pročišťuje organismus, jak už ostatně věděli i naši předkové./x / Bílkoviny jsou přítomny ve formě důležitých aminokyselin. Jedná se zejména o izoleucin, leucin, lyzin, valin. .Z minerálních látek převažují zásadité prvky, tato zelenina obsahuje vyšší množství hořčíku, zinku, ze stopových prvků je přítomen zejména selen a měď. Z vitamínů pak vitamín C, jak už bylo zmíněno, ale rovněž vitamíny skupiny B, vitamín E je obsažen v menším množství.
Kromě betainu a izobetainu je v červené řepě přítomen i žlutý vulgaxantin. V 1 kg červené řepy najdeme v průměru: 15,7 gramů bílkovin, 1 gram tuků, 95,4 ta gramů sacharidů, 25,3 gramů nerozpustné vlákniny, 2663,3 mg draslíku, 296,2 mg vápníku, vitamínu B1 je v 1 kg červené řepy 0,28 mg, vitamín C je obsažen 106,81 mg, vitamín E 0,3 mg. Beta karotenu bylo naměřeno 0,11 mg.
Kromě pojídání a popíjení dobrot z červené řepy, která má blahodárně účinky při prevenci chorob, lze červenou řepu použít také jako přírodní barvivo k dobarvování potravin, ovocných sirupů, šťáv, kompotů a džemů. Betaninová červeň, jak je barvivo nazýváno, se hodí též k obarvování textilií /i o této vymoženosti červené řepy věděli naši předkové/. Ale to už by byl námět pro jiný příspěvek.
x/ Na čistění krve a k prokrvení je odjakživa pily šťávy z červené řepy. Obsahovaly šťávu z jedné velké syrové červené řepy, druhou polovinu objemu tvořila šťáva z petržele, celeru, mrkve. Nápoj se označoval jak „bylinná krev“ a dokázal prý zvednout z lůžka i nemocného, u něhož jiné léčebné postupy nezabíraly.
Ivana Přibylová