Nejprve si musíme uvědomit, co vlastně lymfedém je. Je to nebolestivý, bledý otok , zprvu měkký, posléze tuhý až fibrózní.Typická je zvětšená končetina, suchá kůže, postupně nabývá vzhledu pomerančové kůry, přirozené kožní záhyby se vyrovnávají, vytvářejí se kožní převisy až na poslední stádium, kde se přirovnává ke sloní noze. Rozlišujeme dva typy lymfedému, primární – dáno přírodou od narození, druhý je sekundární, získaný po nějakém zánětu či úrazu.
Při lymfedému se hromadí proteiny a tkáňový mok v prostoru ve tkáních. V současné době léčíme lymfedém trojím způsobem – konzervativně, chirurgicky a medikamentózně. Nejčastěji se využívá léčba konzervativní, kam patří přístrojová a manuální lymfodrenáž. Hlavní terapeutický účinek přináší lymfodrenáž manuální, která je základem „komplexní fyzikální drenážní terapie“ a je využívaná v celém světě. Aby léčba lymfedému byla co možná nejefektivnější doplňujeme manuální lymfordrenáž lymfodrenáží přístrojovou, která oproti té ruční odvádí z končetiny méně proteinů. Díky přístrojové terapii dojde ke zmenšení objemu meziprostorové tekutiny, která kapilárním systémem dojde do krve a následně se přes ledviny vyloučí močí.
Nyní rozeznáváme tři typy přístrojů, které pracují na různých principech:
- Stlačení končetiny pomocí rtuti
- Střídání přetlaku a vakua
- Komprese končetiny vzduchem
Nejvíce se uplatňují přístroje pracující na principu komprese končetiny vzduchem. Přístroje, které jsou vyráběny, se skládají ze dvou hlavních častí, je to přístroj samotný a návleky na horní a dolní končetiny. Každý návlek má ve svých stěnách umístěny vzduchové polštáře, které jsou vyrobeny ze speciální elastické gumy a základní přístroj, který pracuje pomocí pump, do nich vhání vzduch. Návleky jsou před aplikací rozevřené a po vložení končetiny se uzavřou pomocí stahovacího zipu nebo přeložením okrajů přes sebe a následně suchým zipem. U stahovacího zipu je ovšem nevýhoda, že v místě stažení vznikají mrtvé prostory, kde ke kompresi nedochází. Návlek se suchým zipem lépe přilne a přináší pacientům větší pohodlí. Návleky jsou od prstů k ramenu nebo po třísla, někdy bývají ve formě dlouhých kalhot a dosahují až do pasu, čímž je zajištěna komprese po celé délce končetiny. Vzduchové komory se mohou plnit kterýkoliv směrem – ať již od prstů k centru nebo opačně a je možné zapojení libovolných vaků.
Původní návleky byly vyráběny jako jednokomorový systém. Postupem času se komory přidávaly a dnes se jednokomorový návlek využívá jen minimálně a to převážně v zahraničí jako prevence žilní trombózy.
Dnešní přístroje dovolí nastavení jednotlivých parametrů (např. tlak komprese, délka komprese, doba výfuku, ..), tak aby každý pacient měl zcela individuální přístup, který přesně vystihne, co potřebuje. Zvolené parametry se pak mohou uložit do paměti přístroje. Ty nejmodernější přístroje mají možnost vkládání čipových karet, kdy jedna karta rovná se jeden individuální program daného pacienta, což práci značně usnadní.
Za správnou aplikaci je považována komprese tlakem 30 až 40 mm Hg trvající jednu hodinu. Komprese by neměla přesahovat 40 mm Hg. Neplatí zde pravidlo, že čím vyšší tlak, tím rychlejší odstranění edému. Tlak od 70 mm Hg může při dlouhodobé aplikaci poškozovat cévy a pro pacienta je nepříjemný.
Větší opatrnosti se musí dbát u pacientů s aterosklerózou čí diabetem. Tlak manžety nesmí být velký, aby nedošlo k ischémii. Tudíž by se neměl překročit tlak 30mm Hg a doba komprese by měla trvat maximálně 3 sekundy.
Lymfodrenážní přístroj by pak vůbec neměl být využíván při otocích ledvinného, jaterního a srdečního původu, u akutních zánětlivých onemocnění kůže, žil, případně při akutní trombóze hlubokých žil.
Naopak v běžném životě se dá využít při pocitu těžkých nohou u dlouho stojících či chodících a sportujících osob.
Použitá literatura:
LYMFEDÉM – komplexní fyzioterapie, lymfodrenáže a doplňující léčebná péče, Karel Benda – vedoucí autorského kolektivu
Michaela Frutosová , 1.BNT- kombi