Vláknina je pojem označující směs nestravitelných sacharidů rostlinného původu.
Má velký význam pro správnou funkci gastrointestinálního traktu – předchází zácpě a rakovině tlustého střeva. Pomáhá diabetikům jelikož snižuje vstřebávání jednoduchých cukrů. Má vliv na zlepšení aterosklerózy, protože snižuje krevní hladinu tuků a cholesterolu. Působí jako prevence zubního kazu a paradontózy.
Doporučený denní příjem je minimálně 30 gramů u dospělého člověka. U dětí od dvou let se řídí pravidlem „věk + 5 g“. Velká část populace má nedostatečný příjem vlákniny, v důsledku konzumace velkého množství průmyslově zpracovaných potravin potravin.
V potravinách je vláknina obsažena v různém množství:
pšeničná mouka 4%
pšeničné klíčky 18%
pšeničné otruby 45%
lněná semínko 38%
fazole 15%
rybíz 6%
maliny 5%
Nejobvyklejší dělení je podle její rozpustnosti ve vodě při definovaném pH. Rozlišujeme tedy vlákninu rozpustnou a nerozpustnou.
Rozpustná vláknina
Patří sem pektin, rezistentní škroby, inulin, rostlinné slizy a gumy.
Jejím zdrojem jsou luštěniny, obilniny, len, brambory, psyllium, jablka…
Po kontaktu s vodou ihned bobtná a mnohonásobně zvětší svůj objem, důležitý je tedy dostatečný příjem tekutin. V trávicím traktu fermentuje, může být tedy zdrojem energie (8 kJ/g). Živí mikrobiální flóru, působí tedy jako prebiotikum. Omezuje vstřebávání některých látek, například sacharidů a tuků. Pokud se uměle navýší příjem o čistou vlákninu, může dojít k nedostatku vápníku, hořčíku, železa a zinku.
Nerozpustná vláknina
Řadíme sem celulózu, hemicelulózu, lignin.
Nalezneme ji v obilných slupkách, lnu, houbách, zelenině, semenech, ořeších…
Není zdrojem energie, protože v trávicím traktu nefermentuje.
Zvětšuje svůj objem absorpcí velkého množství vody. Zpomaluje vyprazdňování žaludku, to vyvolává pocit sytosti a pomáhá předcházet vzniku obezity.
Zkracuje dobu průchodu tráveniny střevy, čímž urychlí vyloučení toxických látek z těla. V tlustém střevě její objem naředí odpadní látky vzniklé trávením, čímž zde pomáhá předcházet vzniku karcinomu.
Paradontóza
Paradontóza, správně paradontitis, je zánětlivé onemocnění závěsného aparátu zubu. Patří sem dáseň, zubní cement, ozubice, kostěné lůžko a dásňový žlábek.
Bakterie v zubním plaku produkují kyseliny, které kromě zubního kazu způsobují zánět dásní. V prostoru mezi zubem a dásní narušují závěsný aparát a vznikají tak pravé parodontální choboty. Zde obsažený zubní plak, pokud není včas vyčištěn, mineralizuje a stává se z něj zubní kámen. Na tom se pak usazují další bakterie a zánět se tak dostává stále do větší hloubky. Postupně dochází ke vstřebávání kosti, ústupu dásně a odhalování krčků nebo i kořenů zubů.
Projevuje se otokem dásní, které později začnou krvácet, odhalují se krčky, které jsou citlivé, zuby se uvolňují, vyklají a nakonec vypadnou. Mezi další příznaky patří zápach z úst způsobený přítomností hnisu, bolest, mezery mezi zuby.
Infekce oslabuje imunitní systém a může napadnou i srdce, plíce nebo ledviny.
Vliv vlákniny na paradontózu
Potraviny obsahující velké množství nerozpustné vlákniny jsou tuhé, což vyžaduje intenzivní kousání. Dochází ke zvýšené tvorbě slin, odstraňování zubního plaku, masáži dásní a posilování zubního aparátu. To pomáhá předcházet paradontóze a zubnímu kazu. Dalším kladem je i to, že potrava bohatá na vlákninu zpravidla neobsahuje tolik jednoduchých sacharidů, které slouží jako potrava pro bakterie.
Zdravým stravováním tedy lze zabránit nejednomu zdravotnímu problému.
Lucie Holubičková