Úvod
Obezita se v jednadvacátém století stává stále větším problémem celosvětové populace, zejména pak její vyspělejší a bohatší části. Mnoho studií již prokázalo jednoznačnou korelaci mezi různými stupni obezity a mnohými onemocněními. Jako příklad lze jmenovat arteriální hypertenze, choroby srdce, zvýšená hladina cholesterolu, diabetes mellitus II.typu, osteoartróza, ale právě také mnohé kožní problémy, mezi něž patří i akné.
Klasifikace obézních pacientů
V současné době se uplatňuje nejčastěji dělení pacientů na základě tzv. BMI – Body Mass Indexu neboli indexu tělesné hmotnosti. Ten umožňuje na základě vzorce BMI = [hmotnost (v kg)] / [druhá mocnina výšky (v m)] stanovit, zda pacient patří do kategorie nadváhy (BMI 25 až 30), mírné obezity (BMI 30 až 35), střední obezity (BMI 35 až 40) či morbidní obezity (BMI větší než 40).
Charakteristika akné
Acne vulgaris, neboli jen běžně nazývané akné, je jedno z nejběžnějších onemocnění kůže, které se manifestuje především v pubertálním věku, kdy jím trpí až 90 % mladistvých. Akné postihuje chronicky mazové žlázy a vlasové folikuly. Chronický zánět je způsoben ucpáním vývodu sebaceózního folikulu a je následován tvorbou lézí nezánětlivých (mezi které patří komedony a mikrokomedony) a zánětlivých (mezi které řadíme různé druhy papul, pustul a cyst). Jedná se o reakci na cizorodý materiál folikulu. Akné provází zvýšená tvorba mazu, retence rohoviny ve vývodech folikulů a kolonizace Propionibacterium acnes, jež je anaerobní bakterií.
Udává se, že vrchol onemocnění nastává u dívek ve věku mezi 16. a 17. rokem, u chlapců pak mezi 18. a 19. rokem. Projevy nemoci jsou různě závažné, často jen méně výrazné. Většinou dochází k vymizení akné do 25. roku života. Jen u zhruba 5 % žen a 1 % mužů se onemocnění projevuje i v pozdějším věku. Projevy onemocnění, jako jsou komedony a jiné, nacházíme nejčastěji na obličeji, horní polovině zad a horní části trupu.
Důvodů, proč se tvoří akné, je mnoho. Mezi nejvýznamnější patří hormonální vlivy, kdy v pubertě dochází ke zvýšené tvorbě androgenů, jež jsou následně ovlivňovány 5 alfa reduktázou zodpovědnou za konverzi testosteronu na dihydrotestosteron. Ten má pak negativní vliv na pokožku bohatou na vlasové folikuly. Vědci se rovněž domnívají, že akné je multifaktoriálně geneticky podmíněno. Roli hrají i výše zmíněné bakterie Propionibacterium acnes a Propionibacterium granulosum, které se množí ve vývodech folikulů mazových žláz a ovlivňují dané prostředí produkcí biologicky aktivních látek. Akné je zhoršováno i zvýšenou produkcí rohovějících buněk a sníženou schopností jejich odstraňování z horní části vývodných kanálků. Negativně ovlivňuje akné i podráždění kůže či používání některých druhů léků.
Korelace mezi akné a obezitou
Mnohé studie z posledních let ukazují na fakt, že významným faktorem pro tvorbu akné je inzulinová rezistence, která značí, že tělo není schopno s inzulinem nakládat efektivně a způsobuje zvýšení glykémie, ale i zvýšení hodnot tuků v krvi. Tento stav je spojen nejen se zvýšeným rizikem srdečních chorob či diabetu II.typu, ale právě i obezitou a stravováním se potravinami s vysokým glykemickým indexem.
Mezi potraviny tolik spojované s obezitou a vysokým glykemickým indexem patří například smažené hranolky, chipsy, pizza, světlé pečivo, pivo atp. Všechny vyjmenované potraviny se velmi blíží hodnotě 100, jež vyjadřuje glykemický index čisté glukózy. Jedná se tedy o typické potraviny, které typicky mnoho obézních konzumuje.
Samozřejmě, že nelze tvrdit, že každý obézní pacient trpí akné, avšak studie naznačují zvýšené riziko tohoto stavu – obzvláště v kombinaci s rizikovou skupinou mladistvých.
Léčba akné
Obecně platí, že s léčbou je třeba začít ihned v okamžiku, kdy se vyskytnou první projevy. V případě pozdního začátku terapie hrozí rozvoj závažnějších forem a tak následné jizvení pokožky. Je třeba brát v úvahu dobu trvání onemocnění, její míru, způsob hojení atd. Většinou se užívá nejprve jeden přípravek a po adaptaci a dobré snášenlivosti se postupně přidávají další Je nutné zdůraznit, že první výsledky léčby nastávají až po jednom měsíci či později. Léčba je dlouhodobá a to především s nutnou spoluprací pacienta. Ze začátku léčby může navíc dojít ještě ke zhoršení stavu.
Současná medicína nabízí několik možností terapie.
První skupinu tvoří LOKÁLNÍ LÉČBA, do níž řadíme více skupin látek. Jednak jsou to retinoidy, které snižují buněčnou přilnavost a ruší retenční hyperkeratózu; rovněž stimulují mitotickou aktivitu keratinocytů, což má za následek otevření komedonů a ty se následně uvolňují. Dále do této skupiny patří benzoylperoxid, který účinně působí antimikrobiálně a keratolyticky. K redukci propionibakterií slouží lokální antibiotika. Rovněž se úžívá kyselina azelainová s komedolytickým, antibakteriálním a protizánětlivým účinkem.
Druhou skupinu tvoří takzvaná CELKOVÁ LÉČBA. Sem řadíme celková antibiotika – tetracykliny a erytromycin, jež se ale nesmí užívat při solární expozici. Dále nejúčinnější celkový přípravek isotretinoin, či antiandrogeny a jiné druhy hormonální léčby.
Vždy je nutné každý případ posuzovat individuálně a podle toho volit vhodný druh léčby. Nesmíme zapomínat na možné nežádoucí účinky jako jsou rezistence na antibiotika po určité době užívání, projevy hypervitaminózy A u isotretinoinu či rostoucí riziko tromboembolizmu u hormonální léčby.
Mezi DALŠÍ POSTUPY V LÉČBĚ patří samozřejmě úprava celkového jídelníčku. Pacienti musí co nejvíce omezit přísun potravin s vysokým glykemickým indexem. Dále zřejmě platí i doporučení o konzumaci nekořeněných jídel, snížení konzumace kravského mléka atd. Rovněž je vhodné pravidelně (nejlépe dvakrát až třikrát denně) omývat pokožku antimikrobiálním mýdlem. Pacienti se mají rovněž vyvarovat škrábání a mechanickému kontaktu se postiženými místy.
Další kožní problémy u obézních pacientů
Mezi časté stavy kůže u obézních pacientů řadíme dále suchou pokožku z důvodu snazšího pronikání vody skrz pokožku se zmnoženou tukovou vrstvou. Obézní pacienti trpí zhoršenou funkci regenerace kůže. Velmi běžná je i zvýšená produkce kožního mazu. Dále se u obézních pacientů často tvoří striae distensae, celulita, lymfedémy a mnohé další projevy, na které se však již zcela nevztahuje téma této seminární práce a vyžadovaly by zvláštní prostor v nové práci.
Závěr
Současná medicína ještě zcela neobjasnila vztahy mezi akné a obezitou, a tak je třeba pokračovat ve výzkumech, aby bylo v budoucnu možné efektivněji tyto zdravotní a zároveň estetické problémy či choroby léčit. Pacienti si v těchto případech musí sami uvědomit, že jsou to právě oni, kdo mají na výsledku léčby významný podíl a musí tak být velmi disciplinovaní. Jedině tak lze dosahovat optimálních výsledků. Již nyní je však jasná zvýšená pravděpodobnost horšího projevu nemoci u pacienta, který má nadváhu, než-li u stejného pacienta s tělesnou hmotností v ideálním rozmezí BMI mezi 18,5 a 25.