Kryolipolýza – odborná kritika z medicínského hlediska

ÚVOD – CO JE TO KRYOLIPOLÝZA?

Kryolipolýza jako neinvazivní technika pro odbourání podkožního tuku a zmírnění až odstranění projevů celulitidy se poprvé objevila v roce 2009, kdy byla patentována americkou společností Zeltiq. Masověji v Evropě se pak rozšířila až v roce 2011. Od té doby získala tato metoda, která funguje na základě poznatku, že tukové buňky jsou oproti jiným buňkám citlivější na chlad, na popularitě, neboť umožňuje snížení procenta tuku v těle bez nutnosti chirurgického zásahu. Metoda se tak prezentuje jako možný a daleko šetrnější náhradník do té doby známé klasické liposukce. Díky minimálním kontraindikacím vede v oblíbenosti i v porovnání s dalšími neinvazivními metodami, jako jsou odstranění tukových buněk pomocí laseru, ultrazvuku a aplikací injekcí.

Vlastní zákrok poté spočívá v tom, že je postižené místo, například boky, nebo vnitřní strana stehen, lokálně ochlazováno, a to pomocí Peltierových článků na teplotu -10°C. Působením této teploty je tuková buňka v dané oblasti narušena, a jako taková podlehne přirozenému buněčnému procesu – apoptóze (buněčná smrt). Pomocí lymfatického systému jsou pak buňky postupně odváděny z těla ven. Finální výsledek kryolipolýzy se tak většinou projeví až po 3 měsících.

KRYOLIPOLÝZA A JEJÍ KONTRAINDIKACE

Vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně mladou metodu v oblasti estetické medicíny, nejsou zatím příliš známy komplikace a případné vedlejší účinky kryolipolýzy. Obecně je tato nedoporučována těhotným a kojícím ženám, jedincům s nádorovým onemocněním, pacientům s kardiostimulátorem, jedincům s infekčním onemocněním, se srdečními a ledvinovými chorobami aj. Kryolipolýza je schválena FDA, americkým úřadem pro kontrolu léčiv a potravin, a současné odborné studie na zvířatech, či dlouhodobé účinky na lidskou populaci zatím nejsou známy.

Asi prvním rizikem, které nás v souvislosti s kryolipolýzou musí napadnout, jsou omrzliny, které samozřejmě působením nízké teploty mohou v místě aplikace vzniknout. Pokud již k takovému poranění dochází, jedná se v naprosté většině případů o lehčí formu, která by neměla do budoucna vyvolat trvalé změny a poškození. Zřídka ale může docházet i k těžším fomám poranění, kdy dlouhodobé nekontrolované působení nadměrného chladu vede ke vzniku klasických omrzlin. Toto může být jednak způsobeno nesprávnou a neodbornou manipulací s přístrojem, případně také přístrojem jako takovým, kdy ne všechny přístroje na současném trhu jsou schváleny FDA.

Jedním z otazníků této metody je její účinek na tukové buňky, krevní lipidy, které jsou důležitou a chtěnou složkou naší krve. Ačkoliv je kryolipolýza vždy mířena pouze na omezenou oblast, nelze se zcela vyhnout krevnímu řečišti, a tak jsou poškozovány nejen tukové buňky podkožní, ale také výše zmíněné krevní lipidy. Další otázkou zůstává, zda podchlazení může v dlouhodobém horizontu poškodit periferní inervaci. Možnému poškození periferních nervů bych se chtěla věnovat v následujících řádcích. Jako faktický podklad přitom použiji studii, kterou provedla v roce 2008 skupina amerických lékařů.

STUDIE – VLIV KRYOLIPOLÝZY NA PERIFERNÍ INERVACI

Ačkoliv byly různé studie prováděny již dříve, a to především na vepřích, k případné evaluaci změny periferní inervace bylo zapotřebí pracovat s lidskými pacienty, kteří byli dopředu důkladně vybráni. Skupina amerických lékařů si pro svou studii vybrala jak muže, tak ženy starší osmnácti let, jejichž váha v posledních měsících nekolísala. Muži i ženy museli splňovat přísná lékařská kritéria tak, aby bylo docíleno co možná nejpřesnějších výsledků. Jako lokální místo ošetření byl zvolen tukový polštář ve spodní části zad, umístěný nad kostí kyčelní, laické veřejnosti známé též pod pojmem „madla lásky“.

Samotná aplikace pak byla provedena u všech subjektů pouze na jedné straně, a to z důvodů kontroly a porovnání případných změn. Dané místo pak bylo pro optimalizaci výsledků ošetřeno dva až třikrát. Subjekty odborné studie byly dále rozděleny do dvou skupin, přičemž jedna byla zkoumána pro změnu inervace a druhá v rámci histologických změn v různých časech po aplikaci kryolipolýzy.

V případě všech subjektů průběžné měření ukázalo snížení množství tukových buněk v dané oblasti po dvou měsících o průměrně 20,4% a po šesti měsících o celých 25,5%. Tukový úbytek na jedné straně byl patrný i z fotografií, které byly pořízeny před a po zákroku.

Následné neurologické vyšetření bylo provedeno atestovaným neurologem po týdnu od zákroku. Každý subjekt byl podroben vyšetření citlivosti na dotyk, teplotu a bolest. Případně také reportoval subjektivní změny v citlivosti ošetřené oblasti. Toto neurologické vyšetření bylo následně opakováno v týdenních periodách. Mimojiné byly po třech a šesti týdnech od procedury odebrány také vzorky biopsie, které byly zaslány ke zpracování. V rámci biopsie bylo zkoumáno, do jaké míry došlo ke změně hustoty a morfologie epidermálních fibrálních nervových vláken.

Z původně devíti subjektů, dokončilo šestiměsíční testování šest jedinců.

Ihned po proceduře byly vyšetřením prokázány tyto nálezy: lokální podráždění a kožní zarudnutí, drobná bolest ošetřeného místa a necitlivost. Tyto projevy pak odezněly u všech subjektů do několika málo dní.

V rámci neurologického vyšetření tři z devíti subjektů potvrdili žádnou změnu v citlivosti na dotyk, teplotu a bolest. Změny v citlivosti na dotyk reportovaly po proceduře čtyři subjekty s tím, že obtíže přetrvávaly zpravidla jeden až dva týdny a odezněly před vyšetřením dva měsíce po kryolipolýze. Jeden subjekt si stěžoval na krátkodobou změnu ve vnímání teploty. Nejvíce, celkem šest subjektů, popsalo změnu vnímání bolesti na ošetřeném místě. Tato změna trvala individuálně u jednotlivců od jednoho do šesti týdnů po proceduře a byla zcela odeznělá při dvouměsíčním vyšetření.

V rámci biopsie byly porovnány vzorky z před aplikace kryolipolýzy a z období po třech měsících od procedury. Počet epidermálních fibrálních nervových zakončení se v rámci tohoto nelišil a lze tak vyvodit, že kryolipolýza nemá dlouhodobě vliv na množství a hustotu periferních nervů. Taktéž morfologicky, porovnáním vzorku z před aplikace a po šesti týdnech, nedošlo k žádné dlouhodobě změně.

Výsledkem studie tak je potvrzení, že kryolipolýza vede účinně ke snížení množství tukových buněk. Zároveň bylo potvrzeno, že tato neinvazivní metoda estetické medicíny nemá dlouhodobý vliv na kvalitu a kvantitu epidermálních nervových zakončení. Krátkodobě může dojít a zpravidla dochází ke snížení citlivosti na dotyk, bolest a teplotu. Citlivost se však nedlouho po zákroku vrací bez dlohodobých změn do normálu. Studie tak potvrdila již dříve prováděný výzkum na vepřích, jež indikoval úspěšné snížení množství tukových buněk bez poškození kožní tkáně.

Z měření vzešlo, že ačkoliv po třech týdnech od procedury mělo postižené místo o 82% méně fibrálních nervových zakončení, byly tyto regenerovány již po šesti týdnech v počtu shodujícím se se stavem z před procedury.

Důležitým potvrzením ze studie taktéž je, že doba expozice extrémní teplotě, která je v případě kryolipolýzy maximálně jedna hodina, nevede k dlouhodobým změnám nervových zakončení. K tomuto dochází až pokud by byla celková doba působení extrémní teploty delší jak tři hodiny. Toto platí jak pro příliš vysoké, tak pro příliš nízké teploty.

Ačkoliv tedy studie nepotvrdila nenávratné poškození periferní inervace, je otázkou, do jaké míry lze toto aplikovat na například opakující se ošetření jednoho místa. Kryolipolýza je používána pro odbourání tukových buněk teprve krátkou dobu. To znamená, že dlouhodobé účinky mohou být jen těžko hodnoceny, je-li tato metoda v praxi pouze pět let.

ZÁVĚR

Ať už se bavíme o kryolipolýze, neinvazivní liposukci pomocí laseru, ultrazvuku, injekcí, či klasické invazivní liposukci, jedná se vždy o metody estetické medicíny, které řeší následek nesprávného životního stylu. Chce-li daný pacient dosáhnout dlouhodobé změny, a to nejen po stránce vizuální, musí především změnit své chování vůči svému tělu v oblasti životosprávy a správného pohybu. Ačkoliv je odstranění daných tukových buněk při kryolipolýze trvalé, nedá se předpokládat, že je zázračné a pacient si tak bude schopný uchovat nové křivky navzdory svým špatným stravovacím návykům. Mnoho lékařů a hlavně dietologů tak vidí v kryolipolýze jen akutní řešení výsledku a neřešení příčiny. Pokud už se pacient rozhodne pro podstoupení tohoto zákroku, měl by si dobře zvolit, kde se nechá ošetřit a ověřit si certifikovanost daného přístroje. Kryolipolýza by měla být vždy podpořena také správným životním stylem. Pouze tak může být její účinek trvalý a zdraví prospěšný.

Eva Šípková

Příspěvek byl publikován v rubrice Uznané seminární práce 2014. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.