1. Pojetí krásy v současnosti
Otázka estetické medicíny je v současné době velmi diskutována. Salonů, specializujících se na kosmetické výkony, je na každém rohu dost a dost. A každá žena chce být krásná, chce se líbit. Tak to prostě bylo, je a bude. Jediné, co se v čase a prostoru mění je vnímání krásy. Pojďme se tedy pobavit o lymfatickém systému jako takovém a následně o lymfatických masážích, zejm. o jejich využití jak v prevenci, tak v léčbě celulitidy, což je problém, který trápí 99% žen, tlustých i hubených.
2. Lymfatický systém jako součást lidského těla
Lymfatický systém (též mízní systém) se skládá ze soustavy mízních cév (mízovodů) a z lymfatických orgánů. Mezi lymfatické orgány patří slezina, mízní uzliny, mandle, brzlík, kostní dřeň, apendix (MALT – mucosa associated lymphatic tissue). Mízní soustava je nesmírně důležitá soustava člověka, vedoucí jednosměrně z mezibuněčných prostor do krve. Věda zkoumající lymfatickou soustavu se nazývá lymfologie.
2.1 Složení lymfy
Míza je bílá až lehce narůžovělá kalná tekutina, která proudí lymfatickými cévami. Lidské tělo obsahuje asi 1l lymfy. Její složení je blízké krevní plazmě. Hlavní stavební látkou je voda, poté bílkoviny, tuky, soli, buněčné elementy, aj. Složení je velmi proměnlivé. Odvíjí se od místa svého vzniku, tj. v které tkáni (orgánu) vznikla. Je podobná krevní plazmě s tím rozdílem, že má méně bílkovin. Nejvíc jich je původem z jater. Naopak lymfa přicházející z gastrointestinálního traktu má zase vysoký obsah tuků. Kapilární lymfa neobsahuje buněčné elementy. Ty se do ní dostávají až po průchodu některou lymfatickou uzlinou – 99% přítomných buněk tvoří lymfocyty a makrofágy (tedy leukocyty, bílé krvinky), ostatní buňky se vyskytují ojediněle. Podobně jako krev má i lymfa schopnost koagulovat (srážet se).
2.2 Koloběh lymfy
Lymfa vzniká v mezibuněčných prostorech z tkáňového moku. Za 24h se v lidském těle vytvoří asi 2,5l lymfy. Míza se sbírá do mízních vlásečnic (kapilár), které ústí do větších lymfatických cév. Do průběhu lymfatických cév jsou na různých místech vloženy lymfatické uzliny, které doslova fungují jako filtry. Tyto větší lymfatické cévy se postupně sbírají do největších lymfatických cév – ductus thoracicus sbírající mízu z větší části organismu, a d. lymphaticus dexter sbírající mízu z pravé horní končetiny a pravé poloviny hlavy, krku a hrudníku. Oba tyto ducty odvádí lymfu do žilního systému, konkrétně se vlévají do angulus venosus dexter (resp. sinister), což je místo spojení v. jugularis interna s v. subclavia. Lymfa tedy proudí jednosměrně a v otevřeném systému, ne v uzavřeném jako krev. Protržení stěny mízních cév může vést k otokům.
2.3 Funkce lymfy
V úvodní větě jsem se zmínila, že mízní soustava je pro naše tělo nesmírně důležitá. Proč? To hned z několika následujících hledisek:
- odvod tkáňového moku z tkání v podobě lymfy (mízy)
- podíl na homeostáze (stálosti vnitřního prostředí)
- rozvod živin do krve
- obranné imunitní mechanismy organismu (mízní uzliny)
- odvod tuků ve formě kapének
- odvod zplodin metabolismu (škodlivé toxiny a jiné nepotřebné látky)
Protože se dále budeme bavit o lymfatických masážích bude pro nás důležitá zejm. poslední odrážka – a sice odvod škodlivých a jiných nepotřebných látek z těla pryč, tzn., že lymfatická soustava funguje jako jakási čištička odpadních vod, resp. tkáňových tekutin.
3. Lymfatické masáže, jejich druhy a rozdělení
Lymfatická masáž (odb. drenáž, lymfodrenáž) se odlišuje od klasické masáže, která je orientována na ovlivnění hlouběji uložených struktur (svaly, šlachy, podkoží), hned v několika krocích. Lymfatická masáž se zaměřuje na povrchový lymfatický systém kůže a podkoží. Spočívá v rytmickém hnětení svalů, které napomáhá rozproudit lymfu (lymfomotoriku) a odplavit tak nežádoucí toxiny z těla a udržet stálé vnitřní prostředí organismu. Oproti tradiční masáži zde jsou hmaty prováděny s nižší frekvencí a menším tlakem. Manuální lymfodrenáž podporuje 3 základní systémy lymf. systému:
- drenážní – podporuje vstřebávání tkáňové tekutiny (moku) – tzv. prelymfy (redukce otoků, odvádění přebytečné vody a škodlivých látek z tkání)
- imunitní – zlepšuje transport a tvorbu obranných buněk
- transportní – zrychluje tok lymfy a její filtraci v lymf. uzlinách
3.1 Historie
Historicky první lymfodrenáž byla představena roku 1936 na Mezinárodní výstavě zdraví a krásy ve Francii. O to se postarali manžele Vodderovi z Dánska. Větší rozvoj lymfatických masáží byl však zaznamenán až v 60. letech 20. století, kdy za jejím uvedením do praxe stál německý lékař Asdonka. V České republice je manuální lymfodrenáž spíše spojována se jménem prof. Bechyně, který se věnoval studiu lymf. systému od roku 1969. Dne 14. 8. 1992 byla založena Česká lymfologická společnost.
3.2 Indikace
Jde o uznávanou léčebnou metodu s širokým spektrem využití. Lze ji provádět jak manuálně, tak přístrojově, nebo kombinací obou zmíněných. Lymfodrenáž má díky zlepšení proudění lymfy přispět k odvodu nečistot z krve. Pomocí této jemné techniky lze zbavit tělo otoků a vyřešit tak zdravotní problémy, kterým by klasická sportovně-rekondiční masáž spíše uškodila. Důležitým předpokladem je samozřejmě dobrá znalost anatomie a funkce lymfatického systému (interaktivní anatomická mapa InnerBody ZDE). Mezi indikace k provedení lymfodrenáže patří prevence pocitu těžkých a unavených nohou z dlouhého stání či sedavého zaměstnání, prevence vzniku křečových žil, zmírnění obtíží při křečových žilách, prevence vzniku otoků (např. dolních končetin), drenáž otoků po úrazech, podpora detoxikace organismu, zvýšení imunity a regenerace organismu, podpora metabolismu a jeho zrychlení, zmírnění a prevence celulitidy, zpevňování podkoží, zpomalení procesu stárnutí pleti, prevence vzniku vrásek v oblasti obličeje, krku a dekoltu, jako prevence pooperačních otoků, zlepšení hojení a zmírnění bolestivosti pooperačních ran před chirurgickými ortopedickými, stomatologickými a plastickými operacemi.
3.3 Kontraindikace
Kdy masáž spíše neprovádět?Lymfodrenáž není univerzální metoda, kterou lze provést kdykoliv, kdekoliv a komukoliv. V některých případech by se neměla provádět vůbec, a to při onkologickém onemocnění, při otocích způsobených onemocněním srdce, jater, ledvin, při akutním virovém či bakteriálním onemocnění, při akutním žilním onemocnění, při zeleném očním zákalu (glaukomu), při neléčené hypertenzi, při horečnatých stavech, při zánětu podkoží (erysipel), při nejasných bolestech břicha, při astmatu a v rizikovém těhotenství.
3.4 Léčba celulitidy
Celulitida, pomerančová kůže, trápí většinu žen. Její hlavní příčinou je zanášení těla toxiny a škodlivými látkami a nedostatečná funkce lymfatického systému, který je hlavně odpovědný za odvod těchto škodlivin z tkání. Často je na vině špatná životospráva a nedostatek pohybu. Proud lymfy se tak zpomaluje, protože lymfa neproudí díky činnosti srdce, které je hnací silou krve, ale proudí díky kontrakcím svalů – tedy faktu, že se hýbeme. Proto je při léčbě celulitidy především důležité aktivovat lymfu, aby rychleji proudila. Jestliže nepracuje efektivně nebo je činnost lymfatického systému zpomalena, zůstávají zbytky látkové výměny v tkáních. Tukové buňky zvětšují svůj objem, vytvářejí se tukové polštářky, pomerančová kůže a otoky. Pomocí cíleného masážního tlaku a směru je možné lymfu aktivovat a dosáhnout odplavení škodlivin z těla ven. Starým a ověřeným doporučením je tedy více se hýbat, upravit stravu, dodržovat pitný režim (2-3l denně) a naordinovat si lymf. masáže. Když se podaří vše správně zkombinovat ještě s nějakými krémy, vzhled pokožky postižené celulitidou se jistě změní k lepšímu. Aby se dosáhlo nejlepších výsledků masáží a efekt byl vidět, doporučuje se docházet na lymfatickou masáž alespoň dvakrát v týdnu, minimálně však jednou týdně. Doporučený počet je deset masáží. Poté by měla následovat jednou měsíčně udržovací kúra.
3.5 Nejčastěji drenážované části těla
- dolní končetiny: 45 – 60 min
- bedra a hýždě: 60 min
- břicho: 60 min
- horní končetiny: 45 – 60 min
- obličej a dekolt: 45 – 60 min
- celé tělo: 120 min
3.6 Specializovaná centra
Na závěr jen dodám, že lepší jak kosmetické salóny jsou v otázce lymfomasáží specializovaná lymfologická centra, kde pracují lékaři a zdravotnický personál. Zde je to např. Centrum preventivní medicíny v Praze. Ale samozřejmě podobná pracoviště najdete v různých koutech republiky. Seznam lymfologických center je k nahlédnutí ZDE.
Kateřina Vernerová