Dieta podle krevních skupin

Autorem diety podle krevních skupin je americký naturopatický lékař a badatel Peter J.D. D’Adamo, který navazuje na pozorování svého otce. Základní literaturou pro příznivce této diety je jeho prvotina Výživa a krevní skupiny (Eat Right 4 Your Type), ve které čtenářům nabízí nejen změnu stravovacích návyků, ale celého životního stylu na základě určení jejich krevní skupiny.ⁱ

Krevní skupiny se určují podle přítomnosti antigenů na membráně červených krvinek.ⁱⁱ Po chemické stránce se jako antigeny mohou uplatňovat proteiny, glykoproteiny, sacharidy a glykolipidy.ⁱⁱⁱ V současnosti je popsáno více než 20 krevněskupinových systémů, z nichž jsou klinicky nejvýznamnější systém AB0 a Rh systém.^iv D’Adamo se zaměřuje zejména na systém AB0. Uvádí, že více než 90 procent všech faktorů sdružených s krevní skupinou má vztah právě ke skupinám systému AB0.¹

Antigeny (aglutinogeny) systému AB0 jsou tři, a to A, B a 0 (H). Nacházíme je v membránách erytrocytů v podobě glykosfingolipidů, kde lipidovou část tvoří ceramid, na který navazuje oligosacharidový řetězec. Právě ten se u jednotlivých skupin liší svým uspořádáním. U osob s krevní skupinou A a B jsou antigeny tvořeny z tetrasacharidů lišících se pouze v jednom koncovém cukru (galaktóza nebo N-acetylgalaktosamin). U nositele skupiny AB jsou přítomny oba antigeny (A a B). Skupina 0 je určena oligosacharidem bez koncového zbytku antigenů A a B (H-antigen).⁴ Antigeny tohoto systému nacházíme i v jiných tkáních (např. v plicích, v ledvinách a v játrech) v podobě glykoproteinů.³

Pro systém AB0 je charakteristický výskyt protilátek (aglutininů) IgG a IgM v krevní plazmě.^v U každé skupiny se vyskytuje charakteristická kombinace protilátek, které jsou vždy namířeny proti těm antigenům, který jedinec na svých krvinkách nemá. Takže v krvi typu A nacházíme protilátky anti-B, v krvi typu B nacházíme protilátky anti-A, v krvi typu 0 nacházíme jak protilátky anti-A tak protilátky anti-B, zatímco v krvi typu AB nenacházíme ani protilátky anti-A ani protilátky anti-B. Tyto protilátky mají schopnost aglutinovat krvinky odlišných krevních skupin.⁵

D’Adamo obdobnou reakci popisuje mezi krví a přijímanou potravou. Hlavní roli přitom hrají potravinové lektiny. Lektiny jsou v jistém ohledu podobné protilátkám krevních skupin – taktéž jsou schopny vyvolat aglutinaci v případě výskytu specifického antigenu. Jsou schopny vysoce specificky rozpoznat a vázat cukry obsažené v glykolipidech (případně v glykoproteinech), nicméně na rozdíl od protilátek krevních skupin nejsou imunitního původu. D’Adamo uvádí, že v případě, že potravou přijmeme lektin, který není slučitelný s antigenem naší krevní skupiny, lektiny napadnou orgán nebo celý systém a začnou v této oblasti aglutinovat buňky. Potrava obsahující takovýto lektin je tedy neprospěšná jen pro jedince s tou či onou krevní skupinou. D’Adamo se domnívá, že prospěšnost či škodlivost lektinů vůči krevním skupinám souvisí s okolnostmi vzniku a rozšířením se v populaci dané krevní skupiny.¹

Autor rovněž uvádí, že tato dieta je prvním stravovacím programem, který zohledňuje biologickou individualitu jedince. A varuje před dietami, které dávají doporučení plošně, protože se domnívá, že je vždy třeba zvážit své genetické predispozice. Jak sám říká: „nemůžeme si vybrat správnou stravu o nic víc, než svou barvu vlasů nebo pohlaví. Ta už pro nás byla vybrána před mnoha tisíci lety.“ Svá doporučení pro jednotlivé krevní skupiny dále specifikuje podle původu, či podle věku. Potraviny dělí na tři skupiny: na vysoce prospěšné, neutrální a škodlivé. Vysoce prospěšné potraviny působí pro danou skupinu jako léky, zatímco ty škodlivé jako jedy. Neutrální potraviny působí jen jako potraviny a společně s vysoce prospěšnými potravinami by neměly ve stravě chybět. Jak již bylo zmíněno v úvodu, D’Adamo jednotlivým krevním skupinám nedoporučuje jen stravu, ale nabízí komplexní plán, který rovněž zahrnuje rady pro správnou volbu výživových doplňků a způsobů, jak kontrolovat stres.¹

V následujících odstavcích se dočtete základní charakteristiku jednotlivých skupin podle Petera D’Adama.

Skupina 0 – lovec

Základní charakteristika: konzument masa, odolný trávicí systém, nadměrně aktivní imunitní systém, špatná adaptace na novou stravu a změny prostředí, nejlépe reaguje na stres intenzivní fyzickou aktivitou, k udržení štíhlosti a energie potřebuje účinný metabolismus.

D’Adamo považuje tuto skupinu za nejstarší, původní krevní skupinu. Doporučuje vysoko-proteinovou stravu a intenzivní fyzické cvičení.¹ Pro váhový úbytek doporučuje do jídelníčku zařadit mořské řasy, mořské plody, červené maso, kapustu, špenát a brokolici. Lidé s krevní skupinou 0 by se měli vyhýbat např. slanině, šunce, některým druhům ryb, mléčným výrobkům, ořechům, kávě a bylinným čajům.^vi

Skupina A – agrarian, pěstitel

Základní charakteristika: první vegetarián, citlivý trávicí trakt, odolný imunitní systém, dobře se adaptuje na novou stravu a změny prostředí, nejlépe reaguje na stres uklidňující činností, k udržení štíhlosti a produktivity potřebuje rostlinnou stravu.

O této krevní skupině se dočteme, že vznikla někde v Asii nebo na Středním východě před 25000 – 15000 lety mutací z krevní skupiny 0. Jednalo se odpověď na změny prostředí spjaté s přechodem na kulturu založenou na zemědělství a domestikaci zvířat. D’Adamo doporučuje vegetariánskou stravu, nejlépe v přírodním stavu a organicky vypěstovanou.¹ Mezi potraviny umožňující váhový úbytek patří např. rostlinné oleje, sója a ananas.⁶

Skupina B – balance, rovnováha

Základní charakteristika: odolný trávicí systém, nejpřizpůsobivější na změny stravy, konzument mléčných výrobků, na stres reaguje nejlépe tvořivostí, potřebuje rovnováhu mezi tělesnou a duševní aktivitou k uchování štíhlosti.

Skupina B vznikla přibližně před 15000-10000 lety v oblasti himalájského pohoří (dnešní území Pákistánu a Indie), pravděpodobně jako odpověď na klimatické změny (horké savany – studené hory). Zatímco skupina A a skupina 0 se mohou zdát jako diametrálně odlišné, skupina B je velmi „osobitá“. Vhodná dieta obsahuje rozmanité potraviny, „to nejlepší z rostlinné i živočišné říše“.¹ Zajímavostí je, že jako jediná umožňuje svým nositelům prospěch z mléčných výrobků.^vii

Skupina AB – záhada

Základní charakteristika: moderní spojení skupiny A a B, proměnlivá odpověď na změny prostředí a stravovací podmínky, citlivý trávicí trakt, příliš odolný imunitní systém, na stres odpovídá nejlépe duchovně.¹

D’Adamo zmiňuje, že tato skupina je nejmladší, protože vznikla před méně než tisíci lety. Je to skupina, která se nachází na půl cesty mezi skupinou A a mezi skupinou B. Jedincům, kteří mají tuto krevní skupinu, doporučuje vyvarovat se těch potravin, které jsou škodlivé, jak pro skupinu A tak pro skupinu B. Do jídelníčku doporučuje zařadit např. tofu, mořské plody, mořské řasy, zeleninu, ale naopak doporučuje vyřadit červené maso, fazole, pšenici i pohanku.⁶

D’Adamo ve svých knihách zmiňuje mnohé příklady z praxe, které mají čtenáře přesvědčit o pravdivosti jeho tezí. Můžeme se dočíst mnohé příběhy a zkušenosti lidí, kteří vyzkoušeli dietu podle krevních skupin a ta jim pomohla – od alergie, deprese, recidivy rakoviny.^viii Nicméně je třeba zdůraznit, že jeho teorie nejsou spolehlivě vědecky prokázány.^ix Ba naopak, mnohé studie je alespoň částečně vyvracejí. D’Adamo například vychází z předpokladu, že gen, který předurčuje krevní skupinu 0, je gen původní, ze kterého poté vznikly další skupiny. To je v rozporu s tím, co se dočítáme v článku de Mattose a Moreiry: „…přestože je krevní skupina 0 běžná napříč světovou populací, není prokázáno, že by gen pro krevní skupinu 0 byl tím původním v lokusu AB0. Rovněž nemůže předpokládat, že by se takto defektní gen objevil spontánně a následně vyvinul v gen normální.“^x D’Adamo uvádí, že se jednotlivé krevní skupiny oddělily v období před 30000-1000 lety, ale Roubineta a spol. dochází ve své studii k závěru, že se tak stalo před 4,5 až 6 miliony lety.^xi

Přímo základům jeho teorie pak oponují výzkumy, ve kterých se dočteme, že lecitiny se sice v potravě vyskytují a mohou způsobit aglutinaci, nicméně jen výjimečně reagují specificky s určitou krevní skupinou.⁷

D’Adamo životnímu stylu podle krevních skupin zasvětil svůj život a nadále se snaží najít spojitost mezi dodržováním této diety a sníženým výskytem některých onemocnění. ⁷Jeho syn pokračuje v rodinné tradici – vyvinul tzv. dietu podle genotypu. ^xiiDieta podle krevních skupin se stala fenoménem, možná i proto, že svým příznivcům dává pocit, že je zohledněna jejich biologická jedinečnost. To je jistě něco, čím se věda i medicína budou v budoucnosti zaobírat. Ale v současnosti se vědecká obec staví k této dietě spíše skepticky a volá po důkazech, které by ji jednoznačně potvrdily či vyvrátily. D’Adamo totiž ve svých úvahách zachází příliš daleko a dává potenciálně nebezpečné rady.

Zdroje