Česká republika v incidenci kolorektálního karcinomu jako civilizační hrozby zaujímá nelichotivé přední místo nejenom v Evropě, ale i ve světě. Položme si otázku, zda mohou zdravá racionální dietní opatření a dostatečná pohybová aktivita nějakým způsobem přispět k prevenci tohoto zákeřného onemocnění.
Víme, že na vzniku kolorektálního karcinomu se nepodílí pouze jedna příčina, ale je jich mnoho. Spoustu z nich nemůžeme žádným způsobem ovlivnit. Přesto se ale nabízejí některé souvislosti, které ukazují na to, že zdravá životospráva může mít svůj pozitivní podíl v primární prevenci.
Již v minulosti si v USA všimli, že při stavbě Transamerické železnice, se u čínských a japonských přistěhovalců objevovali častější nádory zažívacího traktu a později se zjistilo, že si opékají maso na pražcích, které byly napouštěny olejovým roztokem a po rozpálení na ohni se uvolňovaly aromatické uhlovodíky s heterocyklickou skupinou, které jsou mutagenní a teratogenní. Podobných příkladů bychom v historii našly více, ale proč tomu tak bylo, zjišťujeme až nyní. Ve stolici nemocných s karcinomem tračníku bylo nalezeno vyšší množství degradačních produktů neutralizačních tuků a kyselých sterolů.
V roce 1971 byla poprvé vyslovena hypotéza, že na prevenci kolorektálního karcinomu se může podílet vyšší příjem vlákniny v potravě. Na základě statistických výpočtů několik studií zjistilo nepřímou závislost konzumu vlákniny a výskytu rakoviny tlustého střeva, ale výsledky experimentálních studií nebyly jednoznačné. Někteří autoři se domnívají, že zrychlená pasáž vyvolaná vlákninou zkracuje dobu působení potencionálních karcinogenů na sliznici střeva a větší objem stolice snižuje jejich koncentraci. Vláknina má tedy určitý preventivní potenciál, kdy působí proti nepříznivému účinku saturovaných tuků a cholesterolu.
Pokud zabrousíme do anatomie a fyziologie zažívacího ústrojí, uvědomíme si, že budeme hledat ke stravování látky, které by nám do těla dopravily nejen živiny, vodu, vitamíny, minerály apod. Ale i tračník očistily od zplodin metabolismu, umožnily hladký postup tráveniny střevem, zbytečně ho nedráždily, ale spíše chránily před nepříznivým působením bakterií, virů a dalších. Na druhé straně však potřebujeme podpořit bakterie tělu příznivé, které štěpí různé složité chemické struktury, a tak napomáhají jejich vstřebávání. Jedná se o složité reakce, které jsou navíc ovlivňovány nejen stravou, kterou pozřeme, ale i hormonálními reakcemi, závislé na naší psychické pohodě a na dalších podmínkách. Všechny rizikové faktory pro vznik kolorektálního karcinomu mají vzájemné vazby a určitou hierarchii. A nejsou naší vůlí ovlivnitelné. To jak se budeme stravovat, ale záleží jen na nás.
Primární prevence maligního onemocnění z hlediska výživy zahrnuje kvalitativní i kvantitativní změny v přijímání potravin a živin, které zabrání vzniku prekancerosy. V České republice primární prevence kolorektálního karcinomu zdravou životosprávou nemá prakticky žádnou tradici, protože vegetariánská strava s vysokým obsahem vlákniny a vitamínů není v české populaci příliš oblíbena.
Každý člověk má jinou motivaci k dodržování zdravé životosprávy, velmi často jsme pohodlní a nic nás nenutí se starat o naše zdraví a obvykle až tragédie v rodině, kdy někdo onemocní kolorektálním karcinomem, nás donutí k zamyšlení, zda nelze udělat „něco“ pro prevenci. Takovými traumaty mohou být i tělesné a duševní vyčerpání, nedostatek spánku, konfliktní situace v rodině nebo v práci, či jiný stres. Správné načasování je nezbytným předpokladem odpovědného přístupu ke změně v životosprávě.
Zdravá racionální životospráva není pouze dietní opatření, ale soubor pravidel, kterými se člověk řídí při péči o tělo i duši. Upravuje, co člověk jí, jakou volí zátěž tělesnou a duševní, jak odpočívá, jak spí, zda pije alkohol a kouří. Náprava není jen v odstranění příčin, nýbrž ve změně životního režimu. Základními pravidly jsou dietní opatření, dostatek času na jídlo v klidu a pohodě, dostatečný odpočinek a spánek, přiměřená rekreace, omezení škodlivých návyků, případně abstinence, uvolnění duševního napětí. Není vhodné jíst u pracovního stolu nebo dokonce při práci, ale využít procházky k obědu k uvolnění napětí a bezprostředně po jídle se vyvarovat namáhavé tělesné činnosti. Dušení činnost je vhodné střídat s činností fyzickou. Změna pobytu a změna režimu vede k obnovení duševní svěžesti.
Změna dietního opatření nespočívá v restriktivních nebo redukčních dietách, ale naopak změna ve složení jídelníčku vede např. ke změně střevní mikroflóry, pomáhá vyburcovat organismus k jiným novým životním pochodům.
Studiem výživy se zabývá několik oborů – např. dietologie nám představuje množství dat o složení potravin, jejich biologických hodnotách, o potřebě živin, o účinku vitamínů, o negativním působení čaje, kávy, nikotinu, alkoholu, ale tyto poznatky se dají interpretovat různým způsobem. Dokládají to měnící se názory na význam cukrů, tuků, bílkovin, tekutin i vlákniny. Složení potravin je prozkoumáno do největších podrobností, ale jejich vliv na organismus je znám pouze částečně a navíc existují značné názorové rozdíly různých vědeckých kapacit, proto je tolik různých diet často s velmi rozdílným složením a protichůdným působením.
Jednotný náhled na správnou výživu neexistuje. Značně se liší podle zeměpisné polohy, podnebí, národních a rodinných zvyklostí, vrozených vlastností, jídelního chování, osobní dispozice, věku, intenzity tělesné činnosti, úrovni spontánní pohybové aktivity, eventuálních nesnášenlivostí, potravinových averzí či preferencí některých potravin, ale asi nejvíce záleží na naši vůli a chuti po změně. Mohou však existovat určitá obecná pravidla, která přizpůsobujeme individuálně.
Množství přijaté potravy by mělo odpovídat množství vydané energie, podle hesla našich babiček a dědečků – „ Jez do polosyta a pij do polopita “. Při správném příjmu je udržována váha odpovídající biologickému stavu organismu. Pocit hladu a sytosti nám reguluje příjem potravy.
Strava by měla být smíšená a pestrá, se zastoupením všech základních živin – sacharidů 50-60%, tuků 25-30% a bílkovin 25%. Tuky vybíráme raději rostlinného původu, kvalitní oleje (olivový, slunečnicový) a rostlinná másla (Rama, Flora, Perla). A také se zastoupením vitamínů a minerálů např. vápníku, fosforu, jodu, sodíku a kalia.
Strava má denně obsahovat podíl syrové zeleniny, ovoce, celozrnných mlýnských a pekárenských výrobků, brambor a luštěnin. Vláknina tvoří nestravitelnou složku potravin rostlinného původu a dělíme ji na rozpustnou neboli digestibilní z 50% vazbou na kationty (pektin, mucigeny) a nerozpustnou, ale digestibilní ze 40 % bakteriální florou (celuloza), např. lignin je však nedigestibilní. Výsledky experimentálních studií nejsou jednoznačné, ale předpokládá se, že ochranný význam vlákniny nejspíše souvisí s vlivem na střevní bakterie. Nerozpustná vláknina se ve vodě nerozpouští, ani se s vodou nesmíchá, proto zvětšuje objem stolice a má příznivý účinek na některá střevní onemocnění. Rozpustná vláknina se s vodou smíchá a vytvoří gel, který následně prochází procesem fermentace. Tyto tzv. balastní látky bobtnají v žaludku, naváží na sebe vodu a příznivě ovlivňují metabolismus tuků a cholesterolu, působí proti obstipaci zlepšením střevní peristaltiky a tím preventivně proti vzniku divertikulózy i proti kolorektálnímu karcinomu. Podíl vlákniny lze zvýšit častější konzumací čerstvého ovoce, zeleniny, celozrnného pečiva, výrobků ze sójové mouky, neloupané rýže natural, brambor ve slupce, mrkve, hrušek, rybízu, hrachu, fazolí. Každý den bychom měli sníst 30-40 g vlákniny.
Je nutné pít dostatečné množství tekutin při jídle i mezi nimi, minimálně 1,5-2,5 litru.
Z mas preferujeme drůbež, králíka, rybu (sladkovodní i mořská), libové hovězí i vepřové, telecí. Uzeniny nejsou příliš vhodné. Relativní riziko kolorektálního karcinomu při denní konzumaci vepřového, hovězího a také jehněčího masa, je významně vyšší než při konzumaci 1 x za měsíc. Červené maso může obsahovat karcinogeny – heterocyklické aminy, naopak inversní vztah byl prokázán při konzumaci rybího masa.
Vyvarovat se přepalovaných tuků, nadměrného solení, aromatického koření, které se nevyskytuje v našich zeměpisných podmínkách, zvýšeného příjmu alkoholu (otázka tzv. bezpečné dávky alkoholu, která je u mužů do 40 g etanolu a u žen do 20 g etanolu za 24 hodin), požívání alkoholu na lačno.
Změna stravovacích návyků by měla být vázaná na komplexní psychoterapeutický přístup včetně změny způsobu života, trávení volného času. Nalézt v sobě dostatek síly a vytrvat v dietním opatření, příp. korigovat jeho porušení. Různé populární diety nejsou vždy vhodné, protože bývají z hlediska biologické hodnoty karenční, zaměřené na určitou skupinu potravin a nemívají doporučené množství vitamínů a minerálních látek.
Neméně důležitá otázka se točí kolem střevních bakterií, kterým se připisuje významný podíl na karcinogenezi. Složení střevní flory je zpětně ovlivňováno sekrecí žluči. Produkty bakteriální degradace žlučových solí působí v tračníku jako karcinogeny spolu s některými bakteriálními a slizničními enzymy. Střevní bakterie dokážou také syntetizovat karcinogeny z jiných živin. Existují však bakterie, které mají účinek preventivní, např. laktobacily (Lactobacillus acidophilus, casei, plantarum, salivarium), bifidobakterie (Bifidobacterium bifidum, breve, longu), sacharomycety, které zlepšují místní imunitní ochranu sliznice tlustého střeva. Vysoký obsah těchto bakterií ve stolici je provázen nízkým rizikem vzniku rakoviny tračníku. Doufejme, že tyto dobré bakterie jsou v dostatečné míře zastoupeny v propagovaných mléčných výrobcích s živou probiotickou kulturou. Probiotické přípravky odráží základní potřeby organismu pro udržení vyvážené střevní mikroflóry s důrazem na prevenci proti rakovinovému onemocnění, zejména rakovinou tlustého střeva. Pomáhají i účinně působit proti jiným závažným onemocněním, jakým je např. snížená imunita. Řada klinických studií potvrzuje, že včasnost a pravidelnost užívání vhodných probiotik patří mezi základ úspěšného boje proti střevním i jiným onemocněním. Cílem je eliminace „nepřátelských bakterií“ a nastolení bakteriální rovnováhy. Mléčné výrobky individualizujeme dle snášenlivosti.
Primární prevence je záležitost osvěty populace, aby konzumovala stravu s vysokým obsahem vlákniny a s nízkým obsahem živočišných tuků, aby pečovala o pravidelnou stolici, udržovala si ideální váhu a omezila spotřebu červeného masa. Epidemiologické studie ukázaly zvýšené riziko kolorektálního karcinomu vlivem větší konzumace tuků a červeného masa a naopak ochranné vlivy výživy bohaté na vlákniny. Vyšší riziko bývá také ve spojení s větší konzumací alkoholu, nižším příjmem vitamínů, některých mikronutrientů a antioxidancií. Zvýšené riziko je také ve spojitosti s vyšším kalorickým příjmem, s vysokou tělesnou hmotností a nedostatek fyzické aktivity. Riziko se přímo zvyšuje s nadváhou a obesitou viscerálního typu. Doporučuje se celkově snížit konzumaci sádla, másla, margarinů, rostlinných olejů. Naopak vhodné je požívání ryb, drůbežího masa, nízkotučných mléčných výrobků, listové a kořenové zeleniny, citrusových plodů, potravin bohatých na komplexní sacharidy a potravin s nízkým obsahem kuchyňské soli.
Připravovat potraviny spíše vařením a dušením než pečením nebo smažením, využívat potraviny čerstvé, málo kuchyňsky upravované, které nebyly nakládané do soli nebo octa a nebyly uzené. Dále se vyhýbat dojídání plesnivých potravin.
Existuje pojem chemoprevence kolorektáního karcinomu, který spočívá v prevenci některými chemicky definovanými látkami jako je např. kalcium, vitamíny A, C, E, kyselina folová, betakarotén a další. Je prokázán chemopreventivní potenciál těchto látek na různých stupních karcinogeneze.
Všechny tyto faktory působí komplexně, vzájemně se překrývají a významně ovlivňují prostředí epiteliálních buněk tračníku.
Hradecká Magdalena