Obezita se celosvětově stává velkým problémem. V České republice je obézních zhruba 23% mužů a 22% žen. U lidí s nadváhou je zvýšené riziko kardiovaskulárních onemocnění o 28% a celková úmrtnost je vyšší o 25%.
Diabetem II. typu trpí asi 80% pacientů s viscerální obezitou. Stále více populace je obézních, a tím se zvyšuje i počet diabetiků.
Diabetes II. je úzce spojen s účinky inzulínu na cílové tkáně. U obézních osob dochází ke snížené citlivosti cílových tkání (jaterních buněk, svalových buňek a buněk tukové tkáně) na inzulín, a tudíž i k vyšší potřebě tvorby toho hormonu pankreatem. Zezačátku je zvýšená potřeba inzulínu kompenzována jeho zvýšenou sekrecí v pankreatu, ten ale není dlouhodobě schopen kompenzovat tyto vyšší nároky na sekreci, proto se rozvíjí i relativní nedostatek inzulínu.
V etiopatogenezi hraje největší roli kombinace 3 faktorů – genetické predispozice, obezita a nedostatek pohybu.
U pacientů je důležité snížit tělesnou hmotnost. Studie prokazují, že snížení váhy o 5-10% vede k poklesu kardiovaskulárních onemocnění.
REDUKCE HMOTNOSTI
Mírné snížení hmotnosti (do 9 kilogramů) může snížit riziko výskytu diabetu až o 50%. Pro redukci hmotnosti je klíčové, aby energetický denní příjem byl nižší než je výdej energie za den. Energetický výdej se skládá ze 70% z bazálního metabolismu, z 15% z adaptivní termogeneze a z 15% z fyzické aktivity. Bazální metabolismus je výdej energie v teplotně neutrálním prostředí na lačno. Tedy energie vydaná pouze na chod životně důležitých orgánů – srdce, plíce, mozek, periferní nervové soustavy, jater, ledvin, pohlavních orgánl, svalů a kůže. Hodnota bazálního metabolismu v kJ závisí na tělesné hmotnosti a komorbiditách pacienta. Adaptivní termogeneze znamená potřebnou energii k udržení stabilní vnitřní teploty těla.
Při redukční dietě je energetický příjem okolo 6300 kJ za den. Příjem sacharidů by neměl být vyšší než 175 g za den, aby byl splněn požadavek na redukci hmotnosti.
PŘÍJEM < VÝDEJ
VÝDEJ = BAZÁLNÍ METABOLISMUS + ADAPTICNÍ TERMOGENEZE + FYZICKÁ AKTIVITA
DIETA
Dieta by měla být redukční a s nízkým obsahem volných sacharidů, dostatečným příjmem tekutin a zeleniny. Pacient by měl jíst 4 krát až 5 krát za den. Den by měl začít snídaní, která by měla obsahovat méně sacharidů než oběd nebo večeře, protože tolerance glukózy je horší po delším lačnění, a tudíž horší ráno než večer. Večeře by měla být mezi 18.00 až 21.00 a jíst nejpozději hodinu před spánkem.
Z celkového energetického příjmu by mělo být tuků méně než 35%, sacharidů 44 – 60% a bílkovin 10 – 20%. Nemocný by měl za den sníst 40 g vlákniny, 600 g zeleniny a ovoce.
Ovoce by mělo být s nižším obsahem glukózy, nevhodné je ovoce s vyšším glykemickým indexem, jako je hroznové víno, banány, ananas, papája atd.
Glykemický index vyjadřuje o kolik dané množství potraviny zvyšuje hodnotu glykémie po jídle ve srovnání s glukózou. Lepší je tedy jíst jablka, pomeranče, grepy, mandarinky, jahody… Zeleninu může pacient konzumovat syrovou nebo také dušenou. Je vhodné 4 krát týdně do jídelníčku zařadit luštěniny. Doporučuje se jíst ovoce a zeleninu 5 krát za den.
Vzorový jídelníček pro redukční diabetickou dietu s obsahem 6300 kJ a 175 g sacharidů:
Snídaně
250 ml čaje s mlékem
50 g celozrnného chleba
50 g kuřecí šunky
Přesnídávka
1 ks (100 g) jablka
Oběd
80 g kuřecího masa
150 g dušené zeleniny
15 g rostlinného tuku (na opečení masa a na omaštění zeleniny)
2 pol. lžíce vařených brambor
Svačina
200 ml polotučného mléka
30 g celozrnného pečiva
Večeře
150 g míchaného zeleninového salátu
80 g ryby
3 pol. lžíce rýže
FYZICKÁ AKTIVITA
Fyzická aktivita je v redukci hmotnosti velmi důležitá. Při výběru vhodného pohybu musíme brát ohled na pacientovy komorbidity, na věk a také na jeho hmotnost. Pro diabetika je vhodná například pravidelná chůze každý den po dobu 30 minut. Tento pohyb je vhodný skoro pro každého a není finančně náročný. Obecně je vhodnější aerobní aktivita – plavání a jízda na kole. Při těchto aktivitách tělo primárně spotřebovává pro tvorbu ATP glykogen. Proto mohou být u cukrovkářů občas tolerovány dietní prohřešky, kdy snědí například malý sladký zákusek nebo třeba hroznové víno či jiné potraviny s vysokým glykemickým indexem. Podmínkou ale je, že tentýž den pacinet zvýší svoji fyzickou aktivitu!
ČÍM SLADIT PŘI DIABETU
Pro pacienta není vhodné používat klasická sladidla, která obsahují glukózu nebo fruktózu. U pacientů s diabetem II. typu je snížená citlivost buněk periferních tkání vůči inzulínu. Sekundárně se vyvýjí deficience inzulínu (snížená schopnost β-buněk pankreatu produkovat inzulín), a proto nastává hyperglykémie.
Nejvhodnější je tedy sladit přírodními necukernými látkami sladké chuti, které jsou i nekalorické . Mezi tyto látky patří například sladký diterpen steviosid, který je v poslední době velmi populární. V přírodě se vyskytuje v listech rostliny Stevia rebaudiana, kterou můžeme pěstovat i v našich podmínkách na balkóně. Steviosid je 200 až 300 krát sladší než sacharóza, proto jedna čajová lžička může nahradit až kilo normálního řepného cukru.
ZÁVĚR
Pro diabetiky já zásadní změnit životní styl, tedy zredukovat svoji hmotnost, začít se zdravě stravovat a zařadit pohyb mezi běžné denní činnosti. S touto pro mnohé zázadní změnou by měl pacientovi pomci lékař, který mu nabídne podporu, dá potřebná doporučení a rady a na kterého se pacient může spolehnout a obrátit s dotazy.
ZDROJE:
Richard Čéška a kol.: Interna, svazek 1.
Emanuel Nečas a spolupracovníci: Patologická fyziologie orgánových systémů, část I.
Alexandra Jirkovská, Vladimíra Havlová: Jak (si) léčit obezitu při diabetu – saláty jako hlavní jídlo.
Jindřiška Perušičová: Diabetes mellitus v kostce.
Jana Psottová: odborné čláky – Terapeutické možnosti obezity a Obezita a diabetes mellitus II. typu
Lucie Krejbichová