V roce 2011 jsem se rozhodl zpracovat poněkud rozsáhlejší měření podkožního tuku u mládeže. O tuto problematiku se zajímám delší dobu, a proto jsem si ji vybral i jako téma tohoto příspěvku, abych se s Vámi podělil o své výsledky.
Obezita nemusí být problém pouze očividně „tlustých“ jedinců, kteří jsou většinou společností opovrhováni. Z tohoto důvodu jsem měření prováděl u jedinců různých věkových kategorií bez rozdílu stavby těla. V průběhu práce jsem se potýkal s nezájmem a neochotou mnoha tázaných. Mé poděkování patří učitelům tělocviku, kteří mi vyšli vstříc a pomohli s představením mé práce.
Metodika měření:
1. Ke zjištění stavu obezity jsem musel vybrat metodu, která by byla neinvazivní, a bylo možné ji provádět ve školních podmínkách. Zvolil jsem měření kaliperem SK.
2. Měření jsem prováděl na Sportovním gymnáziu v Kladně, Plzeňská 3103, Gymnáziu v Kladně, Nám. E. Beneše 1573 a Gymnáziu Slaný, Smetanovo náměstí 1310.
3. Celkově se měření zúčastnilo 261 studentů ve věkovém rozmezí 17-20 let. Z toho 142 mužů a 119 žen. Studenty jsem rozdělil na sportovce a nesportovce v kategoriích ženy a muži.
4. Měření byla anonymní (nikdo neznal a nezná výsledky jiného) a také zcela dobrovolná.
5. Měření byla prováděna na 4 kožních řasách těla (biceps, triceps, nad sponou stydkou (břicho) a pod lopatkou). Kožní řasu jsem pevně uchopil palcem a ukazovákem v předepsaném místě (podle návodu „kaliper SK“). Tahem jsem ji oddělil od svalové vrstvy, pod ní přiložil měřidlo a nechal tlak plošek působit na řasu. Pro zvýšení přesnosti je doporučeno toto měření provádět 3x a poté použít střední hodnotu. měření jsem prováděl 1-2x na daném místě z časových důvodů.
Diskuze výsledků:
A) Výsledky měření procentuálního množství podkožního tuku u mužů – sportovců:
Z 81 měřených účastníků spadá 91 % do kategorie „normální“ tj. 14,5-25% podkožního tuku, (dále jen PT), ale většinou jsou na spodní procentuální hranici této kategorie. 5 % je v kategorii „štíhlý“ tj. 10-14,5 % PT a pouze 1 muž v kategorii „příliš hubený“ (5,1-9,9% PT), 3% v kategorii „plnoštíhlý“ (25-34,9% PT). V kategorii „obézní“ se u sportovců nikdo neumístil. Předpoklady pro skupinu sportovců směřovaly do kategorie „štíhlý“ až „příliš hubený“, ale měření prokázalo, že i sportovci spadají do kategorie „normální“. Mají tedy více podložního tuku, než jsem se původně domníval.
B) Výsledky měření procentuálního množství podkožního tuku u žen – sportovkyň
Ve skupině 52 žen se vyskytly se 2 kategorie: „normální“ (20-29,9% PT), do které patří 52% a druhou kategorií, tou horší, jsou „plnoštíhlé“ (30-34,9% PT) se 48%. I když ženy, které jsem měřil, sportovaly aktivně, měly velké množství podkožního tuku.
C) Výsledky měření procentuálního množství podkožního tuku mužů – nesportovců
Hlavní kategorií mezi 61 naměřenými se opět stala „normální“ (14,5-25% PT), které připadlo 78 %, ale také si můžeme všimnout vytvoření početné kategorie „plnoštíhlých“ (25-34,9% PT) 20 % a zbylá 2 % „štíhlých“(10-14,5% PT).
D) Výsledky měření procentuálního množství podkožního tuku u žen – nesportovkyň
Zjistil jsem, že většina žen z 67 měřených žen, které se nevěnují žádnému sportu, mají vysoký podíl podkožního tuku, a to hlavně v břišních partiích. Celých 70 % měřených mělo nadváhu (30-34,9% PT), což bylo důležitou informací. Ženy, které jsem měřil, neměly na sobě na první pohled známky obezity. Měly na břiše velkou kožní řasu, která dosahovala až 50 jednotek měřených kaliperem. Když porovnáme tento jeden dílčí výsledek s celkovým součtem údajů ze čtyř měřených řas, který se pohyboval v průměru od 70-100 jednotek, tak tato kožní řasa ovlivnila celý výsledek měření velmi výrazně. Pouze 19 % měřených žen bylo v „normálu“ (20-29,9% PT), 11 % bylo „obézních“ (35-49,9% PT).
Zhodnocení:
Na závěr bych rád shrnul výsledky tohoto měření a porovnal je s představou, o které se domnívám, že je mezi laiky nejrozšířenější.
Jedinou kategorií, u které jsou výsledky výrazně odlišně, než bychom předpokládali, jsou ženy sportovkyně, u kterých se ukázalo větší množství podkožního tuku. Ostatní kategorie vycházejí v normě a řekl bych, že odráží obraz dnešní společnosti. Myslím si, že v tomto věku (tj. 17-20 let) by se problémy s obezitou měly řešit především zvýšenou fyzickou aktivitou.
Marek Cup