Téma: Podpora eHealth v legislativě ČR
Definice pojmu eHealth
eHealth je aplikace informačních a komunikačních technologií napříč celým spektrem funkcí, ovlivňujících zdraví a zdravotnictví. Oblast eHealth zahrnuje nástroje a řešení včetně produktů, systémů a služeb, jež jsou nad rámec běžných internetových aplikací. Jedná se především o nástroje pro zdravotnickou správu, zdravotnická zařízení, zdravotní profesionály všech skupin stejně jako veřejné i personalizované zdravotní informační systémy pro pacienty a občany.
Úkoly státu:
- vytváří právní rámec, provozuje pouze ty informační systémy, které nelze svěřit komerčním provozovatelům
- vydává doporučené standardy, koordinuje je na mezinárodní úrovni
- podporuje infrastrukturu, její vznik a rozvoj
- podporuje další rozvoj eHealth
- aktivně podporuje ty oblasti rozvoje, které přináší obecný prospěch a užitek a směřují k naplnění základních priorit, kterými jsou vysoká kvalita zdravotní péče, dostupnost zdravotní péče a dlouhodobá stabilita systému poskytování zdravotních služeb
- realizuje
- vytváří legislativu potřebnou pro rozvoj eHealth, součástí této legislativy je rámec pro digitalizaci zdravotních informací
Legislativní opora eHealth v České republice
V ČR je eHealth součástí širší agendy eGovernmentu. Legislativní uchopení eHealth se proto do značné míry překrývá s uchopením eGovernmentu. Nejdůležitější legislativní opatření, které mají na správnou funkci eHealth v ČR největší vliv, obsahují tyto zákony:
- Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech
- Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů
- Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů
- Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů
- Zákon č. 101/2000 Sb. O ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
- Zákon č. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování
Co řeší jednotlivé zákony
Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech definuje, jakým způsobem se v ČR vytváří
základní registry. Zákon vymezuje obsah základních registrů a informačního systému územní identifikace a stanoví práva a povinnosti, které souvisejí s jejich vytvářením, užíváním a provozem. Upravuje také, jaké údaje registry obsahují a oprávnění přístupu k těmto údajům. Vytvoření jednotného registru se zdravotnickými a zdravotními daty je prioritou jak MZ ČR, tak i Českého národního fóra pro eHealth.
Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, v platném znění stanovuje práva a povinnosti správců informačních systémů veřejné správy a dalších subjektů, jež souvisejí s vytvářením, užíváním, provozem a rozvojem informačních systémů veřejné správy. V návaznosti na to upravuje působnost MV jako ústředního správního úřadu pro tvorbu a rozvoj informačních systémů veřejné správy. Zákon vytváří podmínky pro kvalitní informační systémy jež budou dobrým nástrojem pro výkon veřejné správy. Naplňování tohoto zákona je v ČR problematické, neboťmetodika úřadů veřejné správy je odlišná od výkladu právní normy a tím i její aplikace. Ve vztahu k eHealth tento zákon poskytuje vodítka, jak vhodně stanovit referenční datová rozhraní pro IS využívané v eHealth. Efektivní eHealth musí být funkční na co největším prostoru – ideálně celostátně (později celoevropský eHealth). Současná situace v českém zdravotnictví je taková, že na centrální úrovni nejsou definována datová rozhraní pro IS využívané ve zdravotnictví. O celostátní interoperabilitě IS používaných ve zdravotnictví nelze hovořit ani teoreticky (absence zákona, vyhlášky apod.) ani prakticky (reálně celostátní eHealth interoperabilita v ČR neexistuje). Interoperabilita v rámci eHealth funguje v ČR na úrovni jednotlivých nemocnic nebo sítí nemocnic. Pro fungování celostátního eHealth je nutné přijmout akt, který by definoval referenční datová rozhraní pro IS ve zdravotnictví. Tyto IS by měly být interoperabilní s EZK v ČR, aby bylo možné pracovat se záznamy pacienta bez ohledu na to, kde je právě léčen. Jedinou EZK v ČR je EZK společnosti IZIP a.s., která ovšem není, zejména pro ČLK důvěryhodná.
Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů „upravuje elektronické úkony státních orgánů, orgánů územních samosprávných celků, Pozemkového fondu a jiných státních fondů, zdravotních pojišťoven, Českého rozhlasu, České televize, samosprávných komor zřízených zákonem, notářů a soudních exekutorů (dále jen „orgán veřejné moci“) vůči fyzickým osobám a právnickým osobám, elektronické úkony fyzických osob a právnických osob vůči orgánům veřejné moci a elektronické úkony mezi orgány veřejné moci navzájem prostřednictvím datových schránek“, (…) „dodávání dokumentů fyzických osob, podnikajících fyzických osob a právnických osob prostřednictvím datových schránek, (…) informační systém datových schránek, a (…) autorizovanou konverzi dokumentů“. Datové schránky jsou jednou z možností, jak podpořit vytváření celostátně funkčního eHealth, při jejich použití lze s jistotou identifikovat odesílatele a příjemce elektronické komunikace. To umožní vzájemnou komunikaci poskytovatelů zdravotní péče s pojišťovnami (proplácení výkonů), s okresními správami sociálního zabezpečení, úřady práce a jinými orgány veřejné moci. I občané (příjemci zdravotní péče) si mohou zřídit datovou schránku (princip dobrovolnosti) a komunikovat tímto způsobem s poskytovateli zdravotní péče. Jako konkrétní příklad využití datových schránek v rámci eHealth lze uvést vyřizování eNeschopenek. Tento způsob komunikace byl v ČR testován v rámci experimentálního projektu v soukromém nemocničním zařízení (eHealth Days 2011).
Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů pojednává o „používání elektronického podpisu, elektronické značky, poskytování certifikačních služeb a souvisejících služeb poskytovateli usazenými na území ČR, kontrolu povinností stanovených tímto zákonem a sankce za porušení povinností stanovených tímto zákonem“. Prostřednictvím elektronického podpisu by mělo být možné autorizovat transakce v rámci ePreskripce, příjemci zdravotní péče tak mohou autorizovat výkony poskytovatelů zdravotní péče (zájem je nyní deklarovaný zdravotními pojišťovnami. Reálně se v ČR nic obdobného neprovádí. Využití elektronického podpisu v rámci eHealth v ČR je legislativně možné, avšak prozatím nevyužívané.
Zákon č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, s cílem „naplnění práva každého na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromí, upravuje práva a povinnosti při zpracování osobních údajů a stanoví podmínky, za nichž se uskutečňuje předání osobních údajů do jiných států“. Podstatné je vymezení jeho působnosti. Významně ovlivní způsob zabezpečení údajů v rámci eHealth, neboť eticky problematickým aspektem eHealth je zabezpečení citlivých zdravotních údajů.
Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů vymezuje povinnosti státu, zdravotnických zařízení i uživatelů zdravotnických služeb a zásady zdravotnické péče. Z hlediska fungování eHealth je nejdůležitější to, že tento zákon upravuje způsob zpracování a uchování osobních údajů. I v případě kompletní elektronizace zdravotnictví platí zásada, že elektronický zdravotní záznam nenahrazuje, ale pouze doplňuje papírovou formu vedení zdravotní dokumentace. Dále upravuje problemematiku poskytovatelů zdravotních služeb, a to tak, že definuje pojem zdravotnické zařízení, jež byl v právním řádu používaný, avšak doposud nedefinovaný. Tento zákon zrušil dosavadní zákony č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, a č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, a všechny jejich prováděcí předpisy.
Závěr
Z výše zmíněných zákonů a jejich možné aplikace na eHealth lze konstatovat, že ČR má jen částečně vytvořené legislativní prostředí pro plné používání eHealth. Neexistuje žádná legislativní překážka pro zavedení celostátního eHealth, nicméně stále chybí samostatný zákon či vyhláška, která jej přímo ošetřuje. Díky propracovanější legislativě lze vztáhnout či konkretizovat vhodný zákon pro tuto oblast. Přestože lze v ČR hovořit o relativně funkčním eGovernmentu a eHealth by zde mohl (z hlediska legislativního uchopení) fungovat, reálná opatření k vytváření celostátního eHealth na centrální úrovni se neprovádí.
Jana Boučková 1. ročník BNT
4